V pondělí 16.3.2026 v 15:28 vysílal Český rozhlas plus reportáž o tom, že obce na Blanensku a Tišnovsku zvažují, zda budou i nadále provozovat výběr pokut za rychlou jízdu pomocí stacionárních radarů, pokud by Ministerstvo dopravy skutečně zrealizovalo svůj záměr přesměrovat tyto výnosy z rozpočtu obcí do rozpočtu (zřejmě) Státního fondu dopravní infrastruktury. Radnice by prý pak k této činnosti „ztratily motivaci“.

Já si naivně myslel, že osvíceným radním, kteří rozhodují o provozování této činnosti, jde o zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu v jejich obcích či v jejich nejbližším okolí, a proto jsou ochotni věnovat určité náklady a úsilí svých úředníků k tomu, aby tímto způsobem kultivovali silniční provoz a jeho účastníky. A najednou někdo z aparátu obcí „vypadne z role“ a do mikrofonu de facto přizná, že jde v první řadě o rychlé a poměrně lehce zajistitelné „prachy“. Pokud jsem dobře slyšel, tak na Blanensku se jedná o výnosy kolem 15 milionů Kč ročně, na webu jsem si dohledal, že rekordmanem jsou údajně Říčany se 78 miliony za rok 2023, což prý tvořilo asi 10% rozpočtu města. Přitom dle statistik Policie ČR počet dopravních nehod v oblasti Říčan není nijak znatelně menší, než ve srovnatelných městech s mnohem menším počtem kamer. Tedy ani maximální přísnost a zřejmě i jeden z nejvyšších výběrů pokut za rychlost asi nepřineslo nějaké radikální či dokonce řádové snížení počtu dopravních nehod oproti srovnatelným městům. Dle databáze dopravních nehod PČR se za období 1/2023-12/2024 stalo v Říčanech ca 230 nehod a v Blansku ca 150, přičemž jak uvedeno výše, příjmy z pokut jsou v poměru ca 78 ku 15 mil. Kč. Celkem je roční výnos za pokuty ze stacionárních radarů v ČR odhadem asi v řádu miliardy korun.

Řada radnic se netají tím, že na agendu administrace pokut za rychlost přibrala úředníky a investovala do zařízení. A bác ho – pokud by ministerstvo tyto pokuty přesměrovalo do centrálního rozpočtu, tak by měly obce hned několik problémů. Jednak by přišly o poměrně bezpracný a jistý přísun peněz do svého rozpočtu, dále by musely nějak naložit s nadbytečnými úředníky a je otázkou, co s nakoupenými zařízeními a softwarem. Možná, že by to zázemí ministerstvo za nějakou menší úplatu využívalo i nadále, ale o tom můžeme zatím jen spekulovat.

V každém případě se z celé této debaty nějak vytrácí ten primární cíl. Kultivovat dopravu a snížit počet usmrcených, zraněných a také způsobených škod. Pokud tento bohulibý cíl v uvažování radních zůstane, tak by určitě měla jít úvaha o výnosech z pokut stranou. Radním by přece mělo stát zato nějakou tu korunu na výběr pokut z rozpočtu obce EFEKTIVNĚ obětovat ve prospěch větší bezpečnosti a plynulosti dopravy v jejich obcích. A pak tedy debata, kde skončí zisk z pokut, postrádá v kontextu zachráněných životů, zdraví a hodnot smyslu. To EFEKTIVNĚ je myšleno tak, že by radar umístili jen tam, kde opravdu dochází k rizikovým situacím a nikoliv tam, kde je to výhodné zejména pro vybírání co největšího objemu pokut. Nebo se mýlím?

--

Když jsem dopsal v.u. text, tak na mne z deníku.cz vyskočila zpráva, že Svaz měst a obcí ČR požaduje zdvojnásobení výše poplatku za přepis vozidel. Aktuálně jde o souhrnnou částku kolem necelé miliardy korun. Přibližná shoda výše očekávaného výpadku příjmů v případě, že by příjmy z pokut již neplynuly do obecních rozpočtů a výše požadavku pokusu obcí o navýšení správních poplatků za registraci vozidel ve stejném časovém rámci je určitě „naprostá náhoda“.

