RÁDCE: Chystáme se na přestavbu bytu
Praktický pomocník.
Chystáte se na přestavbu bytu? Promýšlíte a zařizujete vše dopředu, abyste nic neponechali náhodě a aby toto poněkud obtížné období naplánované na celé léto uběhlo plynule a bezbolestně? Pak jste zralí přečíst si následující řádky, dokud je ještě čas. Vlastně bych vás měla odkázat do péče své kamarádky, ženy praktické a moudré, která naši situaci zhodnotila věcně a výstižně. Když jsem za naši rodinu odmítla účast na společné akci - léto, slunce, voda, potlach, protože jsme se pustili do přestavby bytu, pravila sice lakonicky, ale přátelsky a na rovinu: "Blázni!" Bohužel, tento rozhovor přišel pro nás příliš pozdě - asi tak o měsíc a půl. V době, kdy náš byt byl jen stěží obyvatelný, vlastně jsme zrovna upravovali první dvě místnosti do provizorní podoby, abychom v nich mohli přebývat, protože pronajímat si dlouhodobě pokojík na internátu také nemůžete neomezeně. O pohodlí se nedalo uvažovat vůbec, zato o hygienických poměrech rozbourané koupelny a toalety jsme mohli vést horké diskuse, které ovšem většinou vyústily v zaříkávání: "Jen aby nás nepřepadl průjem!"
Člověk totiž nic víc nemůže. A to je věta, kterou by si měl každý včas nechat vytesat do zdi ještě před celou akcí a několikrát denně si ji číst, a to tak dlouho, až ho ty choutky do přestavby přejdou. A kdo je povahy otrlé a nic ho nepřejde, ten se pak může spolehnout, že ho následující období obohatí zcela novými zkušenostmi a prožitky, které si pravděpodobně uchová v paměti až do smrti, a dobře mu tak, nic lepšího si nezaslouží.
Mé další řádky jsou určeny oněm silnějším povahám, kterým staré, dobré "Chytrému napověz, ..." prostě nestačí. Dobře si je zapamatujte, jedná se především o osvědčené postupy stavebních firem vypracované na základě poznatků z psychologie, sociologie a ekonomiky.
Tak tedy:
Jak se stát rukojmím vlastního bytu?
Fáze příprav
Teze 1:
Naplánovat a domluvit se dá všechno včas!
Ano! Ano! Ano! Ale pouze v období před zahájením vlastních prací, kdy absolutně vše je možné a problémy mají jen ti druzí.
Dobrá rada zadarmo: Užijte si toto období plnými doušky, protože je to naposledy, co vaše stavba půjde hladce a vy se budete vznášet na obláčku radostného očekávání.
Fáze přechodu od příprav k zahájení vlastních prací
Teze 1:
Fáze může být delší než si myslíte!
Datum zaznamenané ve smlouvě platí asi tak jako muší razítko na papíře. Začnou-li do řečí vašeho stavitele prosakovat věty typu: "Poslední dobu nám počasí trošku nepřálo", nebo "jsme měli trošku smůlu s dodavatelem" a jiné podobné výroky, zbystřete pozornost a začněte se vyptávat. Může se vám totiž stát, že vystěhujete celý byt a zajistíte si přebývání na internátě, a pak budete jen čekat, čekat a čekat a divit se, "proč ještě nenastoupili?"
Teze 2:
Příčiny zabraňující včasnému nástupu na plánovanou práci jsou na straně stavitele vždy objektivní!
Ano! Tak se to alespoň jeví všem laickým nováčkům na poli stavebním. Máte-li štěstí na slušného stavitele, který svého zákazníka nepřehlíží, vždy se od něj telefonicky dozvíte, že "ho auto nechalo úplně na holičkách", nebo že "jednomu ze zaměstnanců zrovna onemocněla žena a já v tom teďka pěkně lítám." A tak ho politujete, projevíte pochopení a čekáte a čekáte. A ani si ještě neuvědomíte, že věřit můžete pouze tomu, že v tom teďka pěkně lítá, protože má rozdělané ještě čtyři další stavby a ta vaše se mu i přes veškeré plánování jaksi nemůže vejít do programu. Ale i to je objektivní, že?
