To říkal Lermontov. Vím, že autor se nemá opakovat. A já už psal o nesmyslech poslaneckých zákonných iniciativ motivovaných zanechat šlápotu jepičího mandátu někým, kdo před ním ze zákonů znal třeba jen ten, že rychlík má přednost před motorkou a Beneš se zasloužil o stát.

Ale dočetl jsem se o prý vážně míněném návrhu senátorky Aleny G., že týraná žena by napříště v trestní kauze vypovídala jen jednou. Vyslechnuta by byla ihned a objektivně tak, že v přítomnosti soudce i advokáta, a pak k soudu už nemusela. Ten by musel vyjít jen z této supervýpovědi. „Dnes trpí oběť dvakrát. Poprvé při týrání, podruhé když vypovídá u soudu,“ vysvětlila svůj inovátorský návrh Alena G. Prý do přelíčení může pachatel snadno ovlivnit výpověď týrané, ta si to pak často rozmyslí a ze strachu z partnerovy pomsty nakonec vše popře. To s sebou nese naprostou bezmoc oběti a nepřijatelnou toleranci společnosti vůči tomuto jevu. „Například ve Zlínském kraji loni vyšetřovali přes sto takových případů, pouze 24 z nich skončilo u soudu a jen 2 byli odsouzeni k nepodmíněným trestům,“ potvrdila svou orientaci v problematice a svém volebním obvodu.

Nejdřív jsem myslel, že tuto senátorku mj. s aprobací učitelky kreslení kompromituje zkreslenými výroky novinářská žumpa, jak ji trefně nazýval její (bývalý) stranický padre. Neboť takovou pitomost by přece slovutný člen zákonodárného sboru veřejně nedeklaroval. Ale viděl jsem to i na vlastní oči v TV a četl na její webové stránce. Takže to asi myslí vážně a upřímně.

Těžko mne může řadit mezi fandy tyranů. Řádka takových asi na mne v kriminále s láskou nevzpomíná. Ani policie tuto trestnou činnost nepřehlíží, ba naopak. V Brně máme na ni speciální odbor a při oznámení se zvedá ze židlí skoro větší tým než na vraždy. Ze všech spisů předkládaných soudu bývá nejdokonaleji a nejpodrobněji zpracován právě u pachatelů žalovaných z trestného činu dle § 215a trestního zákona. Ale paní senátorka chce dát - jen a pouze u něj - svědkyni-poškozené výsadu jediného a tím i skoro nezpochybnitelného výslechu. Aby si to pak nerozmyslela (nemusela rozmyslet).

Oběti znásilnění ji asi příliš netrápí. Ty také často pod vlivem pachatele či okolí u soudu výpovědi mění. Pro baraby, co jejím dětem dávají pervitin, má možná též pochopení. Myslím, že jsem se ještě nesetkal s případem, kde kupci drog, nejprve u policie pachatele usvědčující, před soudem nezměnili výpověď. Že se spletli, cajti jim vyhrožovali, případně si na nic už nepamatují. A jelikož je taková trestná činnost sofistikovanější a konspirativnější, k soudu dorazí většinou ještě později než týrané ženy. Stejně tak poškození mění výpovědi v případech organizovaného zločinu, vydírání a v podstatě u všeho. Představa, že soudce v takové situaci uvěří vždy (nebo nejčastěji) až té před ním, je stejně naivní, jako že musí dát na manželku obžalovaného tvrdící, že ten nemohl v inkriminovanou noc krást auto, protože spal zrovna doma.