Nicméně jestliže pokuty za překročení povolené rychlosti mají aspoň určitou logiku – řidič porušil svojí činností nějaké pravidlo, byť třeba i v místě, kde to na bezpečnost provozu nemá žádný přímý vliv nebo v místě, kde je omezení umístěno zbytečně, a je třeba mu za to dát „výchovnou zpětnou vazbu“, tak v případě poplatku za evidenci vozidla je to z hlediska základní logiky jinak. Registrace nijak nepřispívá řidiči a přímo ani jeho okolí ke splnění účelu jízdy nebo zajištění větší bezpečnosti či plynulosti. Je to pouze evidenční nástroj státu, který žádnou hodnotu či službu nevytváří ani nepřináší. Pro „statickou“ evidenci vozidel by VIN kód (tedy globálně unikátní výrobní číslo vozidla) naprosto stačil. Pro identifikaci vozidla za jízdy je registrační značka možná ještě potřebná (například pro zmíněné vybírání pokut), ale jde jednoznačně o potřebu státu, nikoliv uživatelů vozidel.

Argumentem pro ono navýšení poplatků za evidenci je prý inflace, tažená nemálo růstem platů (ve státní sféře znatelně) a energií. Se stejným problémem si museli a musí poradit ve svých činnostech ale i firmy a podnikatelé, tedy pokud nemají na trhu monopolní postavení. Část nárůstu nákladů mohli jistě kompenzovat nějakým navýšením cen, ale významnou část nákladů museli vyřešit růstem produktivity, optimalizací nákladů, modernizací procesů a odbouráváním zbytečných činností, které nepřináší žádný nebo jen malý užitek.

Právě signál od obcí týkající se nákladovosti těchto (a samozřejmě i dalších podobných) administrativních činností pro stát by měl přimět příslušné politiky a úředníky, aby se zamysleli, zda v éře digitalizace nelze registraci a evidenci vozidel dělat efektivněji. Sám jsem vozidlo před nedávnem přepisoval a řada nástrojů, které snižují pracnost na straně úředníků a náklady a časovou náročnost na straně majitelů už zavedena byla. Stačí to dotáhnout do konce, třeba i tak, že registrační značky se pro celou republiku budou posílat do zásilkových boxů z jednoho místa (za využití logistické robotizace a automatizace), že se odbourá zbytečná cesta na STK pouze za účelem evidenční kontroly (asi 600 Kč a ca půl denní ztráta času – zejména v regionech), ale bude navržen nějaký efektivnější nástroj kontroly VIN při evidenci (ostatně pamatuji, kdy při přepisu na Dopravním inspektorátu VB vyběhl příslušný úředník na parkoviště, tam zkontroloval výrobní čísla a zabralo mu to asi 5 minut času).

Každá činnost od nepaměti je lidmi poměřována z pohledu cena (náklady, nutné vynaložené úsilí) vs. výkon (přínos, vytvořená užitečná hodnota). V obou případech, tedy automatizovaného vybírání pokut za účelem sycení obecních rozpočtů i v případě vytahování dalších peněz z kapes majitelů vozidel za administrativně zbytečně neefektivní činnost by bylo vhodné se nad tímto zamyslet. Co je primární účel, co jsou náklady (ale na stranách všech aktérů) a zda náklady jsou vynaloženy efektivně k dosažení tohoto účelu. Jako společnost nejsme nekonečně bohatí, abychom mohli stále jen vymýšlet další a další jistě chvályhodné aktivity (z pohledu těch, „kteří to vždy za nás myslí dobře“), a pak se také divíme, že nám na pokrytí nákladové stránky státního, firemních i rodinných rozpočtů nestačí příjmy z toho, co prací vytvoříme.

Autor působil za automobilový průmysl v Radě vlády pro bezpečnost silničního provozu