Ústavní soud odmítl návrh sociálnědemokratických a komunistických poslanců na zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů. To je dobrá zpráva. Většina soudců se nenechala svést snahami rozpoutat diskusi o údajných pozitivních proměnách bývalého komunistického režimu a jeho protilidového charakteru. Touto cestou se tedy komunistům rehabilitace za jejich způsob správy naší země a společnosti nepodařilo dosáhnout. Ale někdejší učitel Vysoké školy politické ÚV KSČ vyhrožuje, že jestliže v příštích volbách získají v parlamentu „dostatečnou většinu“, stejně dosáhnou svého. A to je naopak špatná zpráva.

Podle Masaryka je sice diskuse základem demokracie. Není tím však míněna diskuse se lží, kdy jsou zpochybňována nebo diskreditována fakta, kdy se lež neustále snaží strhnout na sebe pozornost a zamlžit pravdu. Tento týden budeme demagogii a lžím ďáblových advokátů praktického uplatňování neživotných ideálů muset čelit znovu. V Senátu bude ve druhém čtení projednáván návrh zákona o účastnících protikomunistického odboje a o účastnících odporu proti komunismu čili o takzvaném třetím odboji.

A komunisté se nepochybně znovu budou ohánět legálním převzetím vlády v únoru 1948, a proto odmítat oprávněnost jakéhokoliv odporu namířeného proti nim. Aniž by připouštěli, že však vzápětí vytvořili ve společnosti situaci, kdy jedna část občanů označila druhou část občanů za nepřátele a začala je zbavovat sociálního postavení, majetku, základních svobod, i života.

Označení „nepřítel“, označení „boj“, výzvy „zlikvidovat“, „odstranit“, „stíhat“ a podobné, nepoužívali ti, kteří byli napadeni, ale ti, kdož je napadli - tedy komunisté a lidé, kteří se s nimi začali vézt.

V náborovém letáku do komunistické strany z té doby stálo: „Dnes se každý musí postavit do toho tábora, do něhož patří.“

Přesto se však znovu budou divit, že mnozí tento boj přijali a opravdu se postavili do protivného tábora. Budou se tvářit nesouhlasně na logický závěr, že když je někdo pro vás nepřítelem, jste vy zase nepřítelem pro něj.

Znovu budou odmítat považovat odpor proti jejich vládě za občanskou válku. I když co jiného je boj části občanů proti jiné části občanů než občanská válka a další znaky definice občanské války neobsahuje, protože to ani nejde. Není pochyb, že komunisty vytvořená a po celá následující desetiletí s různou intenzitou udržovaná situace byla permanentní občanskou válkou, jen s tím rozdílem, že na ni byli od prvopočátku připraveni a pokaždé decimovali ty druhé dřív, než ti se vzpamatovali a mohli sešikovat své síly.

Budou znovu opakovat nesouhlas s činy bratrů Mašínů a odmítat připustit, že takových byla dlouhá řada, často šlo o vojáky, ale také o - do kouta zahnané - venkovské hospodáře, někdy o studenty či skupinky demokratické inteligence. A všichni byli vedeni zájmem zadržet komunisty v jejich řádění a doslova krvavém nastolování nových sociálních vztahů ve společnosti. I když většinou byli dříve či později přemoženi postupně nastoleným režimem demoralizovanou společností, jestliže rovnou nepadli v nerovném boji, skončili ve vězení nebo na popravišti.

Budou se schovávat za údajný tlak velkého sovětského bratra. Jenže až do roku 1968 nebyly u nás žádné sovětské tanky, jen sovětští poradci a jimi vycvičení naši lidé. A proto ani odpor proti nastolenému režimu nikdy nebyl výrazně protisovětský, jen občas se naděje upínaly k tomu, že tohle západní svět přece nedopustí. Tudíž všechno, co bylo rozpoutáno a co se následně dělo, bylo dílem jen a jen našich vlastních občanů vedených komunisty a namířeným proti jiným našim občanům.

Budou nás chtít zavléci do diskuse o tom, proč se vůbec vracet k popisování tragické historie naší společnosti, a stýskat si, že někteří z nás stále žijeme v minulosti. A snažit se dehonestovat dědičnou paměť rodů a rodin, které byly vykolejeny ze svého přirozeného vývoje a bylo jim určeno žít komunistickou společností regulovaným životem. A cudně přehlížet to, že naopak jejich rody a rodiny přišly ke své šanci nikoliv vlastním úsilím, ale jen tím, že bylo zregulováno žití jiných.

Tento čtvrtek v Senátu Parlamentu České republiky při projednávání návrhu zákona o třetím odboji se souvěrci strany rudé růže a strany červených třešní budou nepochybně znovu snažit o rozpoutání diskuse plné lží. Jejich snahou znovu bude odvrátit pozornost od debaklu komunistické ideje v praxi a rehabilitovat některé principy někdejšího režimu pro eventuální opětné použití v politickém životě pro futuro. Pokud Senát odolá, bude to další dobrá zpráva a zápas bude pokračovat v Poslanecké sněmovně. Pokud by však Senát přece jen podlehl demagogii rudých soudruhů a růžových přátel, bude to zpráva špatná a pro mravní a politický kredit úctyhodných senátorek a senátorů krajně nelichotivá.

LN, 15.3.2008