Teze 3:
Zpoždění nástupu na práci nesmí překročit horizont několika dní!
Ano! Ani zákazníkovo pochopení a dobrou vůli není radno přepínat. A pak taky je třeba si zakázku pojistit! Firma tedy přesune část svých lidí z jiné stavby na tu vaši a bourá a bourá, dokud se váš byt nestane úplně neobyvatelným. A vy k tomu všemu máte radost, že práce konečně započala a že teď už to snad všechno půjde.
Fáze vlastních prací:
Teze 1:
Se zákazníkem je třeba komunikovat co nejméně!
Ano! To je opravdu žádoucí. Na nedostatek informací si zákazník musí zvyknout. Čím rychleji, tím lépe. Když už objektivně stavba nemůže pokračovat tak rychle, jak bylo původně plánováno, omezení komunikace zajistí klid. Nikdo přece nečelí rád nepříjemným dotazům, či dokonce ironii. A tak tu jsou osvědčené postupy, jako např.: "Když zrovna řídím, nemohu telefonovat. To já pak zavolám později," (Asi tak za dva dny. - pozn. autora) Nebo: "Byli jsme v Plánici a tam je špatný signál." A další a další. A když jde opravdu do tuhého, stačí telefon prostě nezvednout a ohlásit se až za den, či dva. Zákazník zatím vyčerpá veškerou energii na zvládnutí počínající deprese z bezmoci a v telefonu je pak klidnější. Nikdo přece nechce nějaké konflikty!
Teze 2:
Strategie střídavého působení na jednotlivých stavbách.
Máte-li to štěstí a vámi zvolená firma je dostatečně solidní, je jí jasné, že i přes všechny potíže musí i ta vaše stavba nějak pokračovat. A tak je tu Strategie střídavého působení na jednotlivých stavbách. Je ověřený fakt, že zhruba dobu jednoho týdne (samozřejmě s individuálními výchylkami, ale ty je možno buď odhadnout, nebo ignorovat) je zákazník schopen přežívat na stagnující stavbě. A tak ho lze ponechat jeho vlastnímu osudu a případné snahy o komunikaci bravurně zvládnout osvědčenými postupy - viz Teze 1.
Teze 3:
Metodou prostřídávaných částí pracovního dne lze dosáhnout alespoň pomalé evoluce.
Je-li práh zákazníkovy trpělivosti a tolerance snížen a celý týden nám nevydrží, je na místě použít výše jmenovanou metodu. Jedná se o poměrně jednoduchý způsob střídání pracovišť podle principu: " Všude aspoň chvilku." Časové určení oněch chvilek může být nesmírně rozmanité, zhruba od jedné hodiny až po celé odpoledne, či dopoledne. Je nutno poznamenat, že se jedná o důležitou a účinnou metodu, protože zklidňuje hladiny rozbouřených emocí a nálad hned u několika zákazníků najednou. Z hlediska zákazníka se jedná o metodu poměrně šetrnou a při vší té bídě asi nejpřijatelnější.
Teze 4:
S časovým určením v metodě prostřídávaných částí pracovního dne jde pracovat kreativně!
Musí-li se stavitel uchýlit k metodě popsané v Tezi 3, je pro něj důležité mít v repertoáru přiravené elegantní a především nenápadné odchody. K tomuto účelu mu opět pomáhají ověřené postupy, jejichž množství je prakticky neomezené a závisí jen na stavitelově nápaditosti. Uvedený příklad je pouze malým zlomkem možností. Např.: Při příchodu na stavbu, je nutno hlasitě zapnout rádio jako zvukovou kulisu činnosti. Při potřebě přejet na jiné pracoviště pak může stavitel zvolit dvojí způsob. Buď odjede a rádio hraje dál, zákazníci pak ani nevědí, jak dlouho se pracovalo a dotyčný přístroj rádi vypnou sami, když chtějí klid, nebo je možno po nějakém čase rádio ztlumit, to vyvolá snahu desetkrát zklamaného zákazníka přesvědčit se, zda se ještě pracuje a ono se pracuje, jenom je na staveništi menší ruch. Ten později přejde do úplného klidu, ale než to zákazník zjistí, firma už je pro tento den bezpečně pryč. Zde snad ještě malou poznámku z praxe: Pro stavitele je vhodné zachovávat obvyklý počet pracovníků na stavbě. Přijede-li stavitel pouze s jedním dělníkem na pracoviště, mohou bystřejší zákazníci zapochybovat o jeho dnešních pracovních záměrech a začnou být ostražití. Opuštění pracoviště pak vyžaduje nové, zde ještě nepoužité postupy.
