RADECKÝ: Pravda zvítězila
Rozhodli o tom pražští zastupitelé. Schválili to s tím, že hlavní město požádá ministerstvo kultury o originál sochy slavného českého vojevůdce, která je uložena v Lapidáriu Národního muzea.
Jak uvedl web Echo24.cz, socha by se na náměstí měla vrátit při plánované rekonstrukci, termín jejího zahájení však zatím není stanoven.
Pomník slavného českého vojevůdce byl původně umístěn v jihovýchodní části Malostranského náměstí, kde stál v letech 1858 až 1919. Krátce po vzniku tzv. první republiky byl odstraněn. Jelikož v místě jeho původního umístění nyní vedou silnice a tramvajové koleje, nově by sousoší mělo stát zhruba uprostřed volného prostranství ve spodní části náměstí. Radecký by tak hleděl na budovu poslanecké sněmovny. Náklady na jeho navrácení jsou odhadované na 15 až 30 milionů korun podle toho, zda ministerstvo poskytne originál nebo bude nutné vytvořit kopii.
O jeho návrat dlouhodobě usiloval Spolek Radecký, který tak úspěšně završil svoje úsilí a podporovalo jej též vedení městské části Praha 1. „Zastupitelstvo města schválilo záměr navrátit pomník na Malostranské náměstí úctyhodným poměrem hlasů 41 pro, 4 proti, 5 se zdrželo hlasování. Tak jednoznačný mandát čekal jen málokdo. Naše patnáctileté úsilí přineslo ovoce, o osudu pomníku je rozhodnuto, dovršila se práce mnoha kulturních osobností, započatá již v roce 1922, obnovená historiky roku 1992 a pak znovu 2012…. Usnesení zastupitelstva je tak důstojnou oslavou 260. výročí narození Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče. Nastává etapa reálné práce, jíž se nyní ujme hl. město Praha, jemuž nabízíme veškerou pomoc s využitím našich detailních znalostí problematiky. Oslavujte s námi ! VIRIBUS UNITIS,“ píše spolek Radecký na svém Facebooku.
Návrat tohoto památníku na Malostranském náměstí je vítězstvím rozumu a historické pravdy nad lží a nenávistí. Polní maršál hrabě Josef Václav Radecký z Radče si svoji sochu zaslouží. Vždyť patřil spolu s Janem Žižkou z Trocnova k nejlepším českým vojevůdcům všech dob. Oba byli skvělí a též nepřáteli uznávání vojáci. To je třeba respektovat. Můžeme si o Žižkovi myslet, co chceme, ale bořit jeho sochy by nebylo rozumné. A to samé se týká i polního maršála Radeckého. Vylučovat jej z českých dějin jen proto, že bojoval za Rakousko je, nesmyslné. Češi tenkrát obecně včetně Palackého, Havlíčka Riegera a dalších považovali Rakouské císařství za svoji vlast a Habsburky za legitimní české krále. Rakušané zkrátka byli naši. Tak tomu bylo za napoleonských válek, v roce 1848 nebo za prusko-rakouské války v roce 1866. Dokonce v jedné písni z tohoto střetu se zpívá: „seděla jsem u Jizery, viděla jsem ty naše husary.“ Ano rakouští, i když tedy spíše maďarští husaři, byli naši.
A v řadách našich sloužil též polní maršál Radecký. Tem se mimo jiné podílel na vypracování operačního plánu v bitvě u Lipska v roce 1813, kde spojená ruská, rakouská a pruská vojska porazila Napoleona jeho francouzskou armádu.
Radeckého hvězdné chvíle přišly v letech 1849 – 1849, kdy velel rakouským jednotkám v severní Itálii. V té době vpadla do rakouské Lombardie armáda sardinského krále Karla Alberta ve spojení s italskými povstalci, který ji chtěl připojit ke svému území. Polní maršál Radecký však útočníky porazil v bitvách u Custozy a Novary, Karel Albert abdikoval a Lombardie zůstala habsburská. Na počest tohoto skvělého vítězství složil Richard Strauss starší slavný Radeckého pochod, který znají lidé v celém světě.
Výtky, že polní maršál Radecký se dopouštěl násilí při potlačování vzpoury v Itálii jsou lživé. Opak je pravdou, jak připomněl David Lancz v příloze Lidových novin Orientace. „Sluší se připomenout, že Radecký ze svého pohledu hájil vládu práva: potlačoval povstání, přičemž se vzbouřenci zacházel mnohem lépe, než bývalo v těch dobách obvyklé. Svým vojákům zakázal rabování, při opětovném dobytí Milána se odmítl mstít, takže mezi civilními oběťmi najdeme leda Italy, kteří byli trestáni na hrdle za rabování ve svých vlastních městech nebo za zabíjení Rakušanů ze zálohy.“
Pravdou je, že i v současné době dochází k odstraňování soch a podobných připomínek z veřejného prostoru. Pokud se jedná památníky oslavující a komunistickou, nacistickou nebo podobnou totalitu, pak je to v pořádku. Jedná se v podstatě o glorifikaci masových vrahů a genocid, což nemá na veřejnosti, co dělat.
To však není případ polního maršála Radeckého, který nic takového nedělal. To byl český šlechtic a český vojevůdce, který mimochodem velmi dobře ovládal český jazyk. Důkazem je jeho vlastnoručně psaný dopis, v němž krásnou češtinou děkuje obyvatelům Berounského kraje za to, že ho jmenovalo čestným občanem. Doufejme tedy, že Radeckého socha se na Malostranské náměstí vrátí, co nejdříve, a že přibudou i další jeho památníky.
Zdroje:
Zastupitelé Prahy podpořili návrat sochy maršála Radeckého na Malostranské náměstí - Echo24.cz
Josef Václav Radecký: Vojevůdce, k němuž se Češi sto let nechtějí znát |
