Po převedení objektu Jeseniova 60, bývalého plicního střediska kdysi existujícího OÚNZ, kterému se mylně říká klinika (nikdy klinikou nebylo), ze správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do majetku Správy železniční dopravní cesty, si snad všichni obyvatelé okolí oddechli, že už bude konec nejen tahanicím ve sdělovacích prostředcích, nejen výhledu na nevábně pomalovanou a dost už zarostlou budovu, nejen večerním a nočním „sedánkám“ tamějších okupantů, ale že je rozhodnuto, že se s touto budovou začne nakládat ve smyslu záměru nynějšího majitele-SŽDC, tj., že se do ní po rekonstrukci přesunou pracovníci této organizace, kteří nyní pracují v komerčně pronajatých prostorách, a tím ušetří státní peníze za nájem.

Ve chvíli, kdy vypršely všechny zákonem dané lhůty, tj. 18.10.2017, předpokládali, že budova bude vyklizena, připravena k rekonstrukci a pokud možno rychle začne sloužit novému účelu.

Chyba lávky: zástupci SŽDC se budou příští týden scházet se skupinou okupující mládeže. O čem si budou povídat, si docela dobře dovedu představit. Jeden bude mluvit o voze a druhý o koze. Jak se totiž může dohodnout státní úředník, který musí postupovat přesně podle zákona, a zástupce či více zástupců lidí, kteří zákony absolutně nectí, kteří si přisvojují cizí majetek, kteří jsou přesvědčeni, že na to mají právo, a kteří tvrdí, že bez autonomního centra tohoto typu a na tomto místě by se zbořil svět. I kdyby v tomto snad měli kousek pravdy, nikdo jim přece nebrání si podobné centrum zřídit. Ale někde jinde, třeba u sebe v bytě, ve svém domě, na své zahradě či na svém dvoře. Ale oni chtějí stále jen a jenom ten nešťastný dům v Jeseniově, který jim nepatří.

Postupně se k danému tématu vyjadřuje opět kdekdo, možná si na tomto případě přihříval i politickou polívčičku před volbami, ale ti, kteří by měli mluvit jasnou řečí, se neozývají.

Pokud SŽDC nebude konat podle zákona a zákonných lhůt, pokud se bude tento případ dále a dále protahovat, ať jeho ředitel odvolá neschopného pracovníka, který neumí rozhodnout, a budovu vrátí. Pak ať ÚZSVM nechá tu barabiznu zbourat a parcelu převede na obec. Ta si snad už v samosprávné působnosti poradí, jak s ní dál naložit. A snad to bude i rychlejší a snad obec najde rozumné využití. Ten podivný svažitý pozemek by se asi nejlépe využil navázáním na park Parukářka.

Škody, které doposud vznikly, nejsou pouze na devastaci objektu, ale jsou hlavně ve vnímání lidí, jak funguje právní stát, jak se nerespektuje vlastnictví majetku, jak se státní organizace laxně staví k rozhodnutí soudů a jak si vlastně může kdekdo dělat se státním majetkem cokoli.

Vše podle hesla, že z cizího krev neteče. Ale ta budova není cizí, ona patří nám všem, jenom naši zástupci - stát a jeho organizace - s ní neumějí hospodařit.