Co mají společného ministr zdravotnictví Petr Arenberger a generální ředitel České televize Petr Dvořák? Nejen křestní jméno, ale i nepochopení práce pro stát jako služby spjaté s povinnostmi a vykonávanou s velkou loajalitou.

Petr Arenberger byl před jmenováním ministrem ředitelem Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, podléhal zákonu o střetu zájmů a měl podávat přiznání o majetku a dalších činnostech. Ale najednou se zjišťuje podstatně větší rozsah jeho majetku. Zjistilo se, že pronajímá své nemovitosti nemocnici, kterou řídil.

Petr Dvořák coby generální ředitel České televize vlastní podíl ve společnosti, která s Českou televizí obchodovala. Navíc nepodal oznámení o činnostech a majetku podle zákona o střetu zájmů. Věc odhalila členka Rady České televize Hana Lipovská.

Platy ředitelů velkých státních organizací a podniků se pohybují v řádu statisíců měsíčně. Pokud má ředitel státní organizace vedlejší příjmy, které dle nárůstu jeho majetku mohou být větší, než jeho plat ředitele, vzniká otázka, co je pro něj hlavní a co vedlejší činnost. Ředitel státní organizace nemá být mnohoobročník.

Chce-li v obchodní společnosti její statutární orgán podepsat smlouvu za společnost sám se sebou nebo osobou blízkou, musí o tom informovat orgán, který jej ustanovil do funkce. Informují ředitelé státních organizací orgány, které je jmenovali do funkcí, když podepisují za státní organizaci smlouvy sami se sebou či manželkou a dětmi? Když chce zaměstnanec vykonávat výdělečnou činnost ve stejném oboru činnosti, musí mít souhlas zaměstnavatele. Splňují to ředitelé státních organizací?

Zatímco se média zaměřují na volené politiky, ve stínu zůstávají manažeři státních organizací a podniků. Poslanec je sice viditelnější, ale ředitel velké státní organizace má mnohem větší vliv a rozhoduje o velkých zakázkách. Tito lidé musí být pod účinnou veřejnou kontrolou. Musí ctít, že práce pro stát je na prvním místě. Nechtějí-li se vzdát podnikání, nemají se ucházet o řízení státní organizace.

Kdo chce řídit státní organizaci, nesmí s ní obchodovat a nesmí podnikat ve stejném oboru činnosti, a to ať zjevně nebo skrytě jako neveřejný či tichý společník. Stát nemůže být v pozici dojné krávy a práce pro stát nemůže být vnímána jako bokovka. Ideálním případem je stav, kdy ředitel státní organizace nemá žádnou jinou výdělečnou činnost a věnuje se práci pro stát plně.

(převzato z Profilu)