RADAR: Ad absurdum - odpůrci radaru chtějí můj hlas
Což o to, o nevyžádanou poštu nemám na svých účtech nouzi, tentokrát ale nešlo o 
nabídku viagry ani tutové vítězství v kamerunské loterii, ale o záležitost navýsost politickou, nad níž nemohu jen tak mávnout rukou. Zájem je o můj podpis elektronické petice PROTI výstavbě amerického radaru na českém území.
Otevřel jsem přiložený odkaz www.nechciradar.cz, kde jsem se dozvěděl, že iniciátoři chtějí docílit počtu půl milionu podpisů. V prohlášení, pod nímž je uveden mluvčí Humanistické strany Jan Tamáš a jeho kolegyně z Humanistického hnutí Dana Feminová, se kromě již známých argumentů „antiradaristů“ objevily také následující dvě věty:
„Vláda USA si musí uvědomit, že o vojenské základně nevyjednává s českým národem, ale s menšinou, která nezastupuje vůli většiny občanů země. Proto jakákoliv dohoda uzavřená s touto menšinou nebude platná.“
Mám dotaz. Týká se tento názor výlučně amerického radaru, anebo jakéhokoli činu 
demokraticky zvolené vlády, k němuž se dle demoskopických výzkumů staví většina dotázaných záporně? Pokud by odpověď zněla, že pouze radaru, pak se ptám, proč si podobně nepočínat v případě daní, které také většina obyvatelstva nepřijímá pozitivně. Případně můžeme toto uvažování aplikovat na věk odchodu do důchodu: nepochybuji o tom, že všichni bychom šli do penze raději v 60 letech než o tři či pět let později.
Pakliže by Jan Tamáš a spol. odpověděli, že jejich názor se týká nejen radaru, ale rovněž všech vládních aktů, s nimiž podle výzkumů většina občanů nesouhlasí, pak říkám rovnou – jděte s tou populistickou anarchií k čertu.
Citovanou větou z výše uvedeného prohlášení iniciátoři petice nebezpečným způsobem zpochybňují legitimitu demokraticky zvolené vlády, potažmo legitimitu ústavního demokratického režimu. Kdybychom takto zpochybňovali právo vlády na prosazení všeho, co podle výzkumů agentur zabývajících se veřejným mínění není v souladu s momentální názorem většiny respondentů toho kterého výzkumu, dostali bychom se tam, kam se usilovně snaží dostat nás Tamáš a spol: na cestu do pekel. Jistěže dlážděnou těmi nejlepšími „humanistickými“ úmysly.
Ono je to s tím radarem jako s peticí proti němu. Její iniciátoři mě slušně požádali o pomoc a já jim v závěru tohoto příspěvku stejně slušně odpovím. Stejně tak je to s Američany: jako přátelé přátele požádali českou vládu o pomoc při budování protibalistické obrany. V této kauze zodpovědně se chovající vláda s demokratickým ústavním mandátem jim vyšla vstříc. Já ji za to tímto veřejně chválím (což v případě Topolánkovy koalice činím vůbec poprvé), protože americkému radaru v ČR říkám jasné ANO!
Tím jsem se dostal k odpovědi na email žádající mě, abych se připojil k podpisu petice Nechci radar.
Milí iniciátoři, ode mě hlas nedostanete. Už jsem totiž podepsal jinou petici, která hovoří odlišným jazykem. Použiji-li slogan, pak CHCI RADAR, PROTOŽE NECHCI NEPŘÁTELSKÉ RAKETY. (Na případnou námitku, že se "nic nechystá" odpovídám: tušil někdo v roce 1900, že se "něco bude chystat" koncem 30. let XX. století?)
Co nás či naše přátele v Evropě ochrání, až jednou nějaký novodobý Hitler vystřelí své novodobé „V-1“, pokud se prosadí vaše naivní vidění světa? Jaké můžete dát záruky, že se tak nikdy nestane? Odpovím za vás. Jedinou zárukou, kterou nabízíte, 
je chamberlainovská virtuální realita. Děkuji, nechci. Už jednou to stálo Evropu a svět potoky krve. Také americké krve. Zapomněli jste?
Rada na závěr. Až budete příště demonstrovat proti US radaru, jako před časem před Pražským hradem, tak dříve, než vyzdobíte svoji akci íránskými vlajkami a portréty íránského prezidenta, zjistěte si, jaké názory Ahmadínežád hlásá a jaké poměry v té zemi panují. A také – kdo všechno je v té zemi popravován na lanu zavěšeném na jeřábu. Na serveru YouTube je z těchto scén záběrů dostatek.
Nic ve zlém, ale navzdory značné kritice současných poměrů v ČR z mé strany jsem rád, že o mé bezpečnosti rozhodují lidé jako Topolánek, Vondra, kníže Schwarzenberg, Parkanová a další vládní osobnosti.
Nikoli lidé jako Jan Tamáš a Dana Feminová.
