Nechci nikoho urazit, protože je léto. Svítí sluníčko, dozrávají meruňky a nic se tolik nehrotí. Přepnuli jsme do klidnějšího módu.

Název dnešní glosy je citátem paní učitelky Berčukové, absolventky pařížské Sorbonny. V osmdesátých letech minulého století takhle pojmenovala učebnici latiny pro gymnázia. První dáma Eva Pavlová si zajisté vzpomene, chodila se mnou čtyři roky do třídy.

Občas udělám tu chybu, že si pustím televizi. Stalo se mi to na začátku letošních prázdnin. Na veřejnoprávním kanále jsem zahlédl člena české vlády, jak mluví o prioritách. Zelená tranzice, digitální tranzice, obrana…A bylo jich ještě víc, ale už jsem to nebyl schopen poslouchat a veřejnoprávní televizi jsem vypnul. Jednak mi v ní vadí reklamy (od té doby co byly zrušeny povinné poplatky to jinak nejde, chápu), jednak mi připadalo velmi závadné to, co jsem slyšel.

Říkal jsem si: copak ministr neumí základní terminologii? Slovo PRIORITA vychází z latinského slova PRIOR. Což trochu odkazuje na název komunistických obchoďáků z doby, kdy z celkem pochopitelných důvodů převažovala v obyvatelstvu orientace na konzum, protože k dostání někdy nebyl ani toaletní papír, ale s tím to nesouvisí.

Slovo PRIOR znamená dřívější, přednější nebo předcházející. A z toho prioru je odvozeno slovo PRIORITAS, což znamená přednost nebo převaha v pořadí či důležitosti. A je to prosím JEDNOTNÉ, NIKOLI MNOŽNÉ ČÍSLO.

Pokud byste se chystali do Francie a Itálie jako zrovna teď já, tak tam se to řekne priorité, resp. priorita. A sluší se poznamenat, že na celém světě zní tohle základní slovíčko velmi podobně, takže mu budete rozumět v Americe Severní (priority) i v Americe Jižní (prioridad), ve Švédsku (prioritet) i v Maďarsku (prioritás).

Prostě pokud by se dnešní národy a státy měly na něčem velmi snadno shodnout, je to oblast priorit. Jenže - pokud těch priorit bude hodně, neshodneme se na nich ani u nás doma. Pokud ale bude jenom jedna, a lingvisticky vzato by priorit nemělo být víc než jedna, univerzální shoda by nám neměla činit vůbec žádný problém.

Řada priorit skončí v koši, říká jeden titulek na internetu. Velmi výstižné! Myslím, že všechny koše světa přetékají prioritami! Týká se to managementů firem, vedení univerzit, vládních budov, rodin s dětmi i bez dětí. Priorit je prostě moc. Kdyby byla jedna, bylo by to tak správně, protože bychom konečně měli šanci dovést něco do úspěšného konce, resp. začít se konečně na něčem shodovat.

No a teď to hlavní. Co by tou prioritou mělo být?

Zelená tranzice to asi nebude, i když bych uvítal, kdyby byl v Praze a v Brně lepší vzduch nebo kdybychom snížili dementní plýtvání vodou nebo potravinami.

Digitální tranzice to být nemusí, ta se prosadí tak jako tak a zařídí to soukromé firmy.

Tak co třeba demografie? To je přece obrovský problém. Pokud ženy v našich zeměpisných končinách přestanou rodit, dříve nebo později prostě a jednoduše končíme. Ale evidentně si to všichni nemyslí, takže musíme hledat dál a přemýšlet, na čem nám všem nejvíc záleží.

Uzavřu to malou historkou.

Vzpomínám si, jak jsem potkal ministra zdravotnictví Válka. Byl jsem na procházce s manželkou a on zrovna běžel po stejné lesní stezce. Proč to sakra dělal? Přece kdyby onemocněl, mohl by si vybrat jakýkoli špitál v této zemi a všude by mu poskytli tu nejlepší péči! Nebo snad ne? No jasněže ne! Zdraví vám nikdo nezařídí, ať jste ministr nebo sanitář.

A tady jsme možná u té skutečné a jediné priority, priority V JEDNOTNÉM ČÍSLE. Protože zdraví, jak se hezky říká, máme JEN JEDNO.