Mediálně hojně citované výsledky průzkumů veřejného mínění svědčí pro to, že převážná většina obyvatel České republiky je proti výstavbě americké radarové stanice v Brdech. Pominu nesmyslné a zcela pseudovědecké obavy, že by tyto radary mohly poškozovat lidské zdraví. S tím jsme se setkali při stavbě televizní věže na Žižkově taky a nejen vědecké poznatky, ale dnes už i dlouholetá zkušenost ukazuje, že lidé žijící v blízkosti věže nejsou více nemocní než kdekoli jinde. Jsem jen udiven, že i mnozí naši političtí představitelé nedovedou lidem vysvětlit, že máme tvrdé hygienické normy, které musí dodržovat i Američané u nich doma. Ty nedovolují postavit něco, co by ohrožovalo lidské zdraví. Chtěl bych se zeptat těch, kteří šíří bolševickou propagandu o škodlivosti radarů: jak to, že se nebojíte létat letadly? Jak to, že se nebojíte těch paprsků, které dovolují, aby letadlo přistálo přesně na přistávací dráze, ačkoliv mraky a mlha visí až několik desítek metrů nad zem? Nebojíte se, že jste v letadle ozařováni paprsky, které na ně dopadají? Museli jsme čekat až na svědectví o neškodnosti radaru na návrat poslanců ČSSD z Marshallových ostrovů? Teprve teď jejich strana začala nahlodávat Paroubkovo pevné negativní stanovisko k radarům. Doufám, že čeští vyjednavači se nebudou prezidenta Busche ptát, jestli radary nezpůsobí u obyvatel Trokavce rakovinu. Vypadali bychom jako země, jejíž politická elita nemá nejzákladnější představy o moderní fyzice a medicíně.

Směšná mi připadá námitka, že americké radary ohrozí naši státní svrchovanost. To nám jí ubude víc na základě dvoustranné smlouvy dvou svrchovaných států, než když nám to povolí NATO? Američané nám postaví zařízení pravděpodobně na technologicky nejmodernější úrovni, kterou za velké peníze vyvinuli. Mohou mít zájem, aby ji hned tak někdo neokopíroval. Sotva budou chtít dát to nejmodernější nadnárodní organizaci, jakou je NATO. Špioni se snáze pohybují ve vedení NATO než v Pentagonu. Vzpomeňme jen, kdo všechno je u nás prověřen pro důvěrné materiály NATO.

Dodá-li nám radary NATO, asi za ně něco zaplatíme – jako jsme zaplatili za gripeny. Za pronájem pozemku Američanům spíš asi něco dostaneme. Naši váhající poslanci by se měli jet podívat nejen na druhou stranu zeměkoule do Mikronésie, ale třeba do Německa, kde se obyvatelé těžko loučí s americkými základnami, které tam lidem poskytovaly práci a přispěly k budování infrastruktury. Třeba nám Němci budou závidět, že máme něco obdobného tomu, co oni měli na svém území padesát let.

Námitka, že americkými radary budeme provokovat teroristy, mi připadá zbabělá. Je to „provokace“, jako kdybychom si před jednáním s teroristy oblékli neprůstřelnou vestu.

Podmínka, že americké radary u nás musí schválit NATO, je podezřelá. Uvažuji v této souvislosti o tom, proč jsme se rozhodli pro švédské gripeny, které, pokud vím, nebyly prověřeny žádnou válkou, a nekoupili nadzvukové letouny řady F. Nebudu-li uvažovat o korupci, upokojily gripeny Moskvu, poněvadž gripeny tam nedoletí, zatímco americké F by mohly. NATO je jistě poměrně slušnou zárukou naší bezpečnosti, ale americké radary u nás jsou jdeště spolehlivější. i kdyby nesloužily jako protiraketový deštník nám, ale jen Spojeným státům. Silnější Spojené státy posílí i naši bezpečnost a budou se velice usilovně starat, aby byla bezpečná i země, kde mají své radary.

Nevěřím silám OSN ani EU. Izrael musel vyklidit jižní Libanon pod mezinárodním tlakem se slibem, že se mezinárodní síly postarají, aby si teroristé nepostavili v Libanonu raketové základny znovu. Dnes se totéž mezinárodní společenství doslova vysmívá Izraeli, že ztratil v Libanonu mnoho lidských životů a bylo to k ničemu. Dnes je v Libanonu stejný počet teroristických základen jako před touto válkou. Také Srbové začali jednat o Kosovu teprve potom, co Bělehrad bombardovali Američané.

S evropskými zárukami má naše země zkušenosti. V roce 1938 jsme podmínili pomoc Sovětského svazu intervencí Francie. Místo intervence nám představitel Francie Daladier společně s Britem Chamberlainem, Hitlerem a Mussolinim v Mnichově nařídili odevzdat Německu Sudety. Ještě v Mnichově nám dali záruky samostatnosti. Už po půlroce, v březnu 1939, okupovali nacisté zbytek bezbranného Československa. Spojenci se zmohli sotva na formální protest a politování.

Nemohu si to nepřipomenout, když Merkelová s Putinem vyjadřují pohoršení nad tím, že vyjednáváme s Američany sami, bez nich. Vím, že dnes je svět jiný, ale jedna vzpomínka se mi vnucuje. V srpnu 1939 uzavřeli Ribbentrop s Molotovem pakt o neútočení mezi nacistickým Německem a komunistickým Sovětským svazem. Komu to posloužilo? Hitler měl tímto paktem krytá záda na Východě a kromě ostrovní Anglie okupoval skoro celou Evropu. Teprve pak se vydal na své napoleonské dobrodružství do Ruska. A mrazí mě v zádech, když Paroubek a většina občanů říká Američanům ne – leda s požehnáním Evropy a NATO. To se tak spoléhá tváří v tvář ruskému obru na vojenskou sílu NATO a Evropy? Poláci na rozdíl od našich politiků znají své dějiny a chovají se podle toho. Doufám, že i naši státníci budou umět jednat s prezidentem Bushem jako představitelé samostatného státu a ne jako nějací sateliti Evropské unie.

Ostatně i název Marshallových ostrovů má jistou symboliku. Náš pád do ekonomické bídy reálného socialismu začal v roce 1948, když jsme na Stalinův rozkaz odmítli Marshallův plán. Georgie C. Marshall byl velitel americké armády, kterého Winston Churchill nazval strůjcem vítězství ve II. světové válce. Po válce se stal diplomatem a prosadil grandiózní americkou pomoc Evropě. Je pravda, že na tom Spojené státy neprodělaly – ale válkou zdevastované Evropě to přineslo nečekanou prosperitu. Nebylo to formální gesto, když Marshall dostal v roce 1953 Nobelovu cenu míru.

Dějiny nás poučují, že jsme opakovaně těžce doplatili na to, když jsme se podvolili rozhodnutím nebo nátlaku evropských mocností. Bylo to v situacích, kdy jsme sotva mohli jednat jinak. Byly to pak USA, které nás zachraňovaly před důsledky naší podrobivosti. Dnes máme ojedinělou šanci rozhodovat o sobě sami a svobodně. Nepromarněme ji.