Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

kdo je pánem

A ještě něco. V této zemi je pánem ten, kdo má dostečně ostré lokty, hrubé chování a bezpříkladnou drzost. A neplatí to jen v případě zmíněném v článku.

Re: kdo je pánem

Ty lokty nejsou jen v České republice, to je světový zjev.

regulace

Ve většině západních zemí je nějak regulované nájemné, elektrika, plyn, telefon a věřím, že nespokojeny jsou obě strany, ale taková hysterie, hraničící s občanskou válkou, je jenom u nás a snad ještě v Polsku. Kde je zakopaný pes? To nemůže být jen v regulaci nájemného. Proč nemůžeme přebrat zákony osvědčené v jiných zemích? Proč musíme hledat pořád vlastní cestu viz třeba dopravní předpisy?

Re: regulace

Skutečnost bude asi taková, že o té "regulaci" v jiných zemích víte prdlačky, a jen tady mlžíte a vaříte demagogickou polévku z vody! Ev. pokud nejde o nějaký druh internetofórního narcizmu - možná se jen rád čtete! Já už ani nechi nějakou deregulaci, já chci svovodně rozhodovat o svém majetku, komu ho pronajmu a komu ne, a taky za kolik! A ostatně ho vůbec nechci pronajímat, ale chci (si) ho užívat sám! Zatím se tam bezbřeze a nevypověditelně roztahuje někdo cizí. No tak se poptejte v jiných zemích, zda tam jsou naoktrojovaní nájemnící na věčné časy a nikdy jinak. A pak teprve mudrujte!

Nazývejme věci pravými jmény.

Není nájmem něco co se dědí. Nájem vzniká svobodnou smlouvou nikoli administrativním přidělením. Nájemníci prý "dostali byty od OPBH", ve skutečnosti jim totalitní režim dal do osobního užívání ukradený majetek a oni prostřednictvím regulovaného nájmného v této krádeži každý měsíc pokračují. O nájmu nelze vůbec mluvit nesplňuje základní principy práva jako je rovnost stran, smluvní svoboda a ochrana vlastnictí. Jedná se ve skutečnosti o věcné břemeno, kterým totalitní režim zatížil soukromý majetek a které se nová garnitura neodvážila zrušit a ze strachu o voličské preference ho dokonce brání navzdory rozhodnutím vlastního Ústavního soudu.

Ano, jde o věcné břemeno a domy se restituovaly s tímto věcným břemenem.

Alternativou bylo je nerestituovat vůbec a bylo by to možná rozumné. Bolševický režim okradl nějak skoro každého a vrátit všechno všem bylo jaksi nemožné. Dokonce by se ta restituce činžovních domů mohla posuzovat jako "zvýhodnění věřitele."

Občané, okradení při "měnové reformě" roku 1953 nedostali NIC bez ohledu na výši ukradené částky.

Smutné čtení

To gerontusinza:

Ať vzpomíánám, jak vzpomínám, žádná práva jsem nikdy neměl - jenom povinnosti - opravovat pro nájemníky, kteří dům bezostyšně devastovali, vybírat za popelnice, vybírat vodné a stočné, uklízet chodník (zvlášť pikantní práce v zimě - pamatuji se, že chodník musel být uklizen do 2 hodin po tom,co přestalo sněžit - že člověk také chodil do práce, to je nezajímalo), kupovat za vlastní peníze posypový materiál, brát si dovolenou na výměnu vodoměrů, kontrolu plynového rozvodu atd. atd.

Právo jsem měl jediné: držet hubu (ale i to byla vlastně povinnost)

Re: Smutné čtení, nyní slintání radostí

Pamětníku, ta radost, že nyní můžeš zavřít nájemníkům vodu, uzavřít plyn, odpojit elektřinu a hygienik  na tebe nemůže jako majitele domů v Děčíně.

Smutné čtení

Je to smutný čtení a vyvstávají mi při něm ještě smutnější vzpomínky.... (mám vilu se 3 byty, o 4 m2 větší mnež tzv. rodiiná, a přikázanou nájemnici).

Že jsem někdo méněcenný jsem začal vnímat cca v 8 letech apřipadámsi tak neustále.Někdy si myslím, že Ti, kteří  udrželi svoje domy přes celou bolševickou éru a mají je ještě dnes, by měli dostat nějakou medaili za to, co prožívali a ještě neustále prožívají - něco jako bývalý "hrdina socialistické práce". Počínaje tím "na školu? a má dům? - To snad ne, přidat na platu? -  má dům, pokračujíc placením nadměrných metrů z vlastního bytu ve vlastním domě, zvláštními účty nájemného, prošení se u melouchářů o opravy atd. atd.

Je toho hodně, co nám tahle republika dluží a nápravy (je mi 62 let) se zřejmě již nedožiji - tak snad alespoń moje děti budou právoplatnými majiteli toho, co můj dědeček postavil....

Re: Smutné čtení

Buďte zdráv, mně je ještě trošku víc.

Politika regulace najemneho je uplatovana napr v New Yorku a vedla ku...

vzniku totalne vybydlenych ctvrti  typu Harlem atd. Majitele nebyli schopni z regulovaneho najemneho domy radne udrzovat.