Teze 5:
Proplácení dílčích faktur je možno využít k utlumení práce na stavbě a k převedení pracovní síly na jiné problematické pracoviště.
Před vystavením dílčí faktury moudrý stavitel posílí činnost na stavbě u zákazníka, jemuž chce fakturu vydat. Tím je zákazníkova podezíravost ukonejšena a potřebu zaplatit za odvedenou práci a materiál vnímá velmi eticky. Vzápětí se dočká hořkého zklamání v podobě několikadenní stagnace, a podaří-li se mu navázat kontakt se stavitelem,
očekává jej překvapivá odpověď: " Jen co přijde platba, hned budeme pokračovat." Je to sice jisté uklidnění, ale domnívám se - pochybné hodnoty. Představa, že stavitelova pokladna je natolik prázdná, že nemůže pokračovat v práci a čeká jen na tu vaši dílčí fakturku, je snad ještě horší, než kdyby vám s brutální otevřeností oznámil, že tento týden musí pracovat jinde.
S fakty se většinou člověk vyrovnat dokáže, s bezmocnou nejistotou nikoliv.
Teze 6:
Zákazník se musí naučit číst mezi řádky stavitelovy řeči.
Ano! Je to nezbytné pro zachování vašeho duševního zdraví a také alespoň té poslední špetky sebeúcty. Představa, že jste se opět nechali zmást, pro vás totiž bude s postupujícím časem čím dál tím méně přijatelná. Pár malých příkladů, co všechno je nutné mít na paměti v rozhovoru se stavitelem, uvádím pouze pro názornost, neboť zde je variabilita nesmírně vysoká a člověk musí reagovat adekvátně situaci. I tak je to vždy trochu "kdo s koho", ale berte to jako výzvu.
Řekne-li stavitel do telefonu: "Už jsme na cestě.", neznamená to nutně, že na cestě k vám. Objevit se pak u vás může kdykoli během dne, případně i zítra.
Odpoví-li vám na dotaz, zda přijedou pracovat také zítra, neurčitě, že zítra jede pro ty kachlíky, ale pozítří nastoupí už ráno, znamená to, že jej ani jeho lidi zítra neuvidíte, protože ty kachlíky nemusí být zrovna ty vaše, které byste tak rádi viděli ve své rozestavěné koupelně.
Fakt, že pozítří se objeví bez kachlíků a jme se pokračovat v zednických pracích, vás opět uvede do reality. No ano, kam bychom ty obkladačky asi dali, když nejsou hotové zdi! Ale vysvětlujte to ženské, která se citově dala nachytat na lákavou představu dokončené koupelny s obloženými zdmi, umyvadlem, a dokonce i možná sprchovým koutem. Po takovém zážitku si uvědomíte, že v zásadě jde o dvě věci. Úplně nelhat, pouze říci částečnou pravdu a přenechat pak prostor zákazníkově fantazii, ať si dotvoří představu o informaci sám. Za jeho omyly přece nikdo nenese odpovědnost, jen on sám. Druhý způsob můžeme označit za taktický manévr - je šikovné odvést pozornost od stagnujících bezprostředních prací směrem k činnostem závěrečným, kdy představa dokončovaného bytu je natolik přitažlivá, že jí chcete naslouchat. Tyto dvě věci je třeba mít neustále na zřeteli a pana stavitele během rozhovoru stáčet vždy k meritu původního problému.
Někdy člověku prostě chvíli trvá, než pochopí, že slovo může devalvovat rychleji než koruna.
Teze 7:
Drobná nedokončení v jednotlivých pracích hrají roli.
