Když se nejhorší zběsilá kohorta komunistů v padesátých letech dostala k moci, likvidovala své odpůrce skutečně nevybíravým způsobem. Za hlavní nástroj její moci byla použita policie a soudy. Stovky občanů byly na základě vykonstruovaných procesů uvězněny, někteří i popraveni. Likvidace soudem se ukázala jako výborný zastrašující prostředek a jak se ukázalo, bylo dost lidí v tehdejším Československu, kteří byli ochotni takovou špinavou práci provést.

Umlčování soudem je také nová „obchodní“ strategie současného vedení Českých drah (ČD). Tato státní instituce, která dominantně zajišťuje občany placenou osobní železniční dopravu, se rozhodla kritiky své činnosti umlčovat pomocí soudů. Žaloba na ochranu dobrého jména Českých drah je tak novou strategií vedení Českých drah. Taková žaloba se právně zdá být možná. Právně ano. Politicky, morálně a eticky je to v demokratické společnosti nepřijatelné. To je také názor Ústavního soudu, který kritiku veřejných věcí uvádí ve svém nálezu ze dne 11. listopadu 2005 takto: „Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně novinářských aktivit a showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných.“

Nic takového nerespektuje ve státní firmě vedení Českých drah. Naopak podává žaloby na občany prostřednictvím najatých právních kanceláří. Pánové z Bazalova týmu tím nic v postatě neriskují, neboť odvolací mechanismy mohou trvat až osm let. Podání žaloby zaplatí daňoví poplatníci, případný prohraný soud také. I kdyby nakonec žalovaný občan vyhrál, žádné škody ředitelům na Českých drahách osobně nevzniknou. Veškeré škody za ČD vždy zaplatí občané.

Nehoráznost a nestoudnost tohoto postupu připomíná neslavnou Gottwaldovu éru a není možné se utěšovat tím, že dnes jsou soudy nezávislé. Princip pokusu o likvidaci občana je stejný. České dráhy dokonce žalují i státního úředníka, který z titulu své funkce poukázal na některé nedostatky v ČD, dále žalují novináře, žalují vlastní cestující za chyby svých zaměstnanců a brzy budou asi žalovat kde koho. Odpovědnost však není jen na vedení ČD. Odpovědnost padá na politickou stranu, která nese za chování a řízení ČD odpovědnost. Není žádný důvod, proč by se měla Občanská demokratická strana k takové šikanózní politice hlásit. Není žádný důvod, proč by se mělo takové jednání státních zaměstnanců trpět, a není žádný důvod, proč bychom my občané měli platit ze svých daní další nehoráznosti, které provádí vedení ČD. V jisté nadsázce lze říci, že je nepochybné, že lze ze strany ČD zažalovat kohokoliv, třeba i podle městského telefonního seznam a napsat do žaloby může najatá advokátní kancelář prakticky cokoliv. Ministrem dopravy je Aleš Řebíček. Měl by se tedy s těmito fakty seznámit a rozhodnout o dalším postupu.

Zda budou soudy reagovat jako soudce Martin Velehrach v případu Bobošíková vs. Železný je otázkou. Ten zamítl žalobu Bobošíkové právě s odkazem na nález Ústavního soudu s tím, že veřejné osoby s přístupem do médií si mají své spory vyřídit v médiích, nikoliv prostřednictvím soudů. A protože ČD mají dostatečný přístup do médií, aby případnou neoprávněnou kritiku vyvrátily, tak není důvodu zkoušet umlčovat státní úředníky, novináře či jiné osoby pomocí žalob. Za oprávněnou kritiku už vůbec ne. A znovu opakujme, že jelikož ČD mají dostatečný přístup do médií, měl by být nález Ústavního soud aplikovatelný i v tomto případě a soudy by měly takové žaloby zamítat. Jