Proč si to myslím?

První zastupuje ideologii, která tuto zemi již dvakrát vydala cizí mocnosti. Poprvé hned po druhé světové válce a podruhé v roce 68. Ideologie, kterou Filip zastupuje na politickém kolbišti, je postavena na internacionalizmu. To, že ten je nyní (v médiích) potlačen, neznamená, že v KSČM přestal být jednou z hlavních tezí a že komunisté nás nevydají Rusům potřetí. Udělali to dvakrát, klidně to udělají znovu.

Paroubek se dostal k moci ne svými schopnostmi, ale díky mocenskému vakuu, které v SocDem nastalo. Stigma toho, který se dostal nahoru ne proto, že je nejlepší, ale selháním druhých, stigma toho, který nikdy nevyhrál ani jednu politickou bitvu a který je vždy jen ten druhý, je třeba konečně zlomit. Ať to stojí, co to stojí. A referendum je jediná možnost, jak se alespoň jednou cítit být vítězem. Co na tom, že toto vítězství nechá za sebe vybojovat ulici. Co na tom, jak fatální důsledky takto přijaté rozhodnutí může přinést. Cíl je jasný a na dosah. Ignorovat jej, popřel by celou svou dosavadní politickou dráhu.

Přenést rozhodnutí na občany znamená vyjmout z rozhodování informace z těch nejrelevantnějších zdrojů

Proč si to myslím?

Vyjdu z otevřeného dopisu 50 osobností:

Dosavadní vývoj nás však nepřesvědčil, že občané České republiky jsou bráni jako jedna z rozhodujících stran a dokonce jim v této věci ani není prostřednictvím veřejnoprávních médií poskytován dostatek relevantních a pravdivých informací.

Nechápu, jak se chce např. Jan Kačer zodpovědně rozhodnout, když informace nejsou? Ty se vypsáním referenda nějak zázračně objeví? Určitě ano. PR agentury přejdou na režim 24/7. Budeme zavaleni informacemi. Jestli to ale budou informace, na základě kterých se dá rozhodnout, si dovoluji pochybovat. Řada důležitých informací je tvořena poznatky bezpečnostních služeb. Jsou tajné. Další řada jich přitekla diplomatickými kanály. Jsou tajné. Do hry vstupují bezpečnostní analýzy, plány a koncepty. Jsou tajné. Nechat rozhodnout ulici znamená vyjmout z rozhodování informace z těchto zdrojů. Tím se vyřadí ty nejrelaventnější a nejobjektivnéjší zdroje. Zůstanou novináři, PR a partajní sekretariáty. Taky je třeba připomenout složitost geopolitických témat a jejich dynamiku, komplexnost informací, komplikovaný jazyk prošpikovaný málo užívanými termíny a odborným slangem, řada odkazů pod čarou a nutné znalosti souvislostí, politiky, historie... Neumím si představit, jak s takovými informacemi pracuje obyčejný člověk upřímně se snažící nalézt řešení a... a nevzdává to. Pokud přidám armádu čtenářů skládající maturitu s Aha, diváky TeleTele, chronické frustráty a užitečné idioty, kteří již dnes znají tu správnou a jedinou Pravdu, jak také rozhodují o mojí budoucnosti, tak si připadám jako vedlejší postava v hororu, která se jde kouknout, co že to zavrzalo ve sklepě...

Referendum nám zabrání ukončit krizi důvěry

Proč si to myslím?

Lidé nevěří. Nevěří politikům ani byrokratům, nevěří institucím, nevěří vědcům a odborníkům. Žijeme v zemi, ve které probíhá hluboká krize důvěry občanů ve své zástupce, ve svou vlast a její instituce. Žijeme v zemi, kde se nevěří elitám. Referendum je únikem, kterým chtějí lidé (více či méně vědomě) obejít to, čemu nevěří. Problémy, které jsou za touto krizí důvěry, je třeba řešit. Ale referendum příčiny obchází velkým obloukem. Naopak je to řešení ze stejného ranku, v jakém lidi berou do svých rukou spravedlnost. Tedy krok zpět. Prosazení referenda bude jen zdánlivým vítězstvím občanů nad politiky, ve skutečnosti ale jen na dlouhou dobu pozastaví rozvoj občanské společnosti a oddálí tak den, kdy pro politity začne být obtížné jak občany přehlížet (koalice), tak je zneužívat pro své cíle (opozice).

Co s tím?

Bohužel, džin z lahve byl již vypuštěn. Takže jediná možnost je, že lidi k tomuto referendu nepůjdou.

Kladno, 13.7.2007