Jistě jste si to taky přečetli. Zloděje při krádeži kola nafilmovala bezpečnostní kamera, obchodník zveřejnil snímek na facebooku, pachatel byl díky tomu identifikován – a obchodník pokutován za porušení jeho soukromí. Nic jsme se nedočetli o potrestání zloděje a je docela možné, že potrestán vůbec nebude a ani to ukradené kolo nejspíš nevrátí, protože už ho dávno zpeněžil a peníze utratil Tak už to u nás chodí – darebáci se slušným lidem vysmívají, protože soudy, které proti nim mají slušné lidi chránit, nakonec ty slušné ještě potrestají.

Zlotřilec, které nemá respekt k cizímu majetku a k právům vlastníka, si podle naší jurisdikce smí nárokovat respekt ke svému soukromí? Byla snad krádež kola jeho soukromou záležitostí? Spáchal ji přece v prodejně, nikoli v nějakém svém soukromém prostoru, ale v prostoru veřejně přístupném. Poškozený majitel prodejny nemá snad právo použít k ochraně svého majetku a k vypátrání zloděje ani tak mírumilovného prostředku, jako je zveřejnění záběru pachatele „in flagranti“? Stát se to v některém americkém obchodě, mohl by zloděj taky skončit prostřílený jako řešeto! To je možné snad jen v tom našem právnickém Kocourkově, že zločinci tu mají větší práva než jejich oběti!

Jistě se shodneme, že celospolečenským zájmem je zloděje co nejrychleji usvědčit a potrestat, aby si to příště dvakrát rozmyslel, a odradit jeho případné napodobitele. Je nesporné, že zveřejnění záběru pachatele při činu na sociální síti k tomu rozhodujícím způsobem napomohlo, zatímco o úspěšnosti policie, která podle ÚOOÚ jediná smí s takovým záběrem pracovat, lze oprávněně pochybovat. Není snad i policie často nucena obracet se při svých pátráních na veřejnost se žádostí o pomoc?

Nemohu nevzpomenout doporučení spisovatele Ludvíka Vaculíka, že zloději by se měli likvidovat stejně jako škodná v lese, bez dlouhých procesů. Kdo vnikne se špinavými úmysly do cizího bytu (skladu, prodejny apod.), měl by předem počítat s možností, a ještě raději s jistotou, že odtud neodejde živý. Pokud mu za jeho pohrdání právy spoluobčanů nehrozí víc než nějakých pár let v base, která si stejně nakonec ani všechna neodsedí, můžete se divit jeho filozofii „když nejde o život, jde o hovno“? Nemusel by svůj přístup přehodnotit, kdyby mu o život opravdu šlo? Možná by stačil i trest méně drastický, zavedený např. v Saúdské Arábii. Zloděj usvědčený z krádeže a úředně zbavený provinilé končetiny jistě nebude riskovat, že přijde i o druhou ruku.

Našemu zloději (naštěstí pro něj) o život ani o ruku nejde, ale Úřad pro ochranu osobních údajů se domnívá, že musí chránit jeho čest či dobrou pověst. Jakou čest a jakou dobrou pověst, ptám se já, když je očividné, že dotyčný nic takového nemá, že svým zdokumentovaným činem obojí docela dobrovolně zahodil? Pokud trestní soud zjistil, že snímky jsou vskutku autentické a průkazné, musí dojít k závěru, že pachateli žádná újma nevznikla, nebo nanejvýš jen taková, jakou si plně zasloužil. A jestli státní orgány, které mají zjednávání práva a spravedlnosti v popisu práce, budou trestat místo zločinců jejich oběti, pak není daleko doba, obávám se, kdy postižení vezmou spravedlnost do vlastních rukou, a potom Pán Bůh s námi...