"Nic moc, rozhodně ne víc, než jinde ve světě," po pravdě jsem odpověděl, se zpřesněním, že s výjimkou pár vystoupení před mikrofonem v rozhlase, trošku i v televizi a pár přednášek pro vesměs sympatizující posluchače, to nebyla tématika, po níž by někdo dychtil. Pouze jednou, po mé zmínce o bizárním uvažování jednoho hradního funkcionáře o příčinách katastrofy 11. září 2001, vyzván jsem byl , abych vysvětlil souvislost smrti a okolností pohřbu bin Ládina s podstatným poklesem ceny stříbra na světových trzích Bez omluvných rozpaků jsem tazatele ujistil, že nic o takové dialektické souvislosti nevím a nepátrám.

Častější byly dotazy, co že si Amerika myslí o České republice.

Příliš si nemyslí, však na světě máme zhruba 200 států, takže na nás aby připadalo pramálo procent oprávněné pozornosti. Teď ale nedávno těch procent krátkodobě přibylo zásluhou trapnosti s přímo globálním mediálním dopadem, zcela určitě neoceněným prezidentem Klausem, tolik háklivým na svou "imidž". Však co horšího ho mohlo potkat, než vlastní vinou se zesměšnit? V kontrastu se svým předchůdcem na Hradčanech, tolik jinačím rivalem, daleko víc ve světě než v domácím prostředí obdivovaným humanistou, českým Gandhim, teď ta ostuda o počínání sice nikoliv kleptokrata, ale perokrata chilského písátka , s opakovanými televizními záběry umného chvatu, od Albánie po Zimbabwe.

V této souvislosti jsem neopomněl vyjádřit svůj podiv, že osobnost s takovým temperamentem , v roli svého intimního poradce trpí myslitele Petra Hájka, jenž označil oficielní verzi úmrtí bin Ládina za mediální fikci a zastává i názor, že útok 11. září 2001 mohly zorganizovat tajné služby USA. Půvabem každé konspirace je ovšem její nevyvratitelnost a méně pak záleží na její nemenší nedokazatelnosti. Například postrádám vysvětlení tohoto zástupce kancléře prezidenta republiky, jak že těch devatenáct islámských sebevrahů se mohlo či dokonce mělo ocitnout v žoldu CIA, což by ovšem vyžadovalo nějaké důkazy, že i celá CIA je vlastně v žoldu islamistů fanatiků a pobírá tučné jidášské peníze od saúdských šejků. Prezident se sice od nehorázností svého poradce distancuje, ale je mimo mé chápání, proč ho z Hradu ještě neodkopl, nevyrazil ze dveří nebo třeba z okna, v proslulé tradici českého defenestrování.

Daleko víc než politice se pozornosti věnovalo hokeji: světový šampionát přece. Po triumfální vítězství nad USA se právě v době knižního veletrhu uskutečňovala bolestivá prohra se Švédskem. Posluchači literárního čtení významnými autory dezertovali k televizním obrazovkám. Mně to bylo příležitostí odporoučet se od významné literární kritičky a jejích omluvných racionalizací veškerého islámského počínání. (Češi posléze aspoň porazili, deklasovali Rusy, bronzovou medaili získali.)

Vládní koalice se kymácí, kdo se v tom má vyznat. Radek John, předseda VV (Věci veřejné), na předsednicví své strany rezignoval, posléze odrezignoval, znovu je předsedou. Poslanec VV Jaroslav Škárka se svěřil Respektu, že dostává od vedení peníze za loajalitu straně. Vyslovené v zápětí popřel, policie začala vyšetřovat, popírajícího strana nicméně vyloučila. Předsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýna Kočí předala půl milionu korun, které údajně dostala jako úplatek. V divadle Rubin zaznamenán úspěch s dramatizací nahrávek Kočí, s názvem "Kristýna - blonďatá bestie". Teď divadelníky žaluje o autorský honorář. Opakovaně se vynořuje jméno Karolína Peake - političky, provdané za snad australského Čecho-Číňana nebo nějak podobně obráceně, ale s určitostí do měsíce povýšené do funkce místopředsedkyně vlády . Bylo kdy možné něco takového si představit v dobách Klementa Gottwalda, Milouše Jakeše?

Značnou mediální pozornost přitahuje Vít Bárta, s napoleonským ůčesem a mocnými nitkami v pozadí . Zásluhou své dřívější činnosti detektivní povahy, na každého něco nekalého prý ví. Na alkoholickém mejdanu stranického výboru se dokonce holedbal, že mu Klaus zobe z ruky. S momentálně deaktivovaným ex-premiérem Topolánkem, často slyšené jméno je Dalík, v souvislosti s jeho údajným požadavkem říct si o 16 milionů eur v kauze nákupu jakýchsi Pandurů.

Opoziční ČSSD představila svou stínovou vládu, v níž ale není bývalý premiér Jiří Paroubek, jenž prý má namířeno do strany národních socialistů, jak tomu už bývalo v dobách normalizace. Sociální demokraté by mohli svrhnout vládu, ale jen s pomocí KSČM, do čehož se jim prozatím nechce.

Dozvídám se o existenci knihy, kterou autor Petr Horálek nazval "Spravedlnost mocných". Slovo Spravedlnost v uvozovkách, a s podtitulem "Kmotři a pěšáci českých mafií". Míhá se jmény Gross, Kakao Kraus, Kavan Kato, postřelení a zastřelení přátelé přátel, Paroubkova stáj, multimilionářská esa Kožený, Krejčík, Pitr, nebožtík mafián Mrázek. Počet zmizivších či případně zavražděných podnikatelů prý již přesáhl počet všech poprav v hanebných padesátých letech.

