3.2.2023 | Svátek má Blažej


PRÁVO: Zaručená cesta k chudobě

20.6.2022

Přelomový enviromentální rozsudek české justice je zaručená cesta k chudobě. České vládní a státní orgány nedělají dostatek pro zmírnění klimatických změn na planetě, rozhodl tento týden v českém historicky bezprecedentním rozsudku Městský soud v Praze. I to je cesta k zaručené chudobě.

České vládní a státní orgány nedělají dostatek pro zmírnění klimatických změn na planetě, rozhodl tento týden v českém historicky bezprecedentním rozsudku Městský soud v Praze, přičemž úspěšnou žalobou napadená ministerstva a úřad vlády musí přepracovat své plány. Dotčená ministerstva i úřad vlády mohou nyní proti rozsudku podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR.

U soudu tak ke svému vlastnímu překvapení uspěl spolek Klimatická žaloba, v němž sdružených 260 osob různých profesí zastupuje právní kancelář Frank Bold. Soud ve svém rozhodnutí akceptoval odborné posudky žalobců, podle nichž český stát nesměřuje k dodržení Pařížské dohody z roku 2017, kdy se signatáři dohodli, že v roce 2030 budou emise CO₂ nižší o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Soud ale také odmítl tvrzení žalobců, že český stát nedělá dost pro adaptační opatření na změnu klimatu.

Právní zástupci úřadu vládu, ministerstev životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy argumentovali, že žaloba je příliš obecná a že z mezinárodních závazků nevyplývají pro stát žádné konkrétní povinnosti. Cíle si podle obhájců stanovuje každá země sama s úkolem vyvinout náležité úsilí je splnit. Vládní ministerstva rovněž zdůraznila, že uplatněná správní žaloba pro nezákonný zásah je bezpředmětná, protože nebyly splněny její podmínky. Jak se často uvádí, zmíněný pokles o 55 % platí pro celou EU jako celek, nikoli pro každou ze zemí.

Tímto bezprecedentním rozsudkem se česká justice, aniž by k tomu měla oporu v chybějícím klimatickém zákonu, aktivisticky připojila k bezmála 600 obdobných klimatických žalob ve světě, v nichž byly obžalovány státy, banky či velké firmy a mají být mocí soudní donuceny k tomu dramaticky rychle dekarbonizovat své ekonomiky.

Jak se ukazuje, indoktrinace enviromentální hysterií zasahuje stále širší vrstvy společnosti, které jsou ovlivňovány zprávami o údajném zničujícím vývoji klimatu a počasí ve světě. Jak však na faktech dokazují i čeští racionální vědci jako například ve svých blozích meteorolog Milan Šálek, v minulých obdobích lidstva byly extrémy počasí daleko významnější s významně větším katastrofálním dopadem na ztráty lidských životů a hospodářské devastace než dnes. Média se masivně opisují a vše ovlivňují ve zlomcích sekundy zprávy na internetu a sociálních sítích upřednostňujících žádané informace o extrémních jevech či katastrofách. Pseudozelení politici pak podobnými jevy rádi alibisticky zdůvodňují své kroky.

Výsledek podobných urychlovaných opatření mají dnes před sebou i české podniky a domácnosti v podobě ekonomicky a sociálně zničujících cen elektřiny, plynu a tepla. Jsou důsledkem překotné dekarbonizace západních energetik a celé ekonomiky, a to po 300 letech budování prosperující lidské společnosti díky dostupné energii z uhlí, ropy, plynu i jádra, jak se to v plné nahotě ukazuje na příkladu Německa. Přerušované a málo efektivní solární a větrné musí doplňovat stabilní produkce elektřiny z uhlí a zemního plynu, vše nejen s dotacemi daňových poplatníků, ale nakonec ještě podruhé spotřebiteli zaplacené znovu v extrémních cenách energie. Nyní má zemní plyn pohříchu významně pocházející z agresivního Ruska nahrazovat ještě více solárních panelů a větrníků – takže to, co problém s energií zavinilo, má být nakonec jeho řešením? Němci teď příkladně speciálním zákonem obsadí novými větrníky 7000 km² svého území, na němž žije na km² dvakrát více obyvatel než v ČR.

Má být vyřazení všech stabilních uhelných zdrojů, posléze také trochu méně emisního zemního plynu, snad také jaderné energie a samozřejmě zákaz aut se spalovacím motorem cestou k našemu celoplanetárnímu „zelenému štěstí“ v podobě solárních polí a desetitisíců obřích větrníků závislých na libovůli povětrnostních podmínek? Podíl EU na celosvětových emisích CO₂ činí 8 % a veškeré dekarbonizační kroky Západu spolehlivě neguje Čína, Indie a další země rozvojového světa, které vsadily svou prosperitu na využití levné energie z uhlí, ropy a plynu. Hlavně Čína pak ráda pro EU vyrobí a prodá výrobky, jež dekarbonizační zaniklý evropský průmysl už vyprodukovat nebude moci.

Žaloby zbankrotovaných podniků a prudce zchudlých občanů vinou překotné dekarbonizace, pro niž zatím věda a technika nenašla spolehlivá řešení, nás asi nečekají. Zato nás podle všeho čeká erupce občanské nespokojenosti a růst obrovského napětí ve společnosti s nástupem extremistických politických sil. I to může být důsledek rozhodnutí české justice, která má před realitou očividně zaslepené oči.