18.10.2019 | Svátek má Lukáš


PRÁVO: Zákaz prodeje o svátcích

17.1.2017

Velmi silná lobby velkých obchodních řetězců nevzdala válku se zákonodárnými sbory ve věci zákazu prodeje zboží v obchodech, jejichž prodejní plocha přesáhne zákonem stanovenou mez. Na základě zavádějících a sporných argumentů přesvědčila část senátorů k tomu, aby navrhli takové změny platného zákona, které by prakticky vyústily ve faktickou likvidaci záměru, kvůli kterému byl zákon přijat.

Opět se v tomto případě ukazuje, že dělení politické scény, presentované v levicových sdělovacích prostředcích (pravicové žádné nemáme), na extrémní levici, autentickou levici, střed, pravici (liberály), konzervativní pravici a extrémní pravici (která vlastně de facto neexistuje), není politology a novináři realizováno na základě politiky prosazovaných myšlenek, které vycházejí z hodnotitelných pevných ideových základen. Výjimkou v tomto zmatku je jen několik malých konzervativních uskupení, jakými jsou například Konzervativní strana, Koruna česká nebo třeba Klub angažovaných nestraníků.

Při hodnocení činnosti jednotlivých politických stran a spolků musí mít zdravě uvažující člověk na vědomí pravidlo: „Podle činů poznáš člověka.“ Podívejme se tedy, jak by se měl zachovat znormálně ideově ukotvený „pravičák“ k problému svátečních, ba i nedělních prodejů v „kamenných“ obchodech. A to proto, že se navrhovatelé změny, která by posloužila zejména obchodním řetězcům a pohoršila malým obchodníkům, vesměs hlásí k pravicovému liberalismu nebo k čisté pravici.

Ve své argumentaci se obhájci prodeje o svátcích ohánějí celým vějířem argumentů. Zkusme se tedy podívat na skutečnou podstatu těch nejdůležitějších.

Argument první: Obchodní řetězce prý přijdou o značnou část zisků. Proti tomuto tvrzení lze s úspěchem namítnout to, že lidé, pokud něco potřebují, si mohou (a zřejmě to i udělají) nakoupit potřebné věci třeba v sobotu. Jsem přesvědčen, že jen malá část zákazníků bude nakupovat až v neděli v malých prodejnách, které disponují podstatně užším výběrem. A je to dobré i v tom, že takto, byť nuzně, podpoříme část domácího středního stavu.

Argument druhý: Tímto opatřením je prý omezována svoboda podnikání. Tento zavádějící argument je potřebné ještě důrazněji odmítnout s tím, že svoboda v žádné oblasti lidské činnosti nemůže být bezbřehá. Nemůže tedy transparentně, a ani skrytě, nad míru zasahovat do svobod lidského individua.

Jednou z velkých individuálních svobod, které vycházejí z křesťanských tradic, je nedělní klid od práce. Skutečný pravicový nebo konzervativní politik by tedy měl navrhovat takové změny zákonů, které by vedly k co nejširšímu uplatnění tohoto pravidla. Každý normálně myslící člověk pochopí, že jsou obory, ve kterých toto pravidlo nelze uplatnit. Jedná se třeba o zdravotnické a pohotovostní služby, energetiku, televizi, rozhlas, hromadnou dopravu a podobně. V žádném případě nelze obchodní služby (s výjimkou lékáren) do této oblasti zařadit.

Nedělní prodeje navíc neomezují jen zaměstnance velkých obchodů, ale působí negativně na celou společnost, kterou takto vede k nestřídmému spotřebnímu životu, tedy až k bezohlednému konzumu. Mnohdy se tomu tak děje na úkor budoucnosti společnosti, na úkor odpovědného chování, které by mělo vážně zohledňovat budoucnost samotného jejího základu, tedy rodinu. V současné době nejsou v tomto směru kladeny žádné překážky proti uspokojování individuálních sobeckých přání.

