Policisté, kteří v Krnově odvedli demonstranty, jednali zákonně. Měli si to ale odpustit

Dva mladí lidé přišli na mítink prezidenta s občany v Krnově s transparentem „Stydím se za svého prezidenta“. Policie je vyzvala, aby s transparentem odešli pryč, oni odmítli. Pak je policie chtěla legitimovat, oni řekli, že u sebe nemají občanky, tak je policie odvedla na stanici k ověření totožnosti.

Osobní historka: bylo to krátce po zvolení Miloše Zemana prezidentem republiky, tedy někdy v únoru 2013. Mé dcery se vrátily z výletu (tehdy jim bylo osm a půl a šest a půl), a jakmile přijely domů, s rozzářenýma očima sdělily svému tatínkovi a mamince, co s kamarádkami v autobusu celou dobu skandovaly: „Praha, Brno, Paříž, Zeman patří za mříž!“

Myslely, že mě potěší. Seřval jsem je, že to je neslušné, že by měly mít k prezidentovi úctu, sice pana Zemana ani jejich tatínek, ani jejich maminka nevolili (volili jsme toho druhého chlápka), ale Zeman byl občany legitimně zvolen, a je tudíž legálním prezidentem republiky. A k úřadu musíme mít úctu, i když si myslíme, že ta osoba není pro ten úřad právě nejvhodnější.

A taky jsem jim řekl, že když já byl v jejich věku a něco takového bych býval skandoval, skončil bych v polepšovně a mí rodiče ve vězení. Ať si váží toho, že máme svobodu a nejsou už u moci komunisté.

(Bez mučení přiznávám, že se nemohu zbavit pomyšlení na možnost, že mé dcery před tím rokem a tři čtvrtě byly prozíravější než jejich otec.)

Ale zpět ke krnovskému případu: mladík a slečna byli zadrženi proto, že realizovali své přirozené a ústavní právo na svobodu politického projevu na veřejnosti. Je zásadním právem každého svobodného občana kritizovat svého prezidenta. Dokonce bych řekl, že i urážet, byť by to bylo neslušné. Prezident je konec konců naším zaměstnancem, je placen z našich daní a je jen prvním občanem, je „první mezi rovnými“ – primus inter pares –, jak říkali staří Římané; není ničím víc.

Velkorysost na úkor občanů

Aby bylo jasno, neříkám, že policie v Krnově udělala něco protizákonného. Co víme z médií, policie postupovala v rámci zákona. Problémem není policie ani konkrétní jednání krnovských policistů, nýbrž příliš „velkorysý“ zákon ve prospěch policie a na úkor občanů.

Byl rok 1998 a poprvé byla změněna ani ne šest let stará česká ústava. Odehrál se zásah do Listiny práv a svobod. Poslanci a senátoři jej odhlasovali předepsanou ústavní většinou. Předtím mohla policie zadržet občana bez udání důvodu na 24 hodin – a pak jej musela buď propustit, nebo požádat soud o vzetí do vazby. V roce 1998 jsme změnili ústavu tak, že ona lhůta je nyní dvojnásobná, zákon umožňuje zadržení až na 48 hodin.

Nevěřícně jsem tehdy v tom roce 1998 kroutil hlavou a říkal známým poslancům a senátorům: „… neblbněte, nedělejte to, neměňte ústavu z malicherných důvodů, je snad tady nějaké ohrožení, vlna teroristických útoků, že musíte posilovat pravomoci policie na úkor občanů?“

Jako konzervativec, kdybych si měl vybrat mezi dvěma póly, přičemž jedním je „právo a pořádek“ a tím druhým „anarchie“, jednoznačně si vyberu ten pól první. Ale ten pořádek, ten řád musí být spravedlivý a to právo musí respektovat důstojnost a svobodu člověka. Před padesáti lety jeden kandidát na prezidenta USA prohlásil, že „extremismus při obraně svobody není neřest a umírněnost při prosazování spravedlnosti není ctnost“ – a byl obviněn z extremismu, i když tento sentiment naprosto přesně obráží i mé vlastní smýšlení.

Nejsem nutně proti tomu, aby v situaci ohrožení a terorismu byly pravomoci policie posíleny, ale není proto žádný důvod v době míru, nebyl pro to žádný důvod v roce 1998.

Rozdíl mezi občanem a teroristou

Nemám averzi vůči policii, naopak. Připište mě spíše mezi stoupence ozbrojených a policejních složek demokratického státu – lidí, kteří dbají o naši bezpečnost – než mezi jejich kritiky. Jenže dobrý policista či voják demokratického státu zná rozdíl mezi občanem a teroristou či nepřítelem. Ví, že hodnota života či osoby občana je nesmírná, vlastně nekonečná, a musí tudíž s nimi jednat jako v rukavičkách, s úctou a respektem. (A taky ví, že terorista svými skutky hodnotu svého života zrelativizoval, a tudíž má právo mu zabránit ubližovat těm prvním, tj. občanům, i za cenu použití smrtícího násilí.)

Policisté v Krnově zřejmě jednali zákonně, ale přesto to udělat nemuseli, přesto to udělat neměli. O to větší důvod zamyslet se nad změnou zákona ve prospěch větší svobody lidí. Mladík a slečna neudělali nic špatného, jen realizovali svou svobodu, přesto byli zadrženi. To se stát nemělo.

Kdyby moje děti opět skandovaly „Praha, Brno, Paříž, Zeman patří za mříž!“, okřikl bych je stejně jako před rokem a tři čtvrtě. Ale zároveň si přeji, abychom mohli být – a i nadále zůstat – společností, v níž v autobusu děti skandují „Praha, Brno, Paříž, Zeman patří za mříž!“, a policie nevtrhla v půl páté ráno do domu jejich rodičů a neodvedla je na stanici „podat vysvětlení“.

LN, 13.11.2014

Autor je ředitel Občanského institutu