29.3.2024 | Svátek má Taťána


RADAR : Trochu hamletovská otázka

18.7.2007

V poslední době vyvrcholila iniciativa proti-radarových aktivistů, kteří se překonávají ve strašení českých občanů všemi možnými způsoby. Dali dohromady petici, která by měla přinutit vládu k vyhlášení referenda a ve kterém by potom občané, náležitě vystrašení populistickou demagogií, tu radarovou imperialistickou hrozbu jednou provždy zatrhli.

Na webu Ne základnám-Brno je text petice a mnoho oněch strašících článků.

Jak daleko je tato demagogie od poctivé novinářské práce, nám ukáže už motto v záhlaví tohoto webu (“Kam vstoupí noha cizího vojáka, tam končí svoboda”). Člověk by se smál, kdyby to nebylo k pláči. Nejen, že je to logický nesmysl, ale když už je ty nohy tak berou – tak kde tito aktivisté protestovali, když se celá republika hemžila cizíma sovětskýma vojenskýma nohama? Anebo jsou to ti, co ty sovětské nohy nepovažovali za cizí?

K porovnání, co poctivá (internetová) novinářská práce je, může sloužit včerejší článek Zuzany Chlumské v NP Pacifismus v nás.

S mnoha odkazy na konkrétní a detailní informace, veřejně přístupné na internetu, vyvrací mnoho oněch populistických strašáků. Ukazuje se, že nejenom že radar nikoho nepopálí, ani nebude působit rakovinu, ani nám nesežere příliš národní elektřiny, ale naopak faktem je, že podobnými radary se naše republika přímo hemží. Tak o co tady jde? Zdá se, že hlavní, a pravděpodobně jediný rozdíl mezi tím množstvím vojenských a meteorologických radarů na našem území už existujících a tímto americkým radarem, je hlavně ten, že je americkej.

Je to v podstatě jednoduché; Amerika chce radarovou základnu - Rusko je zuřivě proti. Když si odmyslíme všechno to idealistické mlžení – dobře reprezentované oním totálně demagogickým a nesmyslným mottem o cizích vojenských nohách - tak když jsme pro radar, jsme pro Západ – když proti radaru, jsme pro Východ.

Ani skutečnost, že současná administrativa USA ve světě moc populární není (i podle mého názoru se jim příliš nepovedla) na věci nic nemění a je úplně bezpředmětná.

Jde o princip a základní politickou orientaci.

V dnešním světě se každý malý stát, který leží mezi sférami vlivu dvou supervelmocí, musí rozhodnout, ke které z nich se přidá. A nebo musí vyhlásit neutralitu, která bude mezinárodně uznaná. Pro Česko jsou dvě alternativy: 1. Západ 2. Východ. Osobně jsem si myslel, že členstvím v NATO (a EU) jsme se už rozhodli pro číslo jedna.

Signatáři této petiční akce mohou být zmatení tou rádoby vlasteneckou demagogickou propagandou – ale organizátoři a prominentní aktivisté v této akci podle mne doufají, že se to přece jen zase otočí doleva a oni budou mít šanci skončit v nomenklatuře. Protože oni byli ti kteří “pomáhali”. Tak jenom doufám, že se vám to, vážení, nepovede.