Že tomu tak je, je vysoce pravděpodobné. Bohužel zatím mohu jenom spekulovat, neboť naše stavba ještě nepostoupila do své finální fáze a můžeme tedy očekávat mnohá překvapení. Může to souviset s tvořivostí pana stavitele, s jeho schopností vytvořit funkční provizorium, které pak v tom všeobecném nedostatku času jaksi přetrvává libovolně dlouho, doufejme, že pouze do ukončení celé stavby. Dlužno říci, že toto je v celém tom procesu záležitost nejméně bolestivá, mnohá funkční provizoria vám zlepší kvalitu života v mezičase mezi začátkem a ukončením stavby a vy si můžete spokojeně říci, že důvěryhodná osoba, která vám stavitele doporučila: "Je to člověk, který při práci přemýšlí!", měla pravdu a myslela to s vámi dobře.
Teze 8:
Je třeba počítat s časovým paradoxem.
S překvapením zjistíte, že prodlužující se doba nedokončovaných prací je nepřímo úměrná stupni vašeho rozhořčení. Čím déle se stavba vleče, tím více se stáváte smířlivějšími a některé věci vůbec nechcete řešit. Zcela jistě proto, že již zdaleka nemáte tu energii jako na počátku, a nepochybně také proto, že i vám končí období dovolené a s narůstajícími pracovními povinnostmi už ani vy nemáte na svoji stavbu čas. Proto určité prohlédnutí, chcete-li reálný odhad, že některá provizoria s vámi pravděpodobně vstoupí do nového roku, vámi už ani moc nezamává a jste poměrně střízlivě schopni uvažovat, " kam dáme k sakru boty a kabáty, když přední chodba je jedno velké staveniště a nemáme ani věšák, ani botník?"
A jedno vám už dokonce začíná být i ten fakt, že jste se celou dobu těšili, až pan stavitel dokončí práci jinde a bude mít konečně více času na vás, a pak jste najednou prozřeli, že ta etapa je už pravděpodobně za vámi, jenom jste ji včas nepoznali. Čas zkrátka dokáže být pěkně prohnaný prevít a tropí nám zlomyslné kousky. Anebo že by byla blíže pravdě stará lidová moudrost - "čas všechno zhojí?" Jak mu asi může trvat dlouho, než vyléčí propadlý beton na podlaze v chodbě?
Chystáte se na přestavbu bytu? Promýšlíte a zařizujete vše dopředu, abyste nic neponechali náhodě a aby toto poněkud obtížné období naplánované na celé léto uběhlo plynule a bezbolestně? Pak jste zralí přečíst si následující řádky, dokud je ještě čas. Vlastně bych vás měla odkázat do péče své kamarádky, ženy praktické a moudré, která naši situaci zhodnotila věcně a výstižně. Když jsem za naši rodinu odmítla účast na společné akci - léto, slunce, voda, potlach, protože jsme se pustili do přestavby bytu, pravila sice lakonicky, ale přátelsky a na rovinu: "Blázni!" Bohužel, tento rozhovor přišel pro nás příliš pozdě - asi tak o měsíc a půl. V době, kdy náš byt byl jen stěží obyvatelný, vlastně jsme zrovna upravovali první dvě místnosti do provizorní podoby, abychom v nich mohli přebývat, protože pronajímat si dlouhodobě pokojík na internátu také nemůžete neomezeně. O pohodlí se nedalo uvažovat vůbec, zato o hygienických poměrech rozbourané koupelny a toalety jsme mohli vést horké diskuse, které ovšem většinou vyústily v zaříkávání: "Jen aby nás nepřepadl průjem!"
Člověk totiž nic víc nemůže. A to je věta, kterou by si měl každý včas nechat vytesat do zdi ještě před celou akcí a několikrát denně si ji číst, a to tak dlouho, až ho ty choutky do přestavby přejdou. A kdo je povahy otrlé a nic ho nepřejde, ten se pak může spolehnout, že ho následující období obohatí zcela novými zkušenostmi a prožitky, které si pravděpodobně uchová v paměti až do smrti, a dobře mu tak, nic lepšího si nezaslouží.
Mé další řádky jsou určeny oněm silnějším povahám, kterým staré, dobré "Chytrému napověz, ..." prostě nestačí. Dobře si je zapamatujte, jedná se především o osvědčené postupy stavebních firem vypracované na základě poznatků z psychologie, sociologie a ekonomiky.