Konzervativní, nebo pravicový, politik by měl udělat všechno, co je v jeho silách, aby omezil fenomén „shoppingování“, tj. novodobému fenoménu „zábavy“, který spočívá v bezcílném potulování nákupními centry a který přitom úspěšně podkopává samotné základy hodnotné (a hodnotové) lidské kultury, pokud je nadměrně užíván. Moc plytkých vnějších pozlátek často působí na rozpad vnitřního života rodin. Vede k novým formám závislostí, u některých jedinců dokonce až ke specifickým formám otroctví.

Přitom hlavní cíl, kterým má být zdravá a prosperující rodina, ustupuje lákavým touhám po věcech (často zbytných), které rodiny často zavádějí na samou hranu ekonomických rizik a občas i do otroctví věřitelů.

Argument třetí: Zaměstnanci rádi pracují ve svátek kvůli příplatkům. Pokud si inkognito o tomto problému promluvíte s nedělními prodavačkami, v drtivé většině vám sdělí, že by radši vyměnily těch pár korun navíc za den volna, který by plně věnovaly svým rodinám. A pokud by tedy obchodní řetězce měly zájem na skutečném dobru pro své zaměstnance, mohou jim přece okamžitě zvednout plat. Alespoň do osmdesátiprocentní úrovně, kterou mají jejich kolegové v mateřských zemích. Nepřipadá vám ani trochu divné, že v našich velkých řetězcích je často zboží dražší než v jejich nákupních centrech jen několik kilometrů za hranicí? Není vůbec divné, že za stejnou práci tam zaměstnanci pobírají násobné odměny? Nejeví se vám tato praxe jako jistý druh vykořisťování? Chcete-li, otroctví? Jste přesvědčeni, že by podobnou praxi, jakou volně užívají ve východní Evropě, mohly uplatňovat v sousedním Německu či Rakousku?

Argument čtvrtý: Stát nastavuje nerovné podmínky pro podnikající subjekty. V této věci mají velké obchodní organizace skutečně pravdu. Tento handicap je však u nich bohatě vyvážen velkou konkurenční výhodou, kterou jim jejich sítě oproti drobným nebo středním obchodníkům poskytují. Na základě této „moci“ v odbytu ve velkém, dosahují značných úlev na cenách jim dodávaného zboží. Pokud uděláte průzkum mezi českými dodavateli o kvalitě dodavatelsko-odběratelských smluv, uslyšíte obrovskou lavinu stesků na praktiky řetězců, které jsou často (a oprávněně) nazývány nehorázným vydíráním, o kterém se nesmí mluvit, protože můžete být vyřazen „z kola“. Pokud tedy stát má ochránit svou střední třídu, musí jí k tomu vytvořit podmínky. V minulosti podobně zdravě - a jednoznačně i úspěšně - zasáhl ve prospěch malých pivovarů. Z tohoto pohledu je omezení svátečních (či nedělních) prodejů vskutku kosmetické.

Z výše uvedeného vyplývá, že by nedávno přijatý zákon neměl být oklešťován, ale spíše nejdříve rozšířen na všechny svátky a později i třeba na některé neděle.

Zrušením svátečních prodejů ve velkých obchodech alespoň na některé dny vrátíme aspoň část otců a matek jejich dětem a jejich rodinám. Vrátíme jim čas, ve kterém mají možnost obnovit a upevňovat vzájemnou komunikaci, poznávání se, učit se toleranci, empatii a vzájemně se inspirovat. Snad nikdo nebude pochybovat o tom, že tato praxe směřuje k posilování rodinných pout. Ta jsou pro společnost důležitější než minimální omezení v podnikání obchodních řetězců.

V Hustopečích dne 19.12.2016



TIPY NA PODZIM: Knížky, které vám zpříjemní chladné večery
TIPY NA PODZIM: Knížky, které vám zpříjemní chladné večery

Knížka, deka, čaj... zní to jako klišé, ale pořád jde o jednu z nejlepších trojic, se kterými můžete strávit podzimní večer.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.