Volné byty sice jsou ale..... Problémem se zabývají tisíce lidí, desítky institucí, a nic k lepšímu se neděje. Takže je to zase na mně, abych se na chvíli zamyslel, zhodnotil situaci a pokusil se vymyslet několik řešení. Proč několik? To proto, že politikům musíte dát na výběr, nemůžete jim vnucovat jen jedno řešení, protože oni by to brali téměř jako osobní urážku. Opakuji, bytů je dost, tedy volných bytů je dost, ale přesto se mladým rodinám nedostávají. Podle posledního sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 bylo v České republice evidováno přes 860 000 neobydlených bytů (!). Doba pokročila a nynější odhad je asi 650 000. Zhruba 70% z nich bylo v rodinných domech. Často se jedná o rekreační objekty, avšak zhruba 200 000 prázdných bytů se nacházelo v bytových domech, což je považováno za problém pro trh s bydlením.

Položme si tedy základní otázku: Proč se volné byty nepronajímají? Jednak se jedná o spekulace developerů, tedy majitelů nových bytů, kteří čekají na vyšší ceny bytů nebo nájmů z těchto bytů. To je jeden problém, a druhý, řekl bych mnohem větší, je v tom, že majitelé volných bytů mají obavy z pronájmu. Hlavně z pronájmu neznámým osobám, protože se bojí toho, že dotyční nebudou platit nájem nebo byt zdevastují, nebo budou hluční, budou rušit a ohrožovat sousedy a podobně. U nás totiž existuje (v tomto případě) špatná vymahatelnost práva, zákony chrání víc nájemníky - uživatele bytu, než jejich majitele. Též to znamená, že soudy trvají dlouho a nakonec, když neplatiče nebo asociálního nájemníka odsoudí k vyklizení bytu, tak i s vystěhováním je problém. Hlavně je velký problém s vystěhováním rodin s dětmi. Například vystěhovat ženu s dětmi je i politický problém, neboť hrozí, že v příštích volbách by „viníci“ neprošli voličským sítem. O problémech s vystěhováním otevřeně psal na Facebooku, a řekl bych docela zodpovědně, bývalý ombudsman pan Stanislav Křeček.

Stanislav Křeček:

„TV Nova ve svém večerním zpravodajství odvysílala reportáž o problémech majitelů bytů a domů, kteří nemohou z těchto nemovitostí vystěhovat bývalé nájemníky, kteří tam již dávno nemají co dělat, a to i na základě rozhodnutí soudů. Zaznělo volání po dalším zpřísnění zákonů a exekucí. Omílání téhož bez praktického výsledku. Hlavní problém je ve zdánlivě jednoduchém úkonu, totiž kam se má takový nájemce vystěhovat, pokud nemá vlastní byt, nemá možnost si jej - v dnešní bytové situaci reálně opatřit, a nechce jít do vyloučené lokality . Majitele to jistě nezajímá, ale prostě není u nás zvykem vystěhovávat na ulici rodiny s dětmi nebo staré lidi, kteří nemají kam jít. To „brzdí“ zákonodárce, kteří nemohou v zákoně rozlišovat. V jiných zemích, Holandsku, Švýcarsku, pokud se zde musí takový nájemce vystěhovat a nemá kam jít, dostane okamžitě od obce nebo státu jiný, přiměřený sociální byt . Pokud toto neumožníme i u nás, máme dvě možnosti: povolit „americký“ způsob, totiž okamžité vystěhování šerifem kohokoliv na ulici, nebo si stále stěžovat, jak to i přes rozsudky soudů u nás nejde“.

Spousta lidí nechápe, že i liberalismus má své meze. Jak už říkal filozof Sokrates - že všechno má své meze.

S řešením problematiky volných bytů přišli v Praze již před několika lety Piráti. Ale jelikož šli spíše cestou negativní, to znamená postihem majitelů volných bytů, tak nakonec neuspěli. Chce to zřejmě jiné řešení, a to nějaké pozitivní. Třeba hledat motivaci pro majitele prázdných bytů.

