Proč jsou zavřené? A proč zrovna velké?

Sobotkova vláda se vychvaluje do nebe. Co ale po ní zůstane? Nekonečný seznam zákazů, kterými chtějí vychovat nového socialistického člověka. Vadí mi všechny, ale zdržím se u jediného.

Možná to pro leckoho není zákon s významným společenským dopadem, pro mne osobně je však zásadní, mimo jiné i kvůli jisté symbolice, kvůli svému principu. Mluvím o zákonu, jímž se přikazuje obchodům mít zavřeno o některých svátečních dnech. A to vybraným obchodům, těm s prodejní plochou přes 200 metrů čtverečních.

Jde o stejný princip jako u mnoha jiných regulačních zákonů. Dva lidé spolu svobodně uzavřou vzájemně výhodnou transakci a kdosi třetí jim to zakáže, protože je moudřejší a ví, co je v jejich zájmu. Ví to prý lépe, než oni sami.

Obchodník nabízí práci. O svátcích za příplatek. Zaměstnanec tuto nabídku dobrovolně (a mnohdy velice rád) přijme. Obchodník díky tomu nabídne své služby zákazníkovi. Ten je dobrovolně (a mnohdy velmi rád) přijme.

A v tu chvíli přichází moudrý zákonodárce a řekne: vy neumíte dobře žít, vám svoboda nesvědčí, vy se dobrovolně sebepoškozujete. Zato já ale vím, jak vám bude dobře, a tak vám ty vaše smluvní vztahy ve vašem zájmu zakážu. A vy mi pak ještě poděkujete, protože sami přijdete na to, jak jste byli hloupí.

Jaká asi mysl vede k takovým úvahám. Jaká strašlivá zpupnost a nadřazenost vede zákonodárce k tomu, aby se cítili oprávněni nutit lidi ke štěstí prostřednictvím zákazů. K takovému štěstí, které hloupý lid bez zákazů neumí sám ocenit.

Absurditu přístupu dnešních regulátorů demonstruje i způsob vymezení obchodních subjektů, na které zákaz dopadl. Proč zrovna nad 200 metrů čtverečních?

Nabízím následující úvahu. Proč by se naopak neměly povinně zavřít obchody třeba pod 200 metrů čtverečních? V nich je přece nižší efektivita, nižší produktivita práce, na jednotkový objem tržby tam nutně potřebují více zaměstnanců, kteří tak nemohou pocítit dobro vnuceného volna! Na jednotkový objem tržby menší obchody spotřebují nepochybně více nákladů, více energií, více zatíží životní prostředí, zaberou více místa oproti těm větším, které přece vznikají právě kvůli úsporám.

Takový výběr by měl přinejmenším stejně oprávněnou logiku jako selekce, kterou udělali naší zákonodárci. Spíš větší. A možná by někdo přišel s úplně jiným klíčem. Z toho plyne naprostá nahodilost, voluntarismus a samoúčelnost současného a vlastně jakéhokoli jiného vymezení subjektů, kterým zakáže zákon mít otevřeno.

Pokud někdo z rodinných, náboženských či jiných důvodů nechce o vybraných svátcích pracovat či nakupovat, nikdo ho k tomu nenutí, může se rozhodnout podle svého. Vnucovat milionům lidí vlastní životní styl ale není nic jiného než zlovůle.

Zlovůle Sobotových, Babišových a Bělobrádkových socialistů.