PRÁVO: Zbít nebo vyměnit za kozu
Co je nekulturnější: zmlátit ženu před očima jejích dětí, nebo vyměnit manželku za kozu? Máme vůbec právo považovat se za kulturní národ, když toto sneseme? Policista prý plnil rozkazy, staral se o udržení pořádku, chtěl předejít střetu mezi neonacisty a demonstrujícími zelenými, bezduše naplňoval literu zákona. Zhovadile se choval jen on sám jediný mezi všemi zasahujícími policisty. Je ostatně paradoxní, že státní moc hájila právo na svobodu projevu neonacistů proti občanům, kteří přišli hájit proti nim ústavou chráněné demokratické hodnoty. SS-mani, kteří vraždili lidi v koncentračních táborech, také jen plnili rozkazy a řídili se platnými zákony. Pohotovostní pluk VB, který v letech normalizace bitím, vodními děly a slzným plynem rozháněl občany, již se dožadovali svobody, také jen plnil rozkazy, pečoval o udržení veřejného pořádku a jednal v mezích tehdejší zákonnosti. Dnes na působení obou zmíněných ozbrojených sborů nahlížíme jinak: jako na násilné potlačování občanských práv a svobod, jako na protiprávní jednání. Tomáš Čermák prý také patřil mezi příslušníky Pohotovostního pluku VB a patrně si v zápalu boje „vzpomněl na dobré vychování“ z těch dob. Kateřina Jaques dopadla ještě dobře: nejde do vězení za drzost, s kterou se vzepřela policistovi, jenž omezoval její ústavní práva (jen v policejním státě není radno vzpouzet se policistovi, i kdyby jednal protiprávně). Zatím jen musí strpět rozsudek, jímž bylo její jednání označeno za protiprávní a policistova surovost byla shledána nezávadnou. Náš právní řád jí neposkytuje žádný nástroj, jenž by mohla k nápravě bezpráví použít sama o své vůli. Je zcela závislá na tom, zda se výkonná moc státu, zastoupená státním zastupitelstvím, pokusí o zvrácení rozsudku dovoláním nejvyšší státní zástupkyně. V horších rukou už její právo být nemůže, neboť stát je špatný hospodář. Ale přece jen jsme svobodnější než za normalizace: tehdy jeden muž přišel se svými přáteli k soše sv. Václava, aby tam položil kytičku. Byl zatčen, odsouzen, a jako narušitel veřejného pořádku poslán do vězení. Ten muž se jmenoval Václav Havel a později se stal prezidentem tohoto státu. Jedna ze soudkyň, které ho poslaly za mříže, je kmenovou členkou senátu, jenž včera potvrdil beztrestnost surovce. Přemýšlejme nad tím, zda může být souvislost mezi její minulostí a včerejším pochopením soudu pro zhovadilost bývalého normalizačního „mlátičkáře“.
Policejní zásah proti narušitelům pořádku má být svou intenzitou přiměřený okolnostem. Všichni jsme viděli videozáznam surového chování Tomáše Čermáka ke Kateřině Jaques, takže o jeho přiměřenosti a zákonnosti zásahu nám může soudce Luboš Vlasák vyprávět pohádky jak je libo, ale přece jen zbytečně. Pro srovnání můžeme zhlédnout jiný videozáznam: 8. dubna trojice aktivistů občanského sdružení K 213 ztropila výtržnost v chodbách Městského soudu v Praze. Zasáhli proti nim policisté, kteří muže povalili na zem, nasadili jim pouta a vyvedli je z budovy. Videozáznam ze zásahu je k vidění na „Justičním kanále“. Zápas aktivistů s policejní přesilou byl dosti tvrdý, ale policisté použili jen tolik násilí, kolik bylo ke splnění úkolu nezbytně třeba. Zadržení byli statní muži, s nimiž měli policisté těžkou práci. Kateřina Jaques je proti nim skutečně křehká, a přece byla bita jako žito. Žijeme přece v kulturně vyspělé zemi, v které se ženy těší patřičné úctě a galantnímu zacházení (ženu neuhodíš ani květem)… a z policejní brutality nám normalizační soudci dělají samozřejmost, s kterou se máme naučit žít.
Justice má být nezávislá, jde o to, na čem. Má-li to být nezávislost na základních hodnotách demokratického právního řádu a na dobrých mravech, kterou ve středu 16.4.2008 předvedl senát soudce Luboše Vlasáka, dal bych přednost justici podřízené přísnému dozoru nezávislého orgánu, podřízeného parlamentu nebo přímo volenému prezidentovi.