Jistě bude také vhodné hledat příčiny zadluženosti nájemců bytů, proč jsou v platební insolvenci a případně se snažit o to, aby jim někdo pomohl - například obec. Ta může nabídnout možnost výdělku - třeba veřejně prospěšné práce, a může i nabídnout pomoc při získáváním sociální dávek. Totéž mohou a také činí i NNO (nevládní neziskové organizace).

Dlouhodobě přichází v úvahu také výuka k odpovědnosti. Právě nezodpovědnost je totiž mnohdy příčinou problémů, které nájemníci mají. Zodpovědnosti by se děti měly učit v rodinách i ve školách. V dnešní době k zodpovědnosti mládež příliš vedená není. Škola nemá dostatečné kapacity na výchovu a mnoho samoživitelek ( rozvodovost je u nás 50%) také výchovu (zvláště chlapců) dobře nezvládá. V minulosti se mladíci naučili zodpovědnosti mimo jiné i tím, že vykonávali základní vojenskou službu. Ale nyní tato služba již není povinná. Možná, že by bylo vhodné, kdyby byla povinná alespoň na 6 měsíců.

Nezodpovědnost souvisí také s drogami a alkoholismem. U závislých zodpovědnost rapidně klesá. Množství nezodpovědných u nás je cca 40%. Tolik lidí u nás totiž nechodí volit.

Zkusím nastínit několik možných řešení bytového problému. Určitě by pomohlo k obsazování volných bytů kdyby existovalo u nás rychlé vymáhání zákonů. Tedy rychlý soudní proces a případné rychlé vystěhování neplatičů a „bordelářů“ na ulici, anebo do kontejnerových bytů (aby nerostly počty bezdomovců). Žena s dětmi samozřejmě na ulici nepatří. Ale do kontejnerových bytů je vystěhovat, to by neměl být problém. Kontejnerové (modulové) byty by mohly být v majetku státu, v majetku kraje nebo v majetku obce. Přívody elektřiny, vody, internetové připojení a řešení odpadních vod by zřejmě zůstalo na té které obci. Dobré zkušenosti s modulovými (abych šel s dobou) byty mají například ve městě Vsetín.

Nájem v těchto kontejnerových bytech by byl zřejmě podstatně nižší, než v bytech běžných. Nájemce by jej platil, nebo by mu narůstal dluh. Trochu poznámka bokem - obce by se měly lépe starat o svůj bytový fond, měly by častěji provádět opravy a kontroly bytového fondu a nenechávat jej bez využití a tím i bez vlastního příjmu z nájemného.

Další možné řešení vidím v angažovanosti obcí při výměnách většího bytu za dva byty menší. Majitel nadměrného bytu by vyměnil svůj byt za dva menší. V jednom by žil a druhý by mohl pronajímat. Samozřejmě za podobných podmínek, které již některé obce po svých špatných zkušenostech, vyžadují. Jsou jimi: Záloha ve výši tříměsíčního nájmu, smlouva na dobu určitou (s prodlužováním), dodržování nočního klidu, neobtěžování sousedů, placení poplatku za odpady, vodu, energie...

Obce by také mohly podpořit pronajímatele bytů. Například tím, že by jim snížily daň z nemovitosti.

Dalším řešením by mohlo být například sdílení chalup. Využití chalup není příliš velké. Proč by se dva majitelé chalup nemohli dohodnout na sdílení jenom jedné z těch dvou? Zbylou chalupu by mohli pronajmout nebo prodat na bydlení. Tím by získaly obě strany a částečně by se také tím řešila i problematika nedostatku volných bytů.

V některých městech a obcích (zejména v pohraničí) je také spousta opuštěných a neudržovaných domů, jejichž majitelé nemají na opravu nebo jsou dokonce neznámí. Kdyby stát, kraje nebo obce vytvořily fond na jejich opravy, jistě by se našli zájemci, kteří by si takové domy a byty opravili svépomocí. Nebo ti majetnější by si nechali dům či byt opravit stavební firmou. I to by mohlo pomoci.

Provizorně lze nějaký čas žít i v maringotce.

Pro řešení problematiky nedostatku volných bytů by byla vhodná evidence prázdných bytů, což by jistě, v dnešní digitální době, neměl být žádný velký problém.

Proč stavět nové bytové domy, když bytů máme dost?