Tak tedy:
Jak se stát rukojmím vlastního bytu?
Fáze příprav
Teze 1:
Naplánovat a domluvit se dá všechno včas!
Ano! Ano! Ano! Ale pouze v období před zahájením vlastních prací, kdy absolutně vše je možné a problémy mají jen ti druzí.
Dobrá rada zadarmo: Užijte si toto období plnými doušky, protože je to naposledy, co vaše stavba půjde hladce a vy se budete vznášet na obláčku radostného očekávání.
Fáze přechodu od příprav k zahájení vlastních prací
Teze 1:
Fáze může být delší než si myslíte!
Datum zaznamenané ve smlouvě platí asi tak jako muší razítko na papíře. Začnou-li do řečí vašeho stavitele prosakovat věty typu: "Poslední dobu nám počasí trošku nepřálo", nebo "jsme měli trošku smůlu s dodavatelem" a jiné podobné výroky, zbystřete pozornost a začněte se vyptávat. Může se vám totiž stát, že vystěhujete celý byt a zajistíte si přebývání na internátě, a pak budete jen čekat, čekat a čekat a divit se, "proč ještě nenastoupili?"
Teze 2:
Příčiny zabraňující včasnému nástupu na plánovanou práci jsou na straně stavitele vždy objektivní!
Ano! Tak se to alespoň jeví všem laickým nováčkům na poli stavebním. Máte-li štěstí na slušného stavitele, který svého zákazníka nepřehlíží, vždy se od něj telefonicky dozvíte, že "ho auto nechalo úplně na holičkách", nebo že "jednomu ze zaměstnanců zrovna onemocněla žena a já v tom teďka pěkně lítám." A tak ho politujete, projevíte pochopení a čekáte a čekáte. A ani si ještě neuvědomíte, že věřit můžete pouze tomu, že v tom teďka pěkně lítá, protože má rozdělané ještě čtyři další stavby a ta vaše se mu i přes veškeré plánování jaksi nemůže vejít do programu. Ale i to je objektivní, že?
Teze 3:
Zpoždění nástupu na práci nesmí překročit horizont několika dní!
Ano! Ani zákazníkovo pochopení a dobrou vůli není radno přepínat. A pak taky je třeba si zakázku pojistit! Firma tedy přesune část svých lidí z jiné stavby na tu vaši a bourá a bourá, dokud se váš byt nestane úplně neobyvatelným. A vy k tomu všemu máte radost, že práce konečně započala a že teď už to snad všechno půjde.
Fáze vlastních prací:
Teze 1:
Se zákazníkem je třeba komunikovat co nejméně!
Ano! To je opravdu žádoucí. Na nedostatek informací si zákazník musí zvyknout. Čím rychleji, tím lépe. Když už objektivně stavba nemůže pokračovat tak rychle, jak bylo původně plánováno, omezení komunikace zajistí klid. Nikdo přece nečelí rád nepříjemným dotazům, či dokonce ironii. A tak tu jsou osvědčené postupy, jako např.: "Když zrovna řídím, nemohu telefonovat. To já pak zavolám později," (Asi tak za dva dny. - pozn. autora) Nebo: "Byli jsme v Plánici a tam je špatný signál." A další a další. A když jde opravdu do tuhého, stačí telefon prostě nezvednout a ohlásit se až za den, či dva. Zákazník zatím vyčerpá veškerou energii na zvládnutí počínající deprese z bezmoci a v telefonu je pak klidnější. Nikdo přece nechce nějaké konflikty!
Teze 2:
Strategie střídavého působení na jednotlivých stavbách.
Máte-li to štěstí a vámi zvolená firma je dostatečně solidní, je jí jasné, že i přes všechny potíže musí i ta vaše stavba nějak pokračovat. A tak je tu Strategie střídavého působení na jednotlivých stavbách. Je ověřený fakt, že zhruba dobu jednoho týdne (samozřejmě s individuálními výchylkami, ale ty je možno buď odhadnout, nebo ignorovat) je zákazník schopen přežívat na stagnující stavbě. A tak ho lze ponechat jeho vlastnímu osudu a případné snahy o komunikaci bravurně zvládnout osvědčenými postupy - viz Teze 1.
