Přestože jsem si umiňoval, že s psaním na téma radar (ano, ten nechvalně proslulý radar hvězdných válek v Brdech) skončím, nebo se minimálně omezím na ryze technické údaje, reakce čtenářů na mé předchozí články mě přiměly sednout si a zamyslet se. Ne, neradujte se (nebo se nebojte, to podle toho, jestli jste pro nebo proti radaru) své mínění jsem ani za mák nezměnil, spíše jsem přemýšlel, kdo by v naší zemi mohl vést PR kampaň pro radar.

Vzhledem k naší minulosti, kdy celá řada moudrých lidí zaprodala v dobré víře naši zemi na 40 let komunistům, a vzhledem dočasnému pobytu bratrských vojsk od roku 68 bude muset v daném týmu zasednout psycholožka, která pomáhá ženám vyrovnat se s následky znásilnění, aby mohly žít v normálním manželství. Notabene když základna u nás není sňatek z lásky, ale z rozumu.

Soudě podle reakcí a argumentů odpůrců – jako příklad uvedu následující logiku:

„Radar není potřeba, protože žádné nebezpečí nehrozí. Ovšem když radar postavíme, bude to znamenat pro nás riziko útoku.“ Tak buď je pravdivý první výrok a potom nevidím důvod, proč to Amíkům nepovolit, anebo je pravdivý druhý důvod a potom je jenom dobře, že budeme mít čím se bránit. Nicméně celá řada dalších příspěvků pod články mne vede k názoru, že v týmu musí být též osoba zvyklá pracovat a argumentovat v dětském kolektivu, kde si kdekdo postaví hlavu a pokud není po jeho, tak trucuje a nechce si hrát s ostatními.

A potom je tu celá řada lidí, kterým je radar prostě fuk, ale když to říká Jirka, tak na tom něco bude, né, koukněte, jak to těm modrejm strakám pěkně nandal ve volbách. Na tyhle lidi neplatí nic, žádná propagace, ani agitace, leč mají slabé místo. Vláda by mohla místo miliónů vyhozených z okna na různé PR kampaně nechat vyrábět pivo s názvem „Radar, nektar z Brd“ a to prodávat a dlouhodobě prodávat za dumpingové ceny. Potom by určitě anketa, jestli lidé chtějí Radar, dopadla úplně jinak, obzvlášť pokud by to pivo bylo aspoň trochu k pití. A vzhledem k tomu, že Jirka má vždy prst ne tepu doby a ví, co si lidé přejí, stal by se zřejmě jedním z nejzapálenějších obhájců umístění radaru u nás.

Poslední skupinou odpůrců, a to odpůrců nejzarytějších, jsou různá uskupení s názvem obsahující slova Mír, Bratrstvo, Ne(cokoliv) atd. Podobné skupiny je potřeba důsledně ignorovat, přesvědčit nejdou, pokud jim vezmeme toto téma, budou se realizovat jinde. Kvůli těmto lidem je tak důležité stavět atomové elektrárny, radarové základny a jiné věci na odlehlých a normální veřejnosti nepřístupných místech. Ti více militantní mohou spřádat plány na likvidaci daného zařízení, což díky odlehlé poloze sebou nenese tak velké riziko civilních obětí. Méně militantní se potom zřejmě půjdou připoutat k bráně nebo jinému vhodnému, především mediálně nosnému kusu zařízení, kde se jejich protest bude dobře vyjímat. Zde potom odlehlá poloha dovoluje i velikou lokální akumulaci zástupců médií bez hrozby dopravní zácpy.

Co říci na závěr? Bohužel, veškeré osoby a události v článku popsané nejsou smyšlené. Žijeme ve složitém světě a máme svobodu, o jaké se nám ještě před pár lety ani nezdálo a kterou dnes už bereme jako samozřejmost. Svoboda sebou nese možnost dělat rozhodnutí a především nutnost nést za tato rozhodnutí zodpovědnost. Na některá rozhodnutí ale potřebujeme znalosti, které nám ani z principu dostupné býti nemohou. Proto máme zastupitelskou demokracii, aby je námi volení zastupitelé znali za nás. Zrovna v otázce základny u nás by bylo referendum o ní pouze o pocitech a demagogii zastánců i odpůrců. Na druhou stranu bych naší současné politické reprezentaci nesvěřil do opatrování ani kovadlinu. Nicméně lepší to už zřejmě nebude, tak navrhuji nechat je dělat co umějí a spočítat jim to zase za pár měsíců ve volbách.

Takže co tedy říci na ten závěr, ať se zase nezakecám? Na rozdíl od roku 68, kdy stačil jeden zvací dopis a potom jsme se jich dvacet let nemohli zbavit, smlouva s Amíky vypovědět jde. Jsou před námi Vánoce, svátky klidu a míru, zkusme aspoň na chvíli méně nevražit na toho, kdo má jiný názor než my. Požehnané Vánoce vám všem.