Výroky mohou platit i neplatit současně. Protože svět je dialektický. Za stejný výrok někomu dříve spílali, teď se k němu sami hlásí. A co je zajímavé? Nikdo to nepovažuje za divné. Nikdo neřekne: mýlili jsme se, omlouváme se, změnili jsme názor.

Ono se pak lépe ten názor mění dál a dál. Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil. Tak třeba s těmi plynovody Nord Stream 1 a 2. Měly zajistit Německu laciný ruský plyn, aby si Němci mohli odstavit uhelné a jaderné elektrárny a získat čas, než je nějakým zázrakem stejně levně nahradí. Jenže ten plyn byl ruský. A platit peníze Rusům je zlé.

Zavřít kohoutky nestačí, to by lidé brlali, že je trápí energetická drahota, a tlačili by na znovuotevření. Je to třeba zničit. Ale to je sabotáž. Terorismus. Kriminální násilný čin. Nebo ne? Nebo je to prozíravý a hrdinský krok? Obojí současně! Ze stejných úst! Prostě: dialektika.

V Itálii zatli ukrajinského agenta. Měl řídit skupinu sabotérů, která tehdy u dánského pobřeží vykonala onen teroristický/hrdinský akt. Italové ho teď nejspíše vydají Němcům. Ale co s ním pak Němci provedou? Zavřou do basy? Nebo mu dají metál? A co takhle obojí? Protože dialektika, ne?

Ta už je v našem světě krásně zavedena a všichni dělají, jakože nic. Říkali jste před třemi lety, že na Ukrajině je třeba okamžitě přestat střílet a začít vyjednávat, neklást ultimáta a snažit se o všestranně přijatelnou a výhodnou dohodu? Pak jsme byli chcimíři, kolaboranti a dezoláti. Říkali jste to před dvěma lety? Byli jste putinovci, prorussáci a totalitní zrůdy. Říkali jste to před rokem? Byli jste svině nebo živlové patřící do kriminálu. Říkali jste to před měsícem? Byli jste všechno dohromady.

Říkáte totéž dnes? Jste nejvyšší představitelé NATO a Evropské unie. Že se má jednat? Že už neplatí: zbraní, kolik je potřeba, a tak dlouho, kolik je potřeba? Že už neplatí: protiofenzíva, vyhnání a porážka Rusů, reparace, obnovení kyjevské nadvlády nad územím s ruskou většinou? Že už neplatí: to, co se nepovedlo sankcemi, určitě se povede dalšími sankcemi? To je prostě ta dialektika.

A jaké z toho plyne ponaučení? Není důležité, CO kdo říká, ale KDO co říká. Dezolát nesmí, premiér členského státu NATO může. Ale to není vše. Mnohem důležitější, než CO se říká, je, KDY se to říká. Nemůžete říkat věci jen tak, prostě v momentu, kdy jste k nim po své úvaze dospěli. Musíte počkat, až se takový postoj stane nejdřív tolerovaným, pak přijatelným, pak podporovaným a nakonec oficiálním.

Takže co by se člověk divil. Mohou být platné i naprosté protiklady. Záleží jen na správném načasování a správném přístupu k dialektice. Basa, nebo metál? Obojí je správné! Vždyť to máte v té své brožuře. Nebo na komunikační kartě.

psáno pro IVK