Následující text je zaměřen na důležitou oblast veřejných zakázek, věnuje se jednomu aktuálnímu problému souvisejícímu s tematikou tzv. zjednodušeného podlimitního řízení.

V tomto typu řízení veřejný zadavatel musí písemnou výzvou pobídnout nejméně pět zájemců k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace. Zákon o veřejných zakázkách (ZVZ) správně používá termín "nejméně" pět zájemců, takže zákonodárce adresátům normy naznačuje, že by byl k naplnění vlastního smyslu zákona vhodnější vyšší počet oslovených relevantních zájemců.

Zadavatel dále nesmí vyzývat opakovaně stejný okruh zájemců.

Což se žel také někde dělo či nadále děje. Smyslem tohoto ustanovení ZVZ je posílení konkurence.

Předmětné ustanovení můžeme též vnímat jako pozitivní a přiměřenou formu podpory zejména malého a středního podnikání v ČR.

Zadavatelé leckdy tvrdí, že v rámci výzvy k podávání nabídek nejsou povinni prověřovat, zda oslovený zájemce splňuje veškeré požadavky na kvalifikaci stanovenou zadavatelem. Zjednodušeně řečeno – zadavatelé v rámci zjednodušeného podlimitního řízení osloví sice požadovaných pět subjektů, nicméně v některých případech tito oslovení "zájemci" reálně nesplňují kritéria na kvalifikaci požadovanou zadavatelem. De facto činí jen "křoví"...

Zadavatelé v těchto případech argumentují, že jim zákonem není obligatorně uloženo, že by museli předem zkoumat, zdali oslovení zájemci skutečně splňují kvalifikační předpoklady. Jinak řečeno: zadavatel splní kvantitu, ale nikoliv kvalitu na straně oslovených zájemců.

Klíčovou otázku tedy je, zda veřejný zadavatel musí skutečně vyzvat pět takových zájemců, kteří jsou schopni veřejnou zakázku splnit. Plyne opravdu tato povinnost z dnešní právní úpravy, či nikoliv, jak leckdy argumentují zadavatelé? Jde zde o porušení principu legality – každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá?

Po analýze ZVZ a předpisů souvisejících docházím k závěru, že tvrzení zadavatelů, že ze zákona pro ně neplyne v rámci realizace zjednodušeného podlimitního řízení povinnost zkoumat, zda oslovený zájemce splňuje všechny předpoklady a požadavky na kvalifikaci stanovené zadavatelem, není možno odpovědně přijmout.

Zadavatel musí vyzvat nejméně (!) pět takových zájemců, kteří jsou schopni veřejnou zakázku relevantně splnit. Opačný postup by vedl k popření vlastního smyslu ZVZ.

I zde platí, že omezení nabídky vede ve svých důsledcích k negativnímu ovlivnění výběru nejvhodnější (nejekonomičtější) nabídky. A tedy šetření veřejných peněz. Pakliže by zadavatel oslovil nejméně pět relevantních dodavatelů, pak je zde z povahy věci logicky vyšší možnost, že se najde optimální nabídka, než pokud jich osloví méně. Nota bene i proto zákonodárce do ZVZ zakotvil povinnost oslovit nejméně (!) pět zájemců, tedy naznačoval, že vhodnější je spíše počet vyšší, a rozhodně tedy není možné tento počet ještě snižovat oslovením "irelevantních" zájemců.

Pokud bychom výše načrtnuté argumentaci některých zadavatelů přisvědčili, pak by taková interpretace ZVZ byla zcela proti smyslu zákona a ve svých důsledcích proti podpoře konkurence a pomoci malému a střednímu podnikání v ČR jako takovému!

LN, 14.5.2013

Autor je pedagog na PF MU, člen rozkladové komise ÚOHS