RADAR: Rozčarování z Věry Chytilové
Jelikož sleduju radarovou debatu, tak mi neuniklo, že snad nejprominentněší signatář oné petice panu presidentovi je známá režisérka Věra Chytilová, ke které jsem vždy pociťoval obdiv a úctu za její filmy. Před několika lety jsem dokonce měl tu čest jí letmo potřást rukou, když navštívila filmový festival ve Vancouveru u příležitosti promítání jednoho ze svých filmů. Tento pocit obdivu se ale rozpadl na kousky, jako upuštěná váza, potom co jsem shlédl video záznam pořadu Před polednem - Chytilová a Töpfer o radaru z 16.7. 2007.
No to je síla, vážení!
Ale nevěřte mojí malčkosti - přesvěčte se sami.
Paní Chytilová se rozhodla zachránit obyvatele blízkého okolí potenciálního umístění radaru od smrti radarovým zářením, obyvatele Prahy potom a celý český národ navíc také od smrti atmovou bombou, které nezůstaneme ušetřeni v logické odvetě za provokaci, (kterou by postavení radaru podle ní nepochybně bylo) a před mnoha dalšími neurčitými hrozbami - které se pomateně honí v její hlavě. Takhle to aspoň nějak znělo mně.
Nejsmutnější na tom je, že to zmatené úsílí je evidentně motivováno dobrými lidskými a přímo vlasteneckými pocity. Náležitě stříknutými naivním pacifismem a totálním nepochopením problematiky. Což mi připomnělo úsloví: "Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími."
Ve snaze pochopit aspoň částečně, co paní Chytilová vlastně má na mysli, jsem dospěl k následující interpretaci:
1) Zdá se, že pokud si přímo neplete, tak aspoň nějak associačně spojuje radar s Černobylem (odtud asi ten strach, že lidi budou umírat na záření)
2) Že se rozhodla vyřešit ty neustálé okupace Čech, od Němců až po Rusy v 68. (kdy nás podle paní režisérky okupoval Stalin?!), jednoduchým způsobem - zakážeme každému cizímu vojákovi (potažmo každému cizímu vojenskému zařízení), aby nám sem lezl, a tím se vyhnem všem válečným konfliktům.
Svatá prostoto! Co když se nás jako v 68. nebudou ptát?
3) Pokud postavíme v Česku americký radar, je to provokace (a radar přitáhne útok) a až nám sem v odvetě hodí bombu, tak všichni zařveme.
4) Pokud je občan žena, tak by měla být proti radaru. Paní Chytilová divným způsobem klade rovnítko mezi ženstvím a mateřstvím a opozicí proti radaru.
5) Kdo je pro radar, tak chce být ve válce a kšeftovat se smrtí.
Je toho na tom video záznamu ještě víc. Ale jak jsem už říkal - podívejte se sami.
A tak si říkám - jestli tohle je reprezentativní pohled na onu údajnou většinu národa, která je prý proti radaru, tak to jsme jako národ v pěkném maléru.
Ale není režisér jako režisér. Pokud si chcete spravit chuť, prečtěte si článek Ladislava Smoljaka: Ještě k americkému radaru
Jsou holt Smoljakové a jsou holt Chytilové. Jedni hovoří z pozice rozumu a druzí z pozice neinformovaných emocí. Doufám, že lidi budou poslouchat to, co říkají ti Smoljakové, budou o tom přemýšlet a utvoří si názor na základě rozumu.
Pokud nenabereme urychleně převahu Smoljaků, tak se obávám, že se můžeme opět po několik desetiletí kopat do hlavy a naříkat, co jsme to zase vypustili z láhve (jako v roce 1948). A ta krizová osmička je tady příští rok!
No to je síla, vážení!
Ale nevěřte mojí malčkosti - přesvěčte se sami.
Paní Chytilová se rozhodla zachránit obyvatele blízkého okolí potenciálního umístění radaru od smrti radarovým zářením, obyvatele Prahy potom a celý český národ navíc také od smrti atmovou bombou, které nezůstaneme ušetřeni v logické odvetě za provokaci, (kterou by postavení radaru podle ní nepochybně bylo) a před mnoha dalšími neurčitými hrozbami - které se pomateně honí v její hlavě. Takhle to aspoň nějak znělo mně.
Nejsmutnější na tom je, že to zmatené úsílí je evidentně motivováno dobrými lidskými a přímo vlasteneckými pocity. Náležitě stříknutými naivním pacifismem a totálním nepochopením problematiky. Což mi připomnělo úsloví: "Cesta do pekla je dlážděna dobrými předsevzetími."
Ve snaze pochopit aspoň částečně, co paní Chytilová vlastně má na mysli, jsem dospěl k následující interpretaci:
1) Zdá se, že pokud si přímo neplete, tak aspoň nějak associačně spojuje radar s Černobylem (odtud asi ten strach, že lidi budou umírat na záření)
2) Že se rozhodla vyřešit ty neustálé okupace Čech, od Němců až po Rusy v 68. (kdy nás podle paní režisérky okupoval Stalin?!), jednoduchým způsobem - zakážeme každému cizímu vojákovi (potažmo každému cizímu vojenskému zařízení), aby nám sem lezl, a tím se vyhnem všem válečným konfliktům.
Svatá prostoto! Co když se nás jako v 68. nebudou ptát?
3) Pokud postavíme v Česku americký radar, je to provokace (a radar přitáhne útok) a až nám sem v odvetě hodí bombu, tak všichni zařveme.
4) Pokud je občan žena, tak by měla být proti radaru. Paní Chytilová divným způsobem klade rovnítko mezi ženstvím a mateřstvím a opozicí proti radaru.
5) Kdo je pro radar, tak chce být ve válce a kšeftovat se smrtí.
Je toho na tom video záznamu ještě víc. Ale jak jsem už říkal - podívejte se sami.
A tak si říkám - jestli tohle je reprezentativní pohled na onu údajnou většinu národa, která je prý proti radaru, tak to jsme jako národ v pěkném maléru.
Ale není režisér jako režisér. Pokud si chcete spravit chuť, prečtěte si článek Ladislava Smoljaka: Ještě k americkému radaru
Jsou holt Smoljakové a jsou holt Chytilové. Jedni hovoří z pozice rozumu a druzí z pozice neinformovaných emocí. Doufám, že lidi budou poslouchat to, co říkají ti Smoljakové, budou o tom přemýšlet a utvoří si názor na základě rozumu.
Pokud nenabereme urychleně převahu Smoljaků, tak se obávám, že se můžeme opět po několik desetiletí kopat do hlavy a naříkat, co jsme to zase vypustili z láhve (jako v roce 1948). A ta krizová osmička je tady příští rok!
