Podle údajů Ekologického právního servisu (EPS) inspektoráty práce za posledních dvanáct měsíců zjistily u sedmi největších obchodních řetězců 627 případů porušování pracovněprávních předpisů. Hypermarkety například svým zaměstnancům neposkytují zákonem stanovenou přestávku na jídlo, aspoň dvanáctihodinový odpočinek mezi dvěma směnami a ani povinný odpočinek v týdnu.

Podle EPS inspekce odhalila i nadměrné nařizování práce přesčas, špatné zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, uvádění nesprávných údajů do zápočtového listu či nesrovnalosti ve vedení evidence docházky. Tak to alespoň uvedl zpravodajský server Aktuálně. cz. Není to nic nového. O poměrech v obchodě se píše již řadu let. Pro mnohého důkaz potřebnosti silné právní ochrany zaměstnanců, před zločinnými zaměstnavateli a vykořisťovateli v jedné osobě.

Skutečnost je ale právě opačná. Není pochyb, že pracovní podmínky ve službách nejsou leckdy žádný med. A neplatí to jen v Česku. Slušné zacházení a dodržování pravidel však nezajistí jakkoli striktní ochranářský a odborářský zákon. Ale jen skutečně kontrolovatelná a vynutitelná pravidla zakotvená ve smlouvách a kontrola jejich dodržování s odpovídajícími postihy. Jenže to vyžaduje funkční státní administrativu odolnou vůči korupci. Také skutečné a akceschopné odbory. Ve společnosti Plus-Discount, kde se konal minulý týden viditelný protest zaměstnanců, takové odbory zřejmě existují, kde jsou však v oněch zbývajících šesti řetězcích, kde byly zjištěny obdobné poměry? Ale to chce především legislativu, která je racionální, přehledná a regulující jen to, co je opravdu potřeba regulovat.

Obchodní řetězce podnikají ve velmi tvrdých konkurenčních podmínkách, pracují s mimořádně nízkými maržemi a management bývá také z toho důvodu k personálu velmi tvrdý a samozřejmě skoupý. Někdy i přes rozumnou míru. Brání se také vzniku nátlakových odborových organizací, protože jde o konkurenceschopnost celé firmy. To však samozřejmě nikoho neopravňuje k porušování platných předpisů.

S novým zákoníkem práce pravidla ještě přitvrdila. Prodavačům je to však, jak je vidět, platné jako mrtvole zimník. A nejen prodavačům. I zde totiž platí, že méně bývá více.

Jasné a stručné vymezení základních práv a funkční aparát pro řešení sporů je to, co zajistí sociální smír ve firmách. To je však něco zcela jiného, než nový slavný Zákoník sepsaný odbory pro odborářské funkcionáře a hájený sociálními demokraty jak Stalingrad Rudou armádou. Komplikovaný právní kodex, který i k základní orientaci vyžaduje právnické vzdělání, je pro prodavače, bagristu či posunovače fakticky k ničemu. Nesolidní zaměstnavatel, který zachází se zaměstnanci jak s nevolníky, se v něm jistě bude orientovat lépe a v navyklých postupech ho ověřená neschopnost státu zajistit dodržování komplikovaných paragrafů jen podporuje.

Příklad nejkřiklavější: To jen ČSSD si vepsala do volebních hesel, že výpověď bez uvedení důvodu nikdy nepřipustí. Ve skutečnosti takových padáků probíhá dnes a denně několik stovek. Objektivně vzato je absurdní bránit podnikateli, aby horšího pracovníka vyměnil za lepšího. A jestli je zákon takovouto absurditu vyžaduje, tak prostě nebude dodržován ani ze strany rozumných šéfů, protože navíc existuje mnoho cest, jak ho obejít. Většinou ke škodě onoho propouštěného zaměstnance, který musí protrpět různá martýria, pokud nekývne hned na dohodu o rozvázání pracovního poměru. Samozřejmě bez odstupného, které by bylo jistě vítaným přilepšením, pokud by socialističtí odboráři byli ochotni akceptovat každodenní realitu. Bagrista tedy odchází s nervy v kbelíku a holou zadnicí a Štěch s Paroubkem se opět mohou poplácat po ramenou, jak zase úspěšně zatnuli tipec nenažraným kapitalistům.

Nad pár protestujícími prodavačkami před mosteckým supermarketem možná i přesto leckdo mávne rukou. Nakonec ochota a kvalifikovanost personálu v obchodech je dnes leckde na úrovni známé z doby před dvaceti lety. Jenže to, co se dnes děje v maloobchodě, zítra potká další odvětví. Rostoucí nesmiřitelná konkurence bude vyostřovat vztahy mezi zaměstnanci třeba v hutích či automobilkách. Tlak na pracovní výkon a pružnost poroste s rostoucí silou nově rozvinutých, zejména asijských ekonomik stejně jako různorodost a komplikovanost vztahů mezi pracovníkem a jeho zaměstnavatelem.

Tomu by měla odpovídat i pracovní legislativa umožňující vysokou smluvní volnost v rámci jednoduchých a snadno kontrolovatelných pravidel. Žel, Česko vyšlapuje v posledních letech stále směrem k nejzkostnatělejším systémům v Evropě a náprava, vzhledem k výsledku voleb, není v dohledu. Prodavačky mohou nechat protestními nápisy potiskovat další a další trička.

Lidové noviny, 21. 8. 2006

Autor je zástupce šéfredaktora týdeníku Euro