Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PRÁVO: Zbytečný Přibáňův útok na Klause
Myslím, že každý občan tohoto státu by se měl proti těmto slovům ohradit. Náš stát není státem populistických a zkorumpovaných politiků. Naši politici jistě nejsou vzory čisto skvoucí politické morálky, ale nejsou o nic horší, ani lepší, než politici v jiných demokratických státech, kde o demokratickém uspořádání nepochybujeme. Podívejme se na dnešní Francii, kde je policií vyšetřována desítka nejvyšších ústavních činitelů, současných i budoucích… A naopak: pokud má být naše soudnictví tou kotvou demokracie u nás, jak nepřipomenout zkorumpované soudce, kteří v podvodných konkursech připravili stovky lidí o jejich majetek, jak nepřipomenout zkorumpované státní zástupce, pro které řidič s 0,6 promile alkoholu v krvi je hoden přísného odsouzení, ale známý „sportovec“ s hladinou trojnásobně vyšší, je skoro nevinen? A to ještě musíme odhlédnout od mnoho let přetrvávající neschopnosti naší justice nelézt právo v reálném čase, neboť opožděná spravedlnost je odmítnutou spravedlností… Důvody k vyzdvihování poměrů v justici nad poměry v české politice jsou sotva na místě.
Jaký ale má takové jednostranné špičkování smysl? Žádný. Jiří Přibáň nám ve svém článku dává, pokud jde o vztah justice a moci výkonné, za vzor situaci v Polské republice. Zde prezident může jmenovat soudce a soudní funkcionáře, jen pokud mu je navrhne Národní rada soudců, což, podle Přibáně, je mnohem demokratičtější a lepší systém než u nás, kde soudce jmenuje prezident republiky na návrh ministra spravedlnosti. Opravdu? On snad existuje nějaký žebříček úprav vztahů justice a státu, moci výkonné a soudní, na kterém jsou seřazeny vnitrostátní úpravy od nejlepší po nejhorší? Nevím o ničem takovém. Právě naopak. Někde existují nejrůznější soudcovské rady, někde nikoliv, někde v nich zasedají jen soudci, někde s nimi i ostatní právnická povolání. Někde takovým radám předsedá ministr spravedlnosti (někde dokonce král), někde nikoliv. Ve Švýcarsku navrhují soudce Nejvyššího soudu politické strany, aniž by v tom někdo spatřoval nějaké ohrožení soudcovské nezávislosti. Mimochodem: umí si někdo představit, co by musel vyslechnout ten, kdo by něco takového navrhl v Čechách….?
A v tom je právě ten problém. Každý demokratický stát má jinak a podle svého upraven vztah moci výkonné a soudní, způsob ustanovováni soudců a jejich postavení, organizaci soudů. Je to jen a výhradně věcí toho kterého státu. Justice musí být nezávislá na moci výkonné, ale nemůže být nezávislá na státu, ve kterém působí. A to je hlavní námitka proti poslednímu rozhodnutí Ústavního soudu: otevírá cestu k nezávislosti justice na státu. Vytváří dojem, jakoby hledání vlastního postavení justice ve státě bylo jejím svrchovaným právem, a to bez ohledu na působnost a vůli moci zákonodárné, tedy moci, jejíž postavení nesmí být – jako je tomu v posledních letech u nás – činností justice soustavně oslabováno. V tomto smyslu je varování prezidenta („…občané prohrávají s mocí soudní“) zcela na místě.
Psáno pro Lidové noviny
Autor je poslanec za ČSSD