Vicepremiér Babiš se rozhodl vyřešit svůj konflikt zájmů vyčleněním svých majetkových podílů v jím vlastněných firmách do svěřenského fondu. Je to jedna z nejzajímavějších zpráv začátku roku. Pro mne je to zároveň velmi dobrá zpráva. Ne kvůli panu Babišovi. Mám radost kvůli svěřenským fondům jako takovým.
Považuji možnost zakládání svěřenských fondů za jeden z největších institucionálních přínosů nového občanského zákoníku, který už se ani nepatří nazývat novým, když právě vstoupil do již čtvrtého roku své účinnosti. Posílení institutu tzv. fiducie v českém právním řádu citelně chybělo. Jde o soukromoprávní nástroj užitečný pro praktické řešení mnohých osobních i podnikatelských vztahů. Pro některé životní situace je prakticky nenahraditelný. Zejména se to týká oblasti, které se trochu eufemisticky říká mezigenerační plánování.
Svěřenské fondy se však bohužel narodily do nepříznivé doby. Od počátku byly ze strany bojovníků proti korupci a jejich kolegů bojovníků za absolutní transparentnost líčeny pomalu jako ďáblův nástroj. V čele těchto oponentů stál a nadále stojí současný ministr spravedlnosti. Ten byl sice donucen opustit svůj původní záměr svěřenské fondy co nejrychleji zrušit, nakonec se mu však v minulém roce přece jen podařilo prosadit novelu občanského zákoníku, která tomuto institutu nasazuje svěrací kazajku.
Podle novely, kterou prezident podepsal těsně před Vánoci, bude zřízena evidence svěřenských fondů obdobná veřejným rejstříkům právnických osob. Vznik svěřenského fondu a určení obmyšleného bude účinné až zápisem do evidence. Jde o nesystémovou a navíc zbytečnou regulaci, když obdobného cíle lze dosáhnout prostřednictvím daňové registrace, které svěřenské fondy od počátku existence podléhají.
Skutečnost, že se pan Babiš rozhodl při řešení svého osobního konfliktu sáhnout po svěřenském fondu, vnímám jako výbornou zprávu hned z několika důvodů. Pro svěřenské fondy je to skvělá propagace. Bude se o nich více mluvit a to znamená, že se ke slovu dostanou i racionální hlasy. Pro řadu osob, které se po trustovém nástroji rozhlíží, ale nemají důvěru v české řešení kvůli jeho nestabilitě a zpochybňování, tím získá institut českého svěřenského fondu na kredibilitě. A v neposlední řadě institut svěřenského fondu tak získává mocného zastánce. Je jen škoda, že si pan vícepremiér možností, které mu skýtají svěřenské fondy, nevšiml dříve. Možná by to pak s novelou občanského zákoníku prosazovanou jeho stranickým kolegou bylo poněkud jinak.
Asi nebudu sám, kdo se usmívá nad tím, že svěřenské fondy, onen ďáblův nástroj svobodné vůle, bere na milost někdo, kdo stojí za řadou regulací, které krok za krokem zužují prostor pro všechny, kteří se svobodně chtějí, řečeno slovy ne už úplně nového občanského zákoníku, brát o své štěstí.