Toto uvěznění vyvolalo velké reakce nejen v zahraničí, ale i u nás. Tisk psal o rozvracečích a kriminálních živlech, které nemůže veřejnost akceptovat, natož aby s nimi tehdejší moc vedla nějaký věcný dialog.

Na druhé straně však tato událost vyvolala i reakci u lidí, kteří sympatizovali s Chartou, a byť byli v nepatrné menšině, rozhodli se uspořádat dvoudenní hladovku za osvobození této desítky.

Tak se stalo, že v republice několik stovek lidí, možná i více, drželo dva dny protestní hladovku. Dovolím se neskromně přiznat, že jsem přispěl ke zvýšení počtu hladovějících osobně i tím, že jsem ještě coby duchovní v břeclavské farnosti vyzval k dobrovolnému připojení se k akci hladovka z kazatelny a doplnil farní vývěsku o fotografie zatčených.

Kupodivu se přidalo hodně lidí, nejen mladších, ale i těch kostelových babiček. Samozřejmě jsem v tu dobu zažíval a slyšel i názory, že je to zbytečné, že se stejně nic nestane, nikoho to nezajímá, budou z toho problémy (a také byly), že je to marná oběť.

Nevím, jestli si někdo z vás dobrovolně již zakusil dva dny hladovět; něco jiného je ležet třeba v nemocnici po operaci žlučníku, něco jiného je být bez jídla za plného provozu a pracovního nasazení. Ten první den ještě ujde, druhý den se vám již kousek suchého chleba jeví jako velmi vábivý pamlsek. Je to oběť a v úctě se skláním před pány Tamášem a Bednářem za jejich velmi dlouhou hladovku. Otázkou zůstává, zda byla tehdy a zda může být i nyní v kauze radaru v Brdech marná, či nikoliv. Dovolím si tvrdit, že tehdy marná nebyla. I když nepřinesla okamžitý výsledek, přispěla alespoň malým dílem k tomu, co se stalo až po více než deseti letech. Každá oběť za pravdivou myšlenku je jedním ze stavebních kamenů přeměny společnosti i každého jedince v jeho myšlení a jeho životních postojů.

Bude tedy dnešní oběť dvou mnohadenních hladovkářů a jejich pokračovatelů marná, nebo přinese výsledek? Optimisticky říkám, že marná nebude, a dovozuji to z výše řečeného předpokladu, že skutečná oběť musí být vedena za pravdivou myšlenku. Ten, kdo je blíže k pravdě, je ochoten hodně obětovat.

Kdyby vláda byla přesvědčena o své pravdě, více by za ni bojovala. Místo toho však vynakládá mnohamiliónové veřejné peníze na nepřesvědčivou kampaň. Apeluje na lidskou sobeckost, když vicepremiér Vondra říká, že v případě letu více nepřátelských raket budeme mít přednostní právo na ochranu před sousedním Rakouskem či Německem. Ministryně obrany sděluje, že se s nikým o radaru bavit nebude, premiér vztyčuje před parlamentem a celou veřejností prostředníček. Nepřesvědčivé, neosobní, bez jakéhokoliv náznaku něco obětovat, tedy nepravdivé.

Nechci srovnávat dnešní dobu s tou před 30 lety, je skutečně jiná a jsem tomu rád. Některé rysy vládnoucí garnitury se však opakovat mohou. Téma, jak chutná moc, je věčné. Na rozdíl od dřívější doby však již máme demokratické prostředky, jak se s tím vypořádat.

Právo, 4.6.2008

Autor je poslanec za ČSSD