... konec klidného spaní

Vláda sociálních demokratů, ANO a lidovců přináší další a další regulace. Mezi ně patří i navrhovaný zákaz kouření v restauracích a na společenských akcích, jako jsou například festivaly. Vedle toho, že jde o neuvěřitelný zásah do soukromého vlastnictví, přinese plošný zákaz kouření v restauracích také problémy pro obce. Ty budou totiž muset řešit neustálé stížnosti za porušování nočního klidu.

K živnostníkům se podle současné vlády začíná přistupovat tak, jako by byli zaměstnanci státu. Valí se na ně čím dál více nařízení, jedním z ministrů byli dokonce označeni za parazity. Ale přitom opak je pravdou. Živnostníci jsou schopní a nezávislí lidé, kteří vytvářejí hodnoty. Neměli by být „štvanou zvěří“.

Je třeba si uvědomit, že hospoda není veřejný majetek, jako tomu bylo dříve, v dobách, na které mnozí politici pravděpodobně rádi vzpomínají. Hospody a restaurace jsou soukromým majetkem, a mělo by tedy být jen na jejich vlastnících, jestli se vevnitř bude kouřit, pít, poslouchat hlasitá hudba nebo třeba tančit mazurka. Nebo si myslíte, že by se měl stát starat i o „dobro“ návštěv u vás doma a zakázat i tam kouření?

Současný zákon je ideální

V současnosti máme restaurace s oddělenými nekuřáckými prostory, čistě kuřácké nebo i čistě nekuřácké restaurace. Přibývá nekuřáckých podniků, každý si tak přijde na své. To je přece ideální stav. Nerozumím tedy tomu, proč se koná další „hon“ na kuřáky (zde musím podotknout, že jsem nekuřák).

I kdyby tomu tak nebylo a všechny restaurace byly jen kuřácké, nikdo se přece nemůže dožadovat zákazu kouření, protože se chce jít do hospody nadýchat čerstvého vzduchu. Právo na čistý vzduch v hospodě je stejné jako právo na ticho v rockovém klubu nebo na diskotéce. Copak se vytratil zdravý rozum?

Kuřáci před hospodou

Kdo nějaký čas pobýval v zahraničí, například v Anglii, kde zákaz kouření v restauracích platí, moc dobře ví, že polovina hospody stojí na ulici. Je naivní si myslet, že budou tito lidé mlčky sledovat hvězdy na obloze nebo jen tak rozjímat. Zkušenosti z ostatních zemí ukazují, že tomu tak rozhodně nebude a že je na co se těšit.

Když jsem měl možnost mluvit s lidmi před komunálními volbami, objevilo se poměrně hodně těch, kteří si stěžovali na porušování nočního klidu. Hlavně v centrech měst se totiž nepříjemně ozývá už jen to, když nějaká rozveselená partička kráčí domů z podařeného večera v hospodě. Teď si představte, že bude mnohem více lidí stát před hospodami. Jsem přesvědčen, že strážníci nebudou vědět, kam dřív skočit, kolik stížností se na ně bude valit.

Uvádí se, že strážníků je v Česku kolem 8 500, restaurací a hospod je kolem 29 000. Ale pravda je, že restaurací bude kvůli zákazu kouření určitě mnohem méně, bohužel. Těžké bezesné noci tak nečekají pouze provozovatele restaurací, kteří budou muset svůj podnik kvůli zákazu kouření zavřít a jít na pracák, a jejich rodiny. Přibudou k nim statisíce lidí žijících v okolí takových podniků.

Zakazovači nemyslí na důsledky

Politici svými neuváženými kroky mnohdy nedomýšlejí ani takovéto praktické věci. Vytvoří skupinu nezaměstnaných lidí, jejichž rodiny se dostanou do problémů. Přitom to jsou lidé, kteří od státu vůbec nic nechtěli. Vytvoří skupinu nespokojených lidí, kteří si po práci chtějí zajít jen sednout na pivo a cigárko - a bude jim to znemožněno. A v neposlední řadě vytvoří skupinu naštvaných lidí, kteří se ani v klidu nevyspí. A to vše jen proto, aby byla spokojená ta část občanů, která považuje hospodu za veřejné vlastnictví a která nechce, aby jí po návštěvě restaurace zapáchalo oblečení. Kocourkov...

Spirála zákazů vede ke stannému právu

Obávám se, že zákaz kouření v restauracích proto přinese další zákazy. Jak znám naše politiky, první, co je napadne, bude zákaz kouření na ulicích. Jak říká primátor Teplic Jaroslav Kubera, potom opravdu mohou všechny obce vyhlásit stanné právo. Když po 22. hodině nebude nikdo na ulici, výrazně se sníží kriminalita. Ulice budou přece čisté, klidné, bezpečné a zdravé. Teď si asi ťukáte prstem na čelo, ale podle stejné logiky teď politici přistupují k více problémům.

Pečovatelský stát, který nám říká, co je pro nás dobré a co ne, je státem totalitním. Jsem příznivcem opačného modelu, který je založen na svobodě a odpovědnosti. Ať si každý dělá, co chce, pokud tím neubližuje ostatním, a ať za to nese odpovědnost.

Autor je člen ReV Svobodných