Několik postřehů k návrhu Ministerstva spravedlnosti na možnost změny pohlaví prohlášením před matričním úřadem

V mediích se v minulém týdnu objevil paragrafový návrh znění novely občanského zákoníku z dílny Ministerstva spravedlnosti, který navrhuje nově upravit možnost změny pohlaví. K tomuto (šílenému) nápadu si dovolím připojit pár poznámek. Článek je určen především pro neprávníky, tak se pokusím vysvětlit, co tahle „malá změna“ může znamenat.

Od 1. ledna příštího roku (moc nerozumím, proč se na to tak tlačí, máme před sebou hlasování o vládě, parlamentní prázdniny, krajské a senátní volby, pak budou Vánoce... to se toho moc mezi veřejností a v parlamentu asi neprojedná, ale o to možná jde) má ke změně pohlaví stačit pouhé prohlášení dotyčné osoby před matričním úřadem spolu s potvrzením sexuologa o poruše sexuální identity. Když to přeložím do češtiny, dneska se ke změně pohlaví vyžaduje chirurgický zákrok a sterilizace. Aby si dneska někdo změnil pohlaví, musí o tom být opravdu přesvědčen (taková operace není žádná legrace), musí absolvovat takový lékařský zákrok, aby na první pohled vypadal jako to, co má napsáno v občance v kolonce „pohlaví“. Tím pádem nejde, aby měl někdo v občance napsáno, že je žena, a sousedka ho žalovala o určení otcovství, protože po sterilizaci to fakt není možné. Docela srozumitelné a dává to logiku.

Nová úprava je však jiná. Pan Karel se narodil jako Karel. Veškerou výbavu pro výrobu dětí si pěkně ponechá, ráno se oholí a zajede na matriku: „Dobrý den, paní matrikářko, tady je potvrzení od doktora, prosím vystavit občanku na jméno Jana.“ Tím je to vyřešeno.

Co je ještě horší, takovou změnu si může nechat udělat nejen pan Karel, ale i chlapeček Karel. Od 12 let se souhlasem rodičů, od 15 let sám! Jak dostane občanku, rodiče do toho nemají co mluvit.

Ministerstvo zdůvodňuje svůj návrh tím, že změna pohlaví je statusová věc. Tak začněme u toho, co je to statusová věc.

Statusové věci zná právo jako věci osobního stavu (např. rozvod manželství nebo určení otcovství). Zvláštností statusových věcí je to, že působí proti všem, a to včetně státu (když jsem rozvedený, stát mi dovolí uzavřít nové manželství). Když ale soud určí, že mám někomu zaplatit 50.000 Kč, to už není statusová věc, to je věc pouze mezi věřitelem a dlužníkem. Jak důležité to je, si vysvětlíme za chvíli.

Podle ministerstva je změna pohlaví prohlášením statusová věc. Savci jsou uspořádáni tak, že existuje samec a samice, jen u lidí se jim říká muž a žena. Princip reprodukce je stejný. To je biologická danost. Pokud někdo disponuje mužským reprodukčním aparátem, není to žena a novela zákona – prohlášení na matrice - na tom nic nezmění. Je opravdu cílem to, aby někdo, kdo je biologicky schopen plodit potomky jako muž (operace přeci už nebude třeba), měl v občance napsáno žena? Podle stejné logiky je statusová věc, pokud se někdo rozhodne, že bude etnický Japonec, Eskymák, Indián, a zajde to nahlásit na matriku. Eskymák z něj prostě nebude.

Dost mě zarazilo těch 12 let (od tohoto věku si lze změnit pohlaví). Právo pracuje s něčím, čemu se říká plná svéprávnost. Zkráceně to znamená, že od 18 let věku jsem dospělý a lidově řečeno mohu všechno podepsat a dělat si, co chci. Do 18 let můžu dělat jen to, na co mi rozum stačí, takže v 7 letech mohou platně uzavřít kupní smlouvu na zmrzlinu nebo lístky do školní jídelny (ano, i to je kupní smlouva), ale nemůžu si koupit jízdní kolo. V 15 letech není problém koupit si boty (takovou smlouvu nikdo nezpochybní), ale auto nebo byt mi nikdo neprodá. Srozumitelné, logické a společností široce přijímané.

Dvanáct let věku, to je ale základní škola. V 15 letech to klidně může být 9. třída. Takže 15letý žák sice potřebuje podpis jednoho z rodičů při podání přihlášky na střední školu, ale změnu pohlaví si provede sám na matrice a doma to mezi řečí u večeře oznámí rodičům. Bez komentáře.

