Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jsou to fakt destruktivní vodní melouni, zelení na povrchu, rudí uvnitř. Jsem teď přesně v tomto kusu Šumavy často, oddechnout od civilizace, naposled od Srní, což je vedle Modravy... Chaloupky jsou samozřejmě ohromnou částí toho, co mě tam láká a co tam fotím. Oni možná užívají jiná slova, ale v podstatě je žene úplně stejné sociální inženýrství. Co se nevejde do jejich plesnivého zeleného mozečku, to musejí zničit.

Někteří bojují o Severodoněck, jiní o Roklanskou chatu

Pane Lamači, já opravdu masivně fandím Ukrajině v této válce, ač jsem jí nefandil tolik před válkou, a sleduji každou událost na Ukrajině. Ale připadá mi naprosto legitimní považovat kulturní dědictví Šumavy za důležitější než Severodoněck, a to zvláště pro našince.

Dnes je Severodoněck jen neestetická měsíční krajina (a i před válkou byl jen škaredým zaostalým stotisícovým průmyslovým městem), Šumava je krásná symbióza přírody i skromné účasti člověka. Navíc Šumava je sakra v naší vlasti a pro mnohé z nás i v našem kraji. Co Vás vede k tomu plivat na lidi, kteří mají těsnější vztah ke Klostermannovým chatám než k severodoněckým rujnám? Nic špatného na tom není, naopak.

Naštěstí si příroda pomůže sama.

Po revoluci se sem ještě docela pohodlně dalo dojít z Velkého Roklanu na demarkaci a pak po povalových chodnících, které tu zbudovali pohraničníci. Ty už dávno shnily a dnes je to přes mokřiny docela dobrodružné a asi i nebezpečné. Z Modravy sem přes Cikánskou slať dojdou jen zdatní turisté, neboť se zpáteční cestou je to docela kus. A ještě se sem nesmí! Na kole přes Březník by to problém nebyl. Kdyby záleželo na mně, tak já bych byl pro otevření. Nejen cesty na Roklanskou chatu, ale hlavně na Luzný přes Luzenské údolí. Moc lidí by tu beztak nechodilo.

"..kolik mají zelení a rudí společného...

Hodně ! Obojí je nebezpečné svinstvo. Obojí je nutné likvidovat.

Tak někdo by měl zeleným už konečně říct či rovnou ukázat, že vracet přírodu na stav, kdy lidi ještě bydleli v jeskyních se neobejde bez fatálního poškození lidské společnosti.

A že rozvinutá lidská společnost se neobejde bez výrazné proměny přírody a přírodního prostředí do tavu odpovídajícího početnosti té společnosti a využívaných objevům a technickým řešením. A že je třeba, v zájmu dalšího rozvoje lidstva, ty změny přírody vyvolané lidmi a na úrovni současných technickýcjh možností lidí akceptovat.

Zarazit je třeba pouze ty změny či znečišťování přírody, které jsou výsledek plýtvání či nevyužívání dostupných technických řešení a podobně.

..a co je ještě využívání a co už zneužívání nám zhodnotí kdo?

V roce 1990(nebo 91?) jsem prošel z Březníku k Javoří Pile. Tedy někudy kolem té chaty i když detaily si nepamatuji. To byla doba opravdové svobody... Úžasná trasa, která tam dnes strašlivě chybí .

Tak to jste se musel projít důkladně. Z Březníku přes Modravu na Javoří Pilu je to pěšky přes 12 km.

Ta turistická cesta tam je dodnes a dokonce jsou dvě.

Správa národního parku je typickým příkladem woke instituce, která prosazuje ideologický koncept Země bez člověka. Proto řízené ničení přírody, proto demolice.

V současné situaci není jisté, zda člověk opravdu přežije, případně v jakém počtu a s jakými technologiemi. Společnost je stižená jakousi chorobou, která podobně jako prašivina vede k dobrovolnému vykousávání fungujících institucí a jejich nahrazování ideologickým paskvilem. Zkrátka typický reálný socialismus bez komunistů. Úplnému konci demokracie zatím brání volené orgány, ale čím dál obtížněji.

O ekologickém fanatismu Správy národního parku si iluze nedělám. Ale pokud jde o Roklanskou chatu, tak tady bych je z ničeho nevinil. Ta byla v dezolátním stavu už před revolucí.

Přitom o 5 km dál je chata Březník, která je turisticky plně využívaná, dá se tam dojet i autem a její nadmořská výška je 1177 metrů. Tedy jen o pár metrů níž, než chata Roklanská (1185 m)

Naprostá pravda, zelené hnutí je jen klonem bolševismu. Tatáž gnostická filosofie a snaha předělat svět podle svého pseudonáboženství.

Na polopravdy autora článku jsem už zvyklý, a dnes to opět potvrdil.

Roklanská chata je už několik desítek let v dezolatnim stavu. Její stav je na demolici. K chatě vede několik kilometrů dlouhá lesní štěrková cesta široká asi 3 metry.

Nikdo v chatě nebydlí, není tam zavedena elektřina. Ze současného hygienického pohledu je tedy problém využívat chatu jako turistickou základnu.

Chatu je možné zachránit za použití dost vysokých finančních nákladů bez ekonomické návratnosti.

Za bolševika byla chata v zakázaném pohraničním pásmu, takže po sametu se toho v těchto místech za tak moc nezměnilo.

Autor může zorganizovat veřejnou sbírku na odkoupeni a záchranu chaty, ale měl by dárcům vysvětlit, že chata nemá ani číslo popisné či evidenční, takže de iure vlastně vůbec neexistuje. Chatu lze zachránit jen jako muzejní kousek do skanzenu bez možnosti užívání.

Mapy.CZ ukazují asfaltovou příjezdovou cestu ?