Kdo by neznal pohádku Císařův pekař – Pekařův císař, ve které zazní z úst Jana Wericha – na adresu panovníka Rudolfa II (začátek 17. století) a šlechty obecně – poznámka, že se ještě musí „historicky znemožnit“, zatímco v pozadí jsou davy nadšených, prácechtivých, zpívajících dělníků, rolníků a řemeslníků, co ví jak na to, a na které to historické znemožnění čeká až ve 20. století.

Ale k oné šlechtě – byli mezi nimi lidé všelijací jako všude, ale po jejich historickém znemožnění zůstaly v naší zemi klenoty, které dodnes přitahují nejen děti na školních výletech (Co zůstalo po vládě „osvícených davů“?). A platí i to, že to jejich historické znemožnění (vyhrané i prohrané bitvy, klíčová rozhodnutí, pikle, dohody, sňatky, podpora umění, vzdělání, vědy, průmyslu, objevů…) je dnešního žití umožnění.

Jenže znemožnit se (jednat pošetile) lze a důkladně – někdy je to vidět v přímém přenosu a někdy to vynikne až s odstupem, to je pak ono „historické“. Příležitost je tu stále, ale připadá mi, jakoby to někdy byla povinnost – „příkaz dne“ – chovat se tak, že budoucnost se bude divit, smát se, ťukat si na čelo a ptát se: „Jak jste mohli?“ Nu, mohli! Široká a pohodlná (propagandovaná a někdy i dotovaná) je cesta k historickému znemožnění. Člověk se ani nemusí stát vladařem, aby po ní mohl nadšeně běžet, dneska je to přístupné každému – dokonce i školní a nezralé mládeži. Takže každý z nás může dělat:

Užitečného idiota – nadšeného „svazáka“ - užitečného momentálnímu trendu, ale neužitečného svému historickému obrazu.

Neužitečnou zrůdu – neužitečnou aktuálnímu trendu i svému okamžitému prospěchu, ale užitečnou svému svědomí a sebevědomí.

Zrůdy dostávají přívlastky různé: imprialistické, válečné, kapitalistické, vykořisťovatelské a nově klimaskeptické, konzervativní, nenávistné, dezinformační a bývají semlety na různé způsoby. Po historicky ověřených způsobech (po bolševicku, po nacisticku, po maoisticku, po polpotovsku…) je aktuálně testován způsob po „grindýlsku“. (Podaří se test dotáhnout do konce?)

A nejde se tomu bránit? Nikdo nekřičí, že král je nahý, a to co se vydává za pokrok a jediná správná cesta, je cesta slepá nebo končící v pekle?

Ale křičí se a umlčuje se! Ten král totiž vůbec není nahý, má pěkné oblečení (maskáče a jiné stejnokroje represivních složek, či obleky bankovních magnátů) a v klidu si seřizuje mlýnek na lidskou svobodu, na úspory, majetek, životní úroveň, lidskost, na věci užitečné, ověřené letitou praxí! A ten mlýnek se dá lehce – výměnou želízka (slova v zákoně) – předělat na mlýnek na maso.

Na maso závadných – nepřizpůsobivých lidí!

(Kolik že to bylo závadných lidí za „nahých králů“: Pol Pota, Maa, Stalina, Hitlera… a kolik jich asi bude v tomto století?)

Aktuálně tu máme jedinečnou možnost (zákony danou povinnost) se historicky znemožnit realizováním Green Dealu – tvrdošíjným plněním nesplnitelného a dlouhodobě (natož trvale) neudržitelného zeleného údělu, který je navíc dotační dítě, pak to bude dotační sirotek a pak dotační mrtvola!

Evropou ale stále zní heslo: „Grindilismus – budoucnost lidstva, učení záchrany a naděje!“

a v jeho jménu se vymýšlejí další a další zákazy, kriteria, limity – dokonalosti se meze nekladou.

Je fakt, že je to možnost, která se opakuje asi tak jednou za padesát let a tak bychom ji neměli promeškat a využít ji maximálně. Například s písní na rtech:

„Vpřed soudruzi k té zaslíbené zemi, kde už není kotlů ani sporáků.“ zlikvidovat vše co stojí v cestě – emituje kysličník: kamna, auta, domy, továrny, prdící zvířata i lidi – metodou dotace a pokuty, s pomocí zákazů, udávání a kriminalizace.

Možná ale zní jiná písnička:

„Budem na „Green Deal“ si hrát, až tu nezůstane stát na kameni kámen!“

Snahy o jiné „nulové emise“ už tu byly a byly také nekompromisní, revoluční a drastické: Že prý, když budou nulové „emise židovské krve“ v krevním řečišti lidských bytostí, že ze světa zmizí veškerá ošklivost a špatnost.

A že když budou nulové „vykořisťovací emise“ v lidském počínání (všechna vytvořená hodnota zůstane lidem), že bude takový obecný blahobyt, jaký ještě lidstvo nezažilo.

Plánovalo se to, realizovalo se to, obětovalo se tomu mnoho, ničilo se, zabíjelo, hlas svědomí se ignoroval, kámen na kameni mnohde nezůstal, ale plánované výsledky se nedostavily. Pak se ještě mleli ti, kdo to zavinili a pak už se mlelo z posledního. Takový je úděl podobných údělů a konečných řešení.

Vážně se těšíte na ten okamžik, kdy statisticko-klimatický úřad vydá zprávu o tom, že emise se natolik snížily, že bylo dosaženo uhlíkové neutrality v naší zemi (Unii) a to, po čem jsme tak dlouho toužili (asi od prvního mamuta na rožni), se stalo skutečností? To bude radostí, a slz dojetí! I ti největší trudnomyslníci a klimaskeptici se začnou usmívat. Nové Vánoce! Začne se počítat nový věk, bude to – ne od Boha, ale bude to náš – bezuhlíkový dobrý věk.

Bude to fuška, ale zvládneme to, už jen pro to nádherné, veliké a neopakovatelné historické znemožnění, které už nám nikdo nevezme.