Paní Alena zkrátka chce z výpovědi týrané svědkyně udělat tzv. neodkladný a neopakovatelný úkon. U kterého musí být soudce. Neodkladný a neopakovatelný je proto, že pachatel není většinou znám a teprve tímto úkonem se má ustanovit. Nebo svědek odjíždí do ciziny nebo umírá. Pro jistou objektivitu tohoto později důležitého důkazu je přítomen soudce, aby policie třeba nemanipulovala vyslýchaného vůči jí podezírané osobě. V čem by výpověď týrané ženy byla neodkladná a neopakovatelná, mi rozum nebere. Její trauma není o nic větší než brutálně zkopané a oloupené stařenky nebo znásilněné studentky. Stejně tak, kde by se u výslechu vzal advokát, když o něj obviněný nestojí a v řadě případů týrání (většiny) ho mít nemusí. Zákon to sice nezapovídá, ale nedoporučuje se, aby soudce přítomný v přípravném řízení u neodkladného úkonu věc pak i soudil. Jak tedy posoudí jeho kolega věrohodnost svědkyně, když ji ani nevidí? Přitom právě u této trestné činnosti je často obviněný brán do vazby: je vyloučeno, aby se vrátil za týranou osobou do společného bydliště nebo je z něj dokonce vykázán a jiné nemá = důvody vazby únikové. Může ji ovlivňovat = vazba koluzní. Trestnost předpokládá déledobost = obava z pokračování. Soudce mající službu pro přípravné řízení by tak seděl jak u výslechu poškozené, tak asi uvazbil poté pachatele. A pak už dokonce ze zákona nesmí věc soudit.

Že oběť trpí jednou při činu a podruhé u hlavního líčení, je smutné, ale to je holt úděl každé oběti. Na prstech ruky bych spočítal poškozené, kteří mi přišli svědčit s nadšením. A taky to nebývá týden po činu. Každý dvacátý se domáhá, ať u toho není obžalovaný, neboť má z něj strach. Možnost vypovídat v utajení nebo bez přítomnosti obžalovaného je však velmi vzácná a ošemetná. Za porušení kontradiktornosti a ústnosti řízení vás vykráká odvolací, nejvyšší, ústavní nebo evropský soud natotata.

Vyčleňovat zkrátka procesní pravidla pro jednu privilegovanou skutkovou podstatu je hezky čtivé a potlesk početné skupiny zasluhující, ale minimálně zavdávající pochyby o férovosti procesu. Zvýhodňující jedny oproti obětem dalších trestných činů. Podvedeným, okradeným, zbitým, rasisticky a mravně zhanobeným, uneseným. Tedy skoro všem. Byť možná tolik voličských hlasů nepřinášejících. V jejich případech často soud musí zkoumat, která z rozdílných výpovědí je věrohodnější. A osobně je vidět a slyšet. Pouze u týraných žen by se tak dřít nemusel. Ať si všichni kafrají v jednací síni co chtějí, přečte se supervýpověď a je vymalováno.

Senátorku Alenu hněte, že pachatelé dnes houfně vyváznou. Už jsem zmínil, že tuto zkušenost nemám. Rovněž častější vazební stíhání oproti jiným, kteří si to zaslouží jakbysmet, na něž však policie a zastupitelství nemá čas. A chybí poptávka. Pokud je však zákonodárkyně pohoršena velkým počtem vyšetřovaných oznámení, z nichž jen menší část se dostane k soudu, není od věci připomenout i druhou stranu mince. Ze zkušenosti tvrdím, že neexistuje jiný trestný čin s takovou četností křivých udání. Manželé v rozvodu, před nimi spor o děti, byt, majetek. Není přesvědčivějšího důkazu pro něj, než druhá strana stíhaná, nejlépe uvězněná. Tak se přijde na služebnu, s pláčem dramaticky vylíčí léta trvající útrapy, starý modrák z lyží ukáže, kamarádka z vedlejšího bytu pravidelné hádky potvrdí, manžela odvedou v poutech – a půl je hotovo. V takovém případě že by stačil jen jeden výslech svědka, když všechny další důkazy jsou už jen nepřímé?!

Neslibuji, že se už nikdy nebudu opakovat. Návrhy poslanectva jsou bezbřehé. Pokušení zanechat stopu a nechat se potlapkat po rameni veliké. Předpokládám, že určitě už neplatící zákon povolující Londýňanům bít ženy jen do 21. hodiny, aby noční křik nerušil ostatní, vzešel rovněž někde z pléna. Ale slibuji aspoň, paní učitelko, že s trojkou z výtvarné výchovy ze základní školy nic nepřinesu do Louvru.

soudce Městského soudu v Brně