Vazba minula generála, který se přiznal, přitom prý pro ni byl důvod

Již při uvalování vazby na obviněné v kauze vedoucí k pádu Nečasovy vlády se objevily veřejné pochyby, zda vazební stíhání je oprávněným prostředkem. Kritika vyplývala ze samotného faktu, pro co jsou dotčené osoby stíhány, ale též z toho, že vazební důvod je velmi vachrlatý.

Než se pustit do laciné kritiky, bylo namístě vyčkat, až příslušné rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě bude dostupné v písemné podobě včetně odpovídajícího odůvodnění. V současné době, kdy tomu tak je, lze tvrdit, že rozhodnutí o vazbě není v pořádku, vazební důvody nejsou a stalo se to nejhorší. Osoby, které jsou z hlediska práva zcela nevinné, jsou zbytečně ve vězení. Předmětné rozhodnutí čítá 13 stránek, z nichž podstatná část se věnuje otázkám toho, zdali vůbec je přípustné trestní stíhání pro skutek označovaný v médiích jako uplácení poslanců.

Nemá smysl se touto věcí podrobně zabývat, byla již mnohokrát rozebrána a i z rozhodování soudu je zjevné, že zde vážil pečlivě a sám si ve věci nebyl úplně jist. O tom však celá věc není. Bohužel se domnívám, že soud fatálně selhal tam, kde měl odůvodnit, proč osoby doposud zcela slušné a bezúhonné jsou v nejtěžším typu vazebního stíhání. Usnesení se této problematice věnuje fakticky v jednom odstavci.

Podle práva má osobní svoboda stejnou, ne-li větší hodnotu jako zájem státu na řešení trestních věcí a je potřeba to mezi sebou pečlivě vyvažovat. Pokud chci někoho uvrhnout do vazby z důvodu, že se bojím, že by mohl ovlivňovat svědky, musím tak učinit vždy s ohledem na konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývá tato důvodná obava. Bohužel nic takového se v rozhodnutí nepodává. Na jedné stránce je sice seznam osob, které mají být vyslechnuty, a uvedeno případně k čemu, ohledně osob obviněných se však ve věci nic nezjišťuje, nic nepodává a soud si vystačí s pouhým "nad rámec výše uvedeného (seznam svědků a k čemu mají být vyslechnuti – pozn. red.) je nutné konstatovat, že všichni obvinění jsou lidé disponující značným vlivem a kontakty s přístupem k velkému množství informací". Obvinění se se spoluobviněnými a s potenciálními svědky někdy navzájem znají a někdy ne, pokud někoho znali, tak evidentně většinou společensky. Bohužel o tom, jaké konkrétní důvody u jednotlivých osob ve vztahu, ke kterým konkrétním svědkům svědčí v jejich neprospěch, není v usnesení nic.

To, co soud uvádí, je skutečnost obecně známá a patří ke všem trestným činům. Spoluobvinění se zpravidla znají, zpravidla znají svědky a dokonce někteří z nich disponují i vztahem nadřízenosti a podřízenosti. To však samo o sobě, jak nám už socialistická judikatura napovídá, není důvodem (ani to, že spolu pracují na jednom pracovišti), aby byl někdo uvržen do koluzní vazby. Tímto důvodem je prokázané ovlivňování, faktická moc nebo podobné zametání stop, kupříkladu v průběhu přípravného řízení. Soud se vypořádává způsobem naprosto nepřístupným s faktem namítaným obhajobou, že skupina poslanců byla ve věci již vyslechnuta před sdělením obvinění, a o tom, že existuje prověřování v této věci, respektive bylo zahájeno řízení v trestní věci, vědí už déle než půl roku a za celou dobu nebyl zaznamenán jediný pokus o to, že by kohokoli ovlivňovali. Fascinující je úvaha soudu, že uvedené osoby sice byly vyslýchány na tzv. podání vysvětlení, a to v této konkrétní věci, ale že obvinění v dané době v žádném případě nevěděli a neměli tušení o skutečnosti, že souběžně běží vyšetřování policie, ve kterém byly zajištěny poměrně zásadní důkazy. Chce se říct jen: no a co? Konkrétním důvodem není postavení obviněných či předtím podezřelých, ale jejich skutečná činnost a skutečné jednání. Pokud po svém podání vysvětlení do věci nezasahovali, svědky neovlivňovali a nikoho nepřemlouvali, ač věděli, o co jde, soud nemůže takto rozhodovat. Navíc když soud hezky praví, že byly zajištěny poměrně zásadní důkazy – tak k čemu svědky?

Může se zdát, že zde horuji za osobní svobodu lidí, kteří si to nezaslouží. Ovšem tak, jak se chová soud k nim, bude se chovat ke každému jinému a osobní svoboda má opravdu v našem právním řádu, ale i v našem společenském zřízení tu nejvyšší prioritu z možných. O tom, jaké úvahy soud vedl, pak svědčí i závěr napadeného usnesení, v kterém se soud vyjadřuje k osobě Ing. Kovandy, kterého do vazby nevzal. Doslova uvádí: "Pokud se jedná o obviněného generálmajora Ing. Kovandu, pak u tohoto byl shledán vazební důvod podle § 67 písm. b) trestního řádu. S ohledem na opakované doznání obviněného ke skutkovému stavu, učiněno především u vazebního zasedání, pak soudce existenci tohoto ani žádného jiného vazebního důvodu neshledal. Ostatně ke stejnému závěru dospěl i státní zástupce, který soudu propuštění obviněného ze zadržení sám navrhl."

Nikdo nesmí být žádným způsobem nucen k doznání a je naprosto zjevné, že takto je vysílán vzkaz všem: přiznejte se a budete propuštěni, přiznejte se, nepůjdete do vazby. Tak trestní právo funguje jenom v banánových republikách, ne v demokratickém státě, ke kterému se Česká republika hlásí.

Obě věty jsou navíc v protikladu, pokud byl u generálmajora Kovandy shledán vazební důvod, tak tam je a nemůže být o větu dál neshledán. Jedině že by soud dospěl k závěru, že doznání znamená pominutí vazebního důvodu. Doznávat se nikdo nemusí a nemůže k tomu být ani nucen, byť nepřímo pohrůžkou vazby. Je-li to vzkaz pro všechny občany této země a ostatní spoluobviněné, je to vzkaz nejhorší z možných.

A úplně na závěr, ať je věc jakákoli, ani doznání pana generálmajora Kovandy nezbavuje povinnosti orgánů činných v trestním řízení zkoumat jeho vinu či nevinu. Bohužel kvůli tomuto, co soud uvedl (a opakuji se), se však jiné vysvětlení, než buď budeš mluvit, nebo půjdeš do vazby, nenabízí. Proto je ve veřejném zájmu sledovat tento proces co nejpřísněji a klást vysoká měřítka na rozhodování všech soudů, včetně soudů vazebních. Předpokládám, že odvolací soud zasáhne a tyto úvahy pokřivující náš právní řád napraví a nevinné lidi z vazby propustí. Neboť o jejich vině rozhoduje zcela jiný soud než soud vazební.

LN, 27.6.2013

Autor je advokát