Na základní škole se řeší s rodiči, s výchovnými poradci, kam půjde dítě do školy, rodiče ho směrují, pomáhají, radí. Do změny pohlaví ale nemají co mluvit.

Taky mě zaujal ten souhlas rodičů. Dnes není nic neobvyklého, když se (hlavně rozvedení) rodiče nemohu dohodnout, kam půjde dítě do školy. V takovém případě nahrazuje souhlas jednoho z rodičů soud. Takové soudy jsou poměrně časté. Co se stane v případě, že maminka bude se změnou pohlaví souhlasit, ale tatínek bude zásadně proti? Bude soud rozhodovat o nahrazení projevu vůle tatínka? Nebo dojdeme za pár let tak daleko, že až 13leté dítě narazí na zásadní nesouhlas obou rodičů, pak je prostě oba zažaluje na nahrazení projevu vůle?

Pokud by se ten skvělý nápad dostal do praxe, nastala by celá řada situací, pojďme si některé ukázat:

Dcera (která se jako holčička narodila) přijde za otcem: „Tati, jak jsem teď nastoupila na střední školu, chodí s námi do třídy kluk, on to vlastně není kluk, je to holka, teda je to kluk, ale nesmíme to říkat. A on se s námi převléká na tělocvik i na plavání. Mně je to hrozně nepříjemný, ale je to holka, tak prý patří do dívčích šaten a hotovo. Pepa, se kterým randím už půl roku, mě tak maximálně může obejmout nebo mi dát pusu, víc mu nedovolím, ale tady musím chodit nahá do sprchy před úplně cizím klukem, vlastně holkou. Tati, já tomu nerozumím a vůbec z toho nemám dobrý pocit.“ „Dceruško, já z toho taky nemám dobrý pocit, ale nemůžu s tím nic dělat.“

Nebo se těším na takovou žalobu na určení otcovství. Soudce: „Tak, pane žalovaný, matka tvrdí, že jste spolu měli v rozhodném období intimní poměr a dítě je vaše, co k tomu řeknete?“ Žalovaný (vlastně žalovaná): „Žalobu odmítám. Laskavě si přečtěte zákon, pane soudce, tam jasně stojí, že otcem dítěte je muž, který měl s matkou poměr cca 9 měsíců před narozením. Dítěti je půl roku a já mám už 3 roky občanský průkaz na ženu, takže nejsem muž. Mám na to dokonce úřední razítko. Otcem podle definice zákona být nemohu, jsem žena, jasný?“

Nebo třeba tohle: Úterý dopoledne, veřejné sauny na plaveckém bazénu. On (vlastně ona): „Dobrý den, paní pokladní, tady občanka, jsem žena, jednou lístek do sauny, prosím.“ Pokladní: „Tady jsou drobné zpět, tady klíč od skříňky, ale nevím, kolik bude v sauně místa, před chvílí dorazila školka, chodí každé úterý.“ On (vlastně ona): „Nevadí. Nějak se vejdu, vždyť jsme všechny jen holky.“

Na jakém pokoji bude taková osoba ležet v nemocnici? Na mužském, nebo na ženském? Jak se bude líbit té paní po operaci žlučníku, že s ní na pokoji leží muž, podle občanky žena?

Kde bude taková osoba vykonávat trest odnětí svobody? V mužské, nebo v ženské věznici?

Tohle všechno je dopad toho, když je něco statusová věc a působí vůči všem.

Opravdu někdo (mimo ministerstva) chce a potřebuje, aby si 16leté děti měnily pohlaví dřív, než mají řidičák na auto?

Právo má reagovat na aktuální společenské problémy (na STK dostávají technickou vraky, které nemají na silnici co dělat, tak se zákonem nařídí tu technickou natáčet na kameru, pětistovka pracovníkovi STK to najednou neřeší a vraky pomalu mizí) nebo má být výsledkem nějaké širší společenské shody (politická strana má v programu, že povolí na dálnici rychlost 160 km. Vyhraje a udělá, jak slíbila. Žádný problém). Kdo tohle sliboval, kdo se na tomhle shodl? Já myslím, že nikdo. Ale hlavně, zákon má něco reálně vyřešit. Opravdu se psychická porucha vyřeší tím, že někdo dostane novou občanku? Opravdu někdo věří tomu, že tohle vyřeší problém?

Autor je advokát