Teze 3:
Metodou prostřídávaných částí pracovního dne lze dosáhnout alespoň pomalé evoluce.
Je-li práh zákazníkovy trpělivosti a tolerance snížen a celý týden nám nevydrží, je na místě použít výše jmenovanou metodu. Jedná se o poměrně jednoduchý způsob střídání pracovišť podle principu: " Všude aspoň chvilku." Časové určení oněch chvilek může být nesmírně rozmanité, zhruba od jedné hodiny až po celé odpoledne, či dopoledne. Je nutno poznamenat, že se jedná o důležitou a účinnou metodu, protože zklidňuje hladiny rozbouřených emocí a nálad hned u několika zákazníků najednou. Z hlediska zákazníka se jedná o metodu poměrně šetrnou a při vší té bídě asi nejpřijatelnější.
Teze 4:
S časovým určením v metodě prostřídávaných částí pracovního dne jde pracovat kreativně!
Musí-li se stavitel uchýlit k metodě popsané v Tezi 3, je pro něj důležité mít v repertoáru přiravené elegantní a především nenápadné odchody. K tomuto účelu mu opět pomáhají ověřené postupy, jejichž množství je prakticky neomezené a závisí jen na stavitelově nápaditosti. Uvedený příklad je pouze malým zlomkem možností. Např.: Při příchodu na stavbu, je nutno hlasitě zapnout rádio jako zvukovou kulisu činnosti. Při potřebě přejet na jiné pracoviště pak může stavitel zvolit dvojí způsob. Buď odjede a rádio hraje dál, zákazníci pak ani nevědí, jak dlouho se pracovalo a dotyčný přístroj rádi vypnou sami, když chtějí klid, nebo je možno po nějakém čase rádio ztlumit, to vyvolá snahu desetkrát zklamaného zákazníka přesvědčit se, zda se ještě pracuje a ono se pracuje, jenom je na staveništi menší ruch. Ten později přejde do úplného klidu, ale než to zákazník zjistí, firma už je pro tento den bezpečně pryč. Zde snad ještě malou poznámku z praxe: Pro stavitele je vhodné zachovávat obvyklý počet pracovníků na stavbě. Přijede-li stavitel pouze s jedním dělníkem na pracoviště, mohou bystřejší zákazníci zapochybovat o jeho dnešních pracovních záměrech a začnou být ostražití. Opuštění pracoviště pak vyžaduje nové, zde ještě nepoužité postupy.
Teze 5:
Proplácení dílčích faktur je možno využít k utlumení práce na stavbě a k převedení pracovní síly na jiné problematické pracoviště.
Před vystavením dílčí faktury moudrý stavitel posílí činnost na stavbě u zákazníka, jemuž chce fakturu vydat. Tím je zákazníkova podezíravost ukonejšena a potřebu zaplatit za odvedenou práci a materiál vnímá velmi eticky. Vzápětí se dočká hořkého zklamání v podobě několikadenní stagnace, a podaří-li se mu navázat kontakt se stavitelem,
očekává jej překvapivá odpověď: " Jen co přijde platba, hned budeme pokračovat." Je to sice jisté uklidnění, ale domnívám se - pochybné hodnoty. Představa, že stavitelova pokladna je natolik prázdná, že nemůže pokračovat v práci a čeká jen na tu vaši dílčí fakturku, je snad ještě horší, než kdyby vám s brutální otevřeností oznámil, že tento týden musí pracovat jinde.
S fakty se většinou člověk vyrovnat dokáže, s bezmocnou nejistotou nikoliv.
Teze 6:
Zákazník se musí naučit číst mezi řádky stavitelovy řeči.
Ano! Je to nezbytné pro zachování vašeho duševního zdraví a také alespoň té poslední špetky sebeúcty. Představa, že jste se opět nechali zmást, pro vás totiž bude s postupujícím časem čím dál tím méně přijatelná. Pár malých příkladů, co všechno je nutné mít na paměti v rozhovoru se stavitelem, uvádím pouze pro názornost, neboť zde je variabilita nesmírně vysoká a člověk musí reagovat adekvátně situaci. I tak je to vždy trochu "kdo s koho", ale berte to jako výzvu.
