Pán přišel s učedníky do nejvzdálenější vsi, kde ještě lidé ctili Boha. V sousedním městě slavili slunovrat. Pán kázal na samotě za vsí a pak posluchače propustil a šel se o samotě modlit. Když učedníci odcházeli od Pána, povídá jim Jidáš: „Slyšel jsem, že ve městě mají dnes akční ceny. Můžeme výhodně nakoupit.“ Ostatní se hned nabídli, že mu pomohou s nákupem. Lukáš varoval: „Tržnice bude přeplněná a s hygienou to půjde z kopce.“ Ostatní uklidňovali: „Umyjeme si ruce a bude to v pohodě.“ Tomáš namítal: „Nevěřím, že by se Pánovi líbilo, abychom šli na cestu pohanů.“ Jidáš ho usadil: „S pohany nikam nepůjdeme, jen nakoupíme Pánovi, vrátíme se nejkratší cestou do vsi a budeme čekat na Pána.“ To se učedníkům líbilo a opakovali si: „Budeme čekat na Pána.“

Na tržnici bylo veselo. Zboží nahoře, ceny dole. Jidáš kupoval pro chudé jídlo a dřevěné lžíce. Ondřej si koupil boty, Matouš peněženku, Lukáš mastičky a zdravotní olejíčky, Tomáš svetr. Petr si odnášel velkou rybu o které mu obchodník prozradil, že když bude Petr hodný, najde v ní dnes v noci zlatý peníz. Nakoupili si výborně všichni, tedy kromě Tomáše. Už chtěli odejít, když si všimli, že s nimi není Jidáš. Petr povídá: „Bude asi u dřevařů pro lžíce pro chudý.“ A taky jo. Jidáš tam stál s plnýma kabelami a rovnal si za opasek dřevěné příbory. Obchodník mu po dobrém nákupu věnoval jako pozornost stromek i s podstavcem. Jidáš ho nadšením málem políbil, nakonec mu jen podal ruku a popřál: „Šťastný a veselý.“

Tomáš se ptal cestou do vsi: „Jidáši, a to jsi mu přál šťastný a veselý slunovrat?“ Jidáš se hájil: „Ale vůbec ne.“ Tomáš: „Já jsem tě slyšel.“ Jidáš: „Přál jsem mu šťastný a veselý narození Pána.“ Tomáš: „Tak za prvé, takto jsi to neřekl, a ani to tak nemohl pochopit. Za druhé: Na tržišti si všichni přáli šťastný a veselý slunovrat. A vůbec, jak jsi přišel na narození Pána?“ Jidáš: „Jsi dost starej na to, abys věděl co ví každé malé dítě: že se nám dnes narodil Pán. Kdo slaví slunovrat - vlastně slaví Pána - jenom to možná neví.“ Tomáš tomu nevěřil.

Když přišli do vesnice dali se do přípravy svátku plného atmosféry lásky a odpuštění. Chystali Pánovi jeho první narozeninovou oslavu. Do rohu místnosti dali stromek a nazdobili sluníčky větvičky. Koupit dort nikoho nenapadlo, tak dali 33 svíček na stromek. Pod stromek postavili kbelík s kaprem, svetr, peněženku, mastičky a olejíčky, boty, a spoustu dalšího a čekali na Pána.

Petr znervózněl a vzal si Jidáše stranou: „Jidáši a nebude z toho průšvih?“ Jidáš: „Nebude. Pán nikoho nesoudí. Ale pro jistotu vezmi dřevo a pár lidí a vyřezejte honem jesle, Marii, Josefa a ovečky. Já půjdu počkat na Pána radši venku, abych mu všechno předem vysvětlil.“

Jidáš rychle připíchl na strom nápis: „Gloria in excelsis Deo a na Zemi pokoj lidem dobré vůle“ a vyběhl před dům. Nejdřív Pánovi řekne, že to možná neví, ale má dneska narozeniny, že mu zapálí 33 svíček (33 let) na stromečku a pod ním jsou dárky. Všichni očekávají, že je Pán bude nosit těm, kteří si je přáli, koupili si je a už se na ně těší.

Co udělá Pán?

Přijde Pán do té narozeninové místnosti?

Co Pán řekne učedníkům?

Co udělá Pán s narozeninovou výzdobou? Bude nosit dárky?

Dostanou učedníci od Pána to co si koupili?

Uvidí Petr zlatou minci?