Příval jeremiád, svízelná pak orientace. Takový povzdech jsem zaslechl v pivnici u sousedního stolu, jakož i odpověď optimisty, že nevidí důvod panikařit, že přece veliké většině lidí se daří dobře, některým až moc náramně. V kouři, pivním pachu a třískání púllitrů jsem zaslechl jméno Mussolini a jeho údajné rčení, že situace v Itálii je beznadějná a nikoliv vážná, že vládnutí tam není obtížné, ale toliko zbytečné.

Uniklo mi, zda to v kontextu starostí českých bylo tvrzení optimisty či pesimisty.

Poslužme si jiným citátem, slovy Voltaira: "Jakmile jde o peníze, jsou lidé stejného náboženství." Třeba i zcela jinačí fyzické kondice, jak přesvědčivě potvrdil nemajetný maďarský nebožtík Lájos Báscz, který vzdor své posmrtné situaci byl schopen velkým množstvím peněz obohatit pokladnu tehdy vládnoucí ODS. Jak tuhle mystérii česká justice asi vyřešila? Ústavní soud zcela určitě zrušil opakované komunální volby v Krupce, kde si měl vítězství koupit místostarosta.

Cituji výtečného juristu Milana Hulíka (Nový Polygon, č.3/2011), že za vlády komunistů rozkrádání (§ 245 tr.z.) se nezřídka trestalo přísněji než vražda, kdežto v nynějších sametových podmínkách, rozkrádání víc než milionu je prakticky beztrestné: "Vláda nové pravicové koalice se prohlásila za protikorupční a krátce nato její ministr vyzval státního úředníka, který mu přišel oznámit chystanou krádež několika miliard, aby důkazy o tom zničil a odměnou mu mělo být nové, vyšší, teplé místečko." Hulík dodává, jak před několika dny doprovázel jako advokát jednoho česko-kanadského podnikatele se zájmem o zemědělský produkt: "Majitel podniku, který nás přijal, klidně a před několika svědky z naší strany prohlásil, že ke kupní ceně se musí mimo smlouvu započíst ´odměny´ pro něj a některé jeho podřízené a kooperujícího veterináře, hygienika atd. Klidně, drze a s úsměvem prohlásil: ´Jinak si tady neškrtnete.´ Korupce není totiž něčím mimořádným, něco, co je šeptem, ale oni to mají za normální."

A kolik těch takto normálně si počínajících individuí se skutečně ocitne za mřížemi? Fascinuje mě rozsah, velikánskost lakoty, až groteskní chamtivost, nenažranost.

Prozatím nejnáramnějším příkladem poslouží bývalý prý estébák Aleš Hušák, s háčkem nad S. V porovnání někdejší Gustáv bez háčku bude míň nesympatický. Na rozdíl od bývalého prezidenta, tento bývalý generální ředitel Sazky s ní uzavřel smlouvu na dobu neurčitou, se základním měsíčním platem přesahujícím jeden milion korun, s nárokem na 13. a 14. plat a podíl na zisku do výše 1,9%. Měsíčně 100 tisíc na reprefond, který není nutno vyúčtovat. Nárok na tajemníka, dva asistenty, dvě sekretářky, dva řidiče a kuchaře, k dispozici i po dobu šéfovy dovolené. Provoz jeho kanceláře spolu s náklady na cestování (nárok na pronájem letadla i na soukromé cesty, Sazka hradí ubytování a dopravu manželky, při dovolené platí auto či letadlo pro rodinu) ročně stál 150 milionů Kč. V pražských novinách jsem též postřehl zprávu, že Hušák měl k dispozici či dokonce vlastnil ne jeden, ale dva ultraluxusní automobily Bentley. Též ho obohacovala životní a penzijní pojistka, záruka úhrady nadstandardní zdravotní péče a rehabilitace dvakrát ročně. Smlouvou zaručený zlatý padák ve výši přesahující 70 milionů. Navíc s právní ochranou Hušáka, že Sazka hradí jakékoliv náklady na právníky, soudní či správní řízení včetně trestního stíhání - a to i po ukončení pracovní smlouvy.

Sazka se stala akciovou společností, kterou vlastnily jednotlivé sportovní organizace, a měla podporovat sport penězi z hazardu. Hušák si akcionáře podmaňoval příslušnými, neslušně vysokými odměnami, dovedl umně lobbovat v parlamentu, kde prý měl pod palcem víc poslanců než předseda vlády. Jenže z roce 2000 se dostavily problémy, s obviněním z porušení povinnosti při správě cizího majetku a mohutný bolehlav způsobila výstavba sportovní haly SazkaArena, projekt za miliardy korun, s rostoucími ale náklady, na něž banky odmítaly dál půjčovat.

Nedotknutelný Hušák po šestnácti letech extravagantního kralování byl ze Sazky vyhozen - bez padáku. On to tak ovšem nenechá, bude se soudit.

Pesimistický předpoklad právního experta Hulíka o de facto neodsouditelnosti těch nejznamenitějích provinilců snad nebude v tomto případě platit. Tentokrát by Amerika doopravdy mohla být inspirací. Tam rekordně výkonný hochštapler Bernard Madoff obdržel trest vězení v neméně rekordním počtu let, které určitě nestihne si odsedět.

Neoficiální stránky Oty Ulče