Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jeden ze smutných příběhů, který přináší válka.

Ale mně jako detailistovi tam něco nesedí.

Znásilnění rudoarmejci se nejspíš stalo, rudoarmejci se tím nejspíš nijak moc netajili a do domu šli nejspíš úplně veřejně. A být hluchoněmý obvykle neznamená, že člověk nemůže vydávat zvuky. Tudíž to muselo být i slyšet a sousedi to všechno museli zaznamenat.

Ale to, co se dělo v tom domku potom, už nejspíš nikdo neviděl a neslyšel. Výsledek byl sice stejný, ověšená poloshořená žena a mrtvý muž v komíně a hořící dům. Ale co se tam uvnitř toho domku skutečně stalo, nejspíš nikdo tehdy nemohl vědět a může se to vysvětlit několika způsoby. Ta v článku zveřejněná verze je nejspíš pouze verze, na kterou se tehdy shodli ostatní, že to tak asi bylo.

Taky se mně zdá divné až nemožné, že dodnes (80 let) by v podstatě v centru vesnice zůstala proluka po jejich domku. Paměť veřejnosti funguje tak jednu generaci, maximálně dvě. V tehdejším Ćeskoslovensku nastal booom hledání míst na chatu a víkendovou chalupu se stavebním boomem po roce 1970, v zapadlejších obcích tak po roce 1980. Zdá se mně hodně divné, že někdo odjinut tehdy nepřišel na místní národní výbor, že by ten pozemek v centru vesnice odkoupil a postavil si tam chalupu nebo přímo barák. Nebo že by přímo národní výbor tu parcelu nenabízel k zastavění. I kdyby to bylo v katastru nemovitostí stále zapsáno ny ty manžele, za socíku to nebyl takový problém , aby tu parcelu místní národní výbor někomu neposkytl na stavbu.

Potom až po sametu by to byl problém, který se řeší právě teď. Kdy se v katastru nemovitostí dělá pořádek a takové parcely se zveřejňují, aby se do tuším roku přihlásil jejich majitel, jinak ten pozemek zabere stát. Pokud ta vesnice není skutečně velmi zapadlý sudetský zapadákov, kde ani za socíku nic nebylo a kde se do nejblížšího správního centra jezdí desítky kilometrů po rozbité silnici

Takže Vy byste koupil parcelu na krásné a veselé víkendové zábavnosti i když víte, že se na místě stala tragedie. Vynikající empatické stanovisko.

Před mnoha a mnoha lety v Brně rádil pedofil. Do takovémo malého předměstského domku zatáhl děti a pokud si vzpomínám minimálně dvě se našla na pozemku mrtvá.

Koneckonců byl vypátrán, zatčen a odsouzen, Domek s pozemkem zůstal prázdný. Po řadu let chátral, co se později stalo, nevím. Ale vzpomínám si na škaredý domek uprostřed víceméně předměstské stuktury kterému se každý vyhýbal.

Díky za vzpomínku a připomenutí.

Je jich málo a "dějepis" je příliš globální.

Manželka vymyslela dějepis pro vnoučata = sepsali jsem příběhy svých rodičů s připomínkou historie obce, rodu a prarodičů. Někdy překvapivé historky a postoje.

Např. tchán o válečných událostech nemluvil, přitom rodina přišla o dům, po válce museli klopotně postavit nový.

Tchýně o válce a nasazení mluvila furt, až jsme "ohluchli" a neposlouchali.

Dovolím si zamyslet, co by se asi stalo, kdyby ten pán tu příhodu vyprávěl dříve. Asi tak:

Ještě před dvěma lety zde v diskuzi na NP by byl ukamenován nebo rozčtvrtěn. Přece byla Rudá armáda našimi osvoboditeli a pokud se ve vyjímečných případech stalo že vojín znásilnil ženu, byl okamžitě na přímé nařízení Stalina zastřelen.Toto znělo průběžně na sem tam nějaký uvedený obdobný příspěvek.

Ale opravdu zvláštní je, že ty zmizelé vesnice, památka atp. v Sudetách obnovují právě ti nenávidění "Sudeťáci" z dobré vůle bez jakékoli odměny. Ostatně: i bývalé hřbitůvky. Při troše dobré vůle by se dal zajistit onomu manželskému páru alespon malý pomníček.

Inu, tak mne provokativně napadá - nebýt ti nenávidění Sudeťáci, nebyl by Mnichov, možná by ani válka nebyla nebo by probíhala jinak, Rudá armáda by nemusela dojít až k nám a ti hluchoněmí nemuseli zemřít ... :-)

Ovšem v druhém odstavci se mýlíte. Sesazování Rudé armády z piedestalu jediného osvoboditele bez bázně a hany veřejně začalo již před více než třiceti lety.