Byli nebo nebyli podnikatelé a zároveň i úřady samosprávy v prvním pololetí 2007 povinni platit pojistné na sociální zabezpečení? Téma, které je v posledních týdnech hojně diskutováno mezi právníky i politiky, často na stránkách denního tisku. Otázka není jednoduchá a leží především na Nejvyšším správním soudu, který má teď obtížný úkol rozhodnout o kasační stížnosti, kterou si stát podal proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud totiž řekl, že plátci povinni nebyli.

Podle mnohých odborníků bude stát muset pojistné vrátit všem, kteří o to požádají. Dokonce by to měla být jeho povinnost. V právním státě, zjednodušeně řečeno, bez zákona není povinnosti vůči státu. Pokud zákon v rozhodném období nestanovoval vyměřovací základ, tak ani neumožňoval pojistné vybírat. Bylo by v rozporu s principem právní jistoty, pokud by si stát pojistné ponechal.

Nabízí se otázka, zda je správné, aby stát za tuto svou zřejmou chybu zaplatil. Politici a státní úředníci jsou názoru, že nikoli, protože se o žádnou chybu nejedná. Kdo již zaplatil, peníze zpět nedostane a pokud by je chtěl, bude se muset o ně soudit.

Je však zřejmé, že až na jednu výjimku podnikatelé o tom, že mají platit pojistné o určité výši, nepochybovali a pojistné zaplatili. Jejich chování podporuje závěr, že povinnost platit pojistné byla v zákoně zakotvena dostatečně jasně. Tím vlastně dávají za pravdu státním úředníkům.

Zákony jsou často nedokonalé a nejednoznačné, různé osoby si je vykládají různě a je pak na soudech, aby postavily najisto, zda zákon určitou povinnost obsahuje nebo nikoli. Případ pojistného je však odlišný v tom, že naprostá většina adresátů normy si ji vyložila tak, že povinnost platit pojistné byla v zákoně obsažena v dostatečně určité formě. Proč by měl Nejvyšší správní soud vyložit zákon jinak než naprostá většina adresátů zákona? Tím by přece narušil právní jistotu naprosté většiny adresátů právní normy, museli by například podávat další daňová přiznání v důsledku nečekaného výkladu zákona.

Princip právní jistoty tedy spíše svědčí pro to, aby se pojistné nevracelo. Uvidíme však, jaké stanovisko zaujme Nejvyšší správní soud. Již teď je ale z právního a fiskálního hlediska poměrně pravděpodobné, že i kdyby podnikatelé i municipalita platit nemuseli, a nyní budou chtít peníze zpět, stát má prostředky jak vrácené peníze získat zpět. Vrácené pojistné totiž budou muset zpětně započítat do základu daně a zaplatit z něj daň a úroky, přičemž stát plánuje mimořádně zvýšit pojistné. Vítězem tedy bude pouze a jen úředník.

Advokátní kancelář Baker&McKenzie Praha