Nestor české neuropatologie František Koukolík definuje stupiditu nikoli jako hloupost či opak inteligence. To by bylo velmi povrchní a venkoncem nesprávné hodnocení

Dle něj nejstrašnější stupidita může být charakteristickým znakem rozhodování velmi mocných a vysoce inteligentních lidí.

Stupidita není:
a/ nadávka ani posměšné označení,
b/ projev mentální retardace,
c/ nevědomost (informace v prostředí buď jsou nebo nejsou, ale jedinec nebo skupina je nejsou schopni rozlišit nebo zpracovat).
d/ omyl, kdy jedinec nebo skupina informaci rozliší, vnímají, ale mylně zpracují.
e/ ignorace, kdy informace v prostředí jsou, ale jedinec nebo skupina jim nevěnují pozornost

James F. Welles napsal, že stupidita je projev zhroucení zpětné vazby mezi chováním a prostředím. Nejnebezpečnější bytosti na Zemi jsou vysoce inteligentní mocensky posedlí příslušníci hierarchických špiček,kontrolovaní maladaptivními schématy. Dokladem napsaného je přesvědčení těchto mocenských elit o efektivitě možné velké války v době jaderných zbraní.

Netřeba však vstupovat do těchto vysokých sfér, neboť řada projevů je zřetelná okolo nás. Pokud eliminujeme body a/,b/, kde je vše naprosto jasné, tak body c,d,e se týkají každodenního života. Jsme zaplaveni informacemi, které jsou velmi často zcela protichůdné a každá se může na první pohled tvářit jako zcela zaručená a pravdivá.

Jak s informací naložíme, záleží na vrozených a naučených schématech. Vrozené schéma je umět onu informaci vyhledat a přečíst. Naučené schéma by nám mělo sdělit, že i když se uvedená informace tváří jako pravdivá a zaručená, může to být i naopak. Pak je třeba zapojit kombinaci vrozeného a naučeného schématu a vytvořit pro vlastní potřebu závěr, kupříkladu aktivním vyhledáním informace, která s tou první souvisí. Analýzou obou, případně i dalších informací, pak můžeme s velkou pravděpodobností dospět ke správnému závěru. Což je postup – jakkoli se to zdá logické – ne tak častý.

Řadě jedinců stačí pouze informace jako taková, která je převzata z médií a bez jakékoliv další kritické analýzy akceptována jako pravdivá a zaručená. Tuto informaci navíc začne šířit na sociálních sítích, a to zpravidla mezi podobně zaměřené jedince. Při absenci kritického myšlení se pak jen velmi obtížně hledá korekce podobných zpráv, i když může být časem zřetelné, že ona informace je nepravdivá a nezaručená. Tato informace se pak za jistých okolností může stát jakousi mantrou, používanou podstatnou části společnosti, aniž by již byla možnost jakékoliv nápravy, i když je dostatek zdrojů, svědčících o tom, že jde o nesmysl.

Řešení je samozřejmě možné a to v negaci uvedených bodů výše (nevědomost, omyl, ignorace). Každou informaci je nutné posoudit z více úhlů, věnovat více pozornosti dalším zdrojům, které by buď onu informaci potvrdily či vyvrátily. U každé zapojit – je-li to možné – kritické myšlení.

Jen tak se lze bezpečně vyhnout stupiditě.

Zdroj: František Koukolík: O lidech a životě, vydal Galén 2018

Autor si nepřeje zařazení diskusního bloku kvůli zde převládající stupiditě