Dnes již neexistující Roklanská hájenka z poloviny 19. století se nacházela v nadmořské výšce 1184 m n. m. a šlo o nejvýše položené trvale obývané stavení na Šumavě. Nejprve sloužila lesním dělníkům, pak hajnému a poté revírníkovi, který řídil lesní hospodaření v revíru Roklan. Jde o šumavské mýtické místo, o kterém píše šumavský spisovatel Karel Klostermann ve svém románu Ze světa lesních samot nebo ve sbírce Črty ze Šumavy (např. povídka Letní hosté v lese).

V první polovině 20. století nastává rozmach turistiky. Lidé touží poznat místa, která Karel Klostermann a další spisovatelé popisovali. Tak zde byly vybudovány povalové chodníčky a vyznačeny turistické trasy. Roklanská hájenka se stala u turistů oblíbeným místem, kde bylo možné dostat občerstvení, případně i nocleh. V letech 1935-1936 zde Klub československých turistů vybudoval novou chatu – původní hájenka náporu turistů už nestačila. Poblíž Roklanské hájenky tedy podle projektu významného sušického architekta a stavitele Karla Houry vznikla Roklanská chata.

Současné vedení Národního parku Šumava a Ministerstva životního prostředí prosazuje filosofii přeměny kulturní krajiny Šumavy v tzv. „divočinu“. Symbolem této přeměny je ponechávání rozsáhlých ploch bývalých hospodářských lesů záměrnému zničení kůrovcem a na této devastaci lesa zakládá park „nové pralesy“. Součástí této filosofie je dále likvidace či uzavření původních historických cest, na které turisté nemají přístup ať již z důvodu ochrany tetřeva či nedotčené šumavské přírody. A je-li příroda „nedotčená“, je potřeba zlikvidovat poslední zbytky původního osídlení a tvářit se, jako že tam nikdy člověk nevkročil.

Správa Národního parku Šumava, která se pyšní svou transparentností, podala v tichosti na stavební úřad v Kašperských Horách žádost o demolici chaty pod Roklanem. Že s likvidací Roklanské chaty zmizí i část Klostermannovy Šumavy, část kulturního dědictví našich předků, které je symbolem sounáležitosti člověka s přírodou, to ani Správu parku ani ministerstvo nezajímá. Šumavské spolky nesouhlasící se současnou filosofií ochrany přírody na Šumavě a uzavíráním rozlehlých částí parku před veřejností se již nahlašují do správního řízení a chtějí demolici Roklanské chaty zabránit. Tím spíše, že na Správě parku leží projektová dokumentace k rekonstrukci Roklanské chaty, kterou nechal zpracovat minulý ředitel parku.

Všichni máme v paměti, jak komunistická moc na Šumavě bourala desítky obcí, osad, kostelů i hřbitovů. Je neuvěřitelné, že současná ochrana přírody postupuje stejným směrem. Je fascinující, kolik mají zelení a rudí společného.