Řekne-li stavitel do telefonu: "Už jsme na cestě.", neznamená to nutně, že na cestě k vám. Objevit se pak u vás může kdykoli během dne, případně i zítra.
Odpoví-li vám na dotaz, zda přijedou pracovat také zítra, neurčitě, že zítra jede pro ty kachlíky, ale pozítří nastoupí už ráno, znamená to, že jej ani jeho lidi zítra neuvidíte, protože ty kachlíky nemusí být zrovna ty vaše, které byste tak rádi viděli ve své rozestavěné koupelně.
Fakt, že pozítří se objeví bez kachlíků a jme se pokračovat v zednických pracích, vás opět uvede do reality. No ano, kam bychom ty obkladačky asi dali, když nejsou hotové zdi! Ale vysvětlujte to ženské, která se citově dala nachytat na lákavou představu dokončené koupelny s obloženými zdmi, umyvadlem, a dokonce i možná sprchovým koutem. Po takovém zážitku si uvědomíte, že v zásadě jde o dvě věci. Úplně nelhat, pouze říci částečnou pravdu a přenechat pak prostor zákazníkově fantazii, ať si dotvoří představu o informaci sám. Za jeho omyly přece nikdo nenese odpovědnost, jen on sám. Druhý způsob můžeme označit za taktický manévr - je šikovné odvést pozornost od stagnujících bezprostředních prací směrem k činnostem závěrečným, kdy představa dokončovaného bytu je natolik přitažlivá, že jí chcete naslouchat. Tyto dvě věci je třeba mít neustále na zřeteli a pana stavitele během rozhovoru stáčet vždy k meritu původního problému.
Někdy člověku prostě chvíli trvá, než pochopí, že slovo může devalvovat rychleji než koruna.
Teze 7:
Drobná nedokončení v jednotlivých pracích hrají roli.
Že tomu tak je, je vysoce pravděpodobné. Bohužel zatím mohu jenom spekulovat, neboť naše stavba ještě nepostoupila do své finální fáze a můžeme tedy očekávat mnohá překvapení. Může to souviset s tvořivostí pana stavitele, s jeho schopností vytvořit funkční provizorium, které pak v tom všeobecném nedostatku času jaksi přetrvává libovolně dlouho, doufejme, že pouze do ukončení celé stavby. Dlužno říci, že toto je v celém tom procesu záležitost nejméně bolestivá, mnohá funkční provizoria vám zlepší kvalitu života v mezičase mezi začátkem a ukončením stavby a vy si můžete spokojeně říci, že důvěryhodná osoba, která vám stavitele doporučila: "Je to člověk, který při práci přemýšlí!", měla pravdu a myslela to s vámi dobře.
Teze 8:
Je třeba počítat s časovým paradoxem.
S překvapením zjistíte, že prodlužující se doba nedokončovaných prací je nepřímo úměrná stupni vašeho rozhořčení. Čím déle se stavba vleče, tím více se stáváte smířlivějšími a některé věci vůbec nechcete řešit. Zcela jistě proto, že již zdaleka nemáte tu energii jako na počátku, a nepochybně také proto, že i vám končí období dovolené a s narůstajícími pracovními povinnostmi už ani vy nemáte na svoji stavbu čas. Proto určité prohlédnutí, chcete-li reálný odhad, že některá provizoria s vámi pravděpodobně vstoupí do nového roku, vámi už ani moc nezamává a jste poměrně střízlivě schopni uvažovat, " kam dáme k sakru boty a kabáty, když přední chodba je jedno velké staveniště a nemáme ani věšák, ani botník?"
A jedno vám už dokonce začíná být i ten fakt, že jste se celou dobu těšili, až pan stavitel dokončí práci jinde a bude mít konečně více času na vás, a pak jste najednou prozřeli, že ta etapa je už pravděpodobně za vámi, jenom jste ji včas nepoznali. Čas zkrátka dokáže být pěkně prohnaný prevít a tropí nám zlomyslné kousky. Anebo že by byla blíže pravdě stará lidová moudrost - "čas všechno zhojí?" Jak mu asi může trvat dlouho, než vyléčí propadlý beton na podlaze v chodbě?