Mimo jine v New Yorku vznikla dosti silna napodoba bytoveho socialismu v CR - vcetne prodavani dekretu atd atd

V Cechach se o zpomaleni deregulace bytu zaslouzil i nesmirne popularni pan profesor - plactivymi projevy na tema aby se v Praze nemusely penzistky stehovat ze 100m2 bytu na Vaclavaku a na Vinohradech. 

Na tomto tematu by se mohl jeste skvele vyradit Liberalni Institut - ale ti se v posledni dobe vrhli spise na svobodu koureni.   Ryti do duchodcu a regulovanych najmu neni z volebniho hlediska prilis popularni. 

Re: Politika regulace najemneho je uplatovana napr v New Yorku a vedla ku...

Next to bombing, rent control seems in many cases to be the most efficient technique so far known for destroying cities, as the housing situation in New York City Demonstrates.

Assar Lindbeck

Mám posdobné zkušenosti

Bohužel naši politici od Klause až po bolševiky si takto zajišťují volební hlasy. Dojemné jsou také námi ostatními dotované dárky v podobě prodeje městských či státních bytů nájemcům za zlomek tržní hodnoty.

Re: Mám posdobné zkušenosti

inu, já si myslím, že tady nejde o hlasy, ale o snahu, aby ten majetek přešel do "správných rukou". Tak jako za komančů byla daň z prodeje nemovitosti nižší, než dědická či darovací daň. Ale jakmile socialismus v naší vlasti zvítězil, tak se dědické daně snížily...

Znám podobný případ:

Matka mého kamaráda udržela po celou dobu totality jako majitelka velký, dobře vybavený nájemní dům v centru Brna. V domě i bydlela, a opravy na její žádost hradila nebo prováděla Domovní správa. Po její smrti nemá s domem nebo nájemníky žádné problémy ani syn, po emigraci dávno rakouský občan. Má však problémy s podobně velkým domem, který po téže mamince, vídeňské rodačce, zdědil ve Vídni. Výši nájmu mu určuje vídeňský magistrát, bez jeho svolení nesmí nikoho (ani neplatiče) vystěhovat, a hlásit musí i případné stavební úpravy: pokud by na jejich základě chtěl zvýšit nájemné, opět to podléhá schválení vídeňských úřadů. Od německých přátel vím, že podobně regulovaný je trh s byty v nájemních domech v soukromém vlastnictví i v Německu.

Takhle to chodi v cizine

sude v Evrope je nejak regulovane najemne. A zvysit najem je skotro nemozne, jedine po velke modernizaci, ne ale po renovaci.

Soukromý činžák za socialismu

Moje kamarádka na tom byla podobně jako autorka článku: Její rodiče odmítli činžák státu "darovat" a z principu (nikoliv kvůi penězům) se ho snažli udržet co nejdéle. Pamatuji si to velmi dobře. Nájemné nižší než v okolních domech a na údržbu stát nepřispěl ani korunou. Mám v živé paměti, jak jsme jí všichni pomáhali dům udržet - uklízeli jsme, malovali, dřeli na nejrůznějších opravách. Ti, kterým dům "spadl do klína" při restituci si to úsilí nedovedou představit. Autorku článku proto naprosto chápu. Oproti její situaci však rodina mé kamarádky měla jednu výhodu, ze které těží dodnes: V tom domě bydlela, všichni ji znali a viděli, jak se o dům stará. Proto jí po Listopadu 89 nikdo z nájemníků neházel klacky pod nohy, když se snažila vydělat na nebytových prostorech a půdních vestavbách. Jak nájemníci pomalu "dožívají", tu a tam se některý byt uvolní a kamarádka ho pronajme za tržní nájemné (dneska už je to zhruba třetina bytů). Peníze z tržního i regulovaného nájemného na údržbu bohatě stačí, dům má nová okna, fasádu, rozvody, stoupačky... zkrátka je v mnohem lepším stavu než dříve. Dům v dnešní době přináší i zhruba stotisícový čistý zisk ročně. Teoreticky by mohl vynášet i více, ale kamarádka nechce nájemné (ani tržní a dokonce ani regulované) hnát na samou hranici a nechce šetřit na opravách. Už dneska jí kupci za dům nabízejí pěkných pár desítek milionů, ale ona ho neprodá, protože jí jde - tak jako před Listopadem - o princip a o úctu k odkazu předků.

Netvrdím, že tahle idyla musí fungovat všude. Chci jen říci, že existují i majitelé domů, kteří jsou spokojení. Možná proto, že mají v domě shodou šťastných okolností rozumné nájemníky. Možná proto, že nemají velké oči a jsou spíše hospodáři než zlatokopy. Nevím. Ale prostě existují.

Re: Soukromý činžák za socialismu

Nezlobte se, ale tomu, že je spokojená, moc nevěřím. Prostě je realistka a nějakou souhrou okolností nemá větší problémy. My, podle toho, jak čtu některé příspěvky na stránkách majitelů  domů, jsme v podstatě také šťastní lidé

HOMR

informace na toto téma najdete na str. http://www.HOMR.cz - hnutí na obranu majitelů realit