Už dávno jsem přestala počítat, kolik lidí navštívilo mou kancelář s nářky na neschopnost a zaujatost naší justice. Žádají o radu, jak se domoci spravedlnosti mimo území státu, který by jim měl být domovem. Ale není. Protože žádný stát, kde nevládne právo a spravedlnost, domovem být prostě nemůže. Je to džungle, kde vládnou silní a mocní na úkor slabých a bezmocných.

Soudíme-li podle toho, co je na papíře, tváří se Česká republika jako klasická západní demokracie. Opustíme-li však Sbírku zákonů a vydáme-li se do praktického života, ocitáme se v chaosu. Soudy jako jeden ze tří základních pilířů demokratického státu rezignují na své povinnosti a své pravomoci přenechávají médiím. A díky vyjádření soudce Martina Valehracha z Městského soudu v Praze v kauze Bobošíková versus Železný je to dokonce oficiálně potvrzeno.

Téměř před třemi lety jsem se obrátila na soud kvůli lžím, které o mě šířil dr. Železný a které média dychtivě opisovala. Soudce po letech potvrdil, že výroky dr. Železného nebyly pravdivé. Omluvit se přesto nemusí. Pak nás oba nechal zaplatit soudní výlohy a řekl, že jako politik s něčím takovým musím počítat a že si to mám s Vladimírem Železným vyřídit v médiích. Mediokracie zajásala – teď už to má potvrzeno i soudní autoritou – ona je tu přece od toho, aby určovala, kdo je či není vinen a kdo lže či mluví pravdu. Žádné soudy nepotřebujeme. Máme svá média. Ta média, která z kohokoliv beztrestně udělají, co se jim zachce a kdy se jim zachce – třeba jako v mém případě kandidátku KSČ, dceru komunistické funkcionářky Marie Kabrhelové nebo proradnou hamižnou osobu, která premiéru Topolánkovi káže vodu a sama pije víno.

Lež je tak podle soudce Valehracha zcela legitimní prostředek politického boje. Zajímalo by mě, za koho on politicky bojoval, když vědomě předal svým kolegům (tedy novinářům, které povyšuje na soudce) lživou informaci, že ve sporu s Vladimírem Železným žádám peníze. Účel takového tvrzení je jasný – podívejte se na tu nenasytnou Bobošíkovou! Potvrzeno - jde jí jen o prachy! I jiní přece účelově a beztrestně lžou, tak proč by nemohl soudce?

Staré přísloví říká: „Kdo lže, ten krade.“ Nevím, jestli pan Železný, pan soudce či jeho kolegové soudci - novináři kradou. Poselství moudrého přísloví vnímám trochu jinak – chce nám říci, že lež je prvním krůčkem na cestě k „branám pekelným“. A že po prvním přečinu následuje další, horší. A po něm ještě horší.... Co bude legitimním prostředkem poltického boje příště?

Soudce – novinář Weiss z Lidových novin už v tomto smyslu cosi naznačil. Podle jeho názoru bych měla panu Železnému za lži nafackovat a neotravovat zaneprázdněné chudáky soudce. Co by o mě asi napsal potom? A měla bych mu za to také nafackovat? A co dál? Budeme se navzájem vraždit a lynčovat? Zcela podle prvního zákona džungle – „zabij nebo budeš zabit“?

Praha 22. dubna 2007

předsedkyně Politiky 21 a poslankyně Evropského parlamentu