Prezident Bush slaví úspěch ve své snaze zajistit větší bezpečnost USA před teroristy! Tak hodnotí přijetí zákona o možnosti odposlouchávat cizince na území USA bez povolení soudu vládnoucí republikánská administrativa s nezbytnou pomocí části demokratických poslanců.

Je to další nepřiměřený zásah do soukromí občanů, omezení demokracie, tedy také částečně to, co Al-Kajda svými útoky sleduje! Tak argumentují odpůrci této normy v zemi, která byla teroristickým útokem vážně zasažena. Kdo z nich má pravdu? Na to nelze jednoduše odpovědět.

Fakt, že USA za posledních téměř šest let masivně investovaly do bezpečnostního aparátu, vedl k tomu, že na jejich území nedošlo k žádnému teroristickému útoku od 11. září, přestože zůstávají pro teroristy cílem číslo jedna. Přes různá prohlášení o aktivitách Al-Kajdy je patrné, že se bezpečnostnímu aparátu země podařilo výrazně eliminovat tzv. spící buňky potenciálních teroristů. Dříve či později musí EU jít obdobnou cestou, i když kvalita praktických opatření v praxi bude bohužel podmíněna tím, zda země „zažila“ podobný útok, nebo ne, ČR nevyjímaje. Nám v Evropě stále nedochází, jak silně Američané vnímají to, co se onoho dne stalo.

Na druhou stranu zatím není jasné, kdo a jak bude informace získané odposlechem Národní bezpečnostní agenturou (NSA) využívat. To je zásadní věc, vzhledem k tomu, že odposlouchávaný cizinec bude zcela výjimečně bez kontaktů do zahraničí. Role FBI je vymezena primárně na území USA, kdežto činnost CIA do zahraničí. Ještě do 11. 9. 2001 měly obě organizace spolupráci a výměnu informací zákonem zakázanou.

Tato skutečnost negativně ovlivnila možnost bezpečnostního aparátu země alespoň částečně eliminovat právě zmíněné útoky, i když obě složky disponovaly řadou indicií, které možnost teroristického útoku na cíle v USA naznačovaly. V situaci, kdy v procesu odposlechů chybí soudní moc, si lze těžko představit jakoukoli kontrolu toho, že touto cestou získané informace nebudou zneužity. Technicky může NSA každou minutu sledovat až 500 telefonních hovorů, což však nemusí znamenat, že tolik jich bude předmětem jejích aktivit. Tento zákon bude po půl roce podroben proceduře opětného schvalování, kdy budou jistě zákonodárci všechna negativa a pozitiva vzata v potaz.

Jaká je situace u nás? Připravuje se nová norma povolování odposlechů. V jaké podobě bude uzákoněna, však záleží na tvořivosti poslanců.

Stávající podoba zákona a policejní a soudní praxe logicky vzbuzují odpor veřejnosti. Tak například: prodlužování šestiměsíčního limitu odposlouchávaní není nijak omezeno, nikdo (státní zástupce, soudce) se řádně nezabývá tím, zda obsah pořízených informací odposlechem vede ku prospěchu vyšetřování (v letech 2003–2006 pouze 30 procent nasazených odposlechů pomohlo vyšetřování trestné činnosti), policie archivuje celé odposlechy, vyjma rozhovorů obhájce s vyšetřovaným včetně informací, které nebyly předmětem, na které příslušný soudce vydal povolení, odposlouchaný není s úkonem seznámen, což vylučuje možnost provedení opravného řízení apod.

Není vytvořen systém, který by znemožnil záměrné úniky takto pořízených informací do médií s následným rozehráváním ekonomických a politických kauz. Hlavně však neexistuje skutečná kontrola! Záměrně neříkám parlamentní, neboť soudci by se ohradili, že je kontrolují politici, a bohužel existují případy, kdy někteří členové těchto komisí byli v minulosti zdrojem úniku utajovaných informací. Navíc v této zemi může občany, firmy, státní instituce odposlouchávat bez povolení a beztrestně jakákoli soukromá osoba nebo bezpečnostní agentura, která si zařízení, jež to umožňuje, pořídí. Náklady na tuto techniku jsou zanedbatelné

Vláda a politická reprezentace musí občanům vysvětlit podstatu problému, který v otázce hrozby terorismu je asi následující: „Buď neuděláme nic, pravomoci tajných služeb a policie zůstanou nezměněny – tedy nedostatečné, a potom i malá skupina teroristů nám může způsobit vážné škody. Nebo těmto složkám dáme nástroje, které potřebují, tedy že si za určitých jasně specifikovaných podmínek, na co nejkratší dobu a při existenci opravdové kontroly necháme omezit svoje práva a svobody. Přitom stoprocentně nevyloučíme, že se staneme terčem útoku, ale podstatně tu možnost omezíme. Otázky bezpečnosti občanů a země by neměly být předmětem jalových politických půtek.

MfD, 7.8.2007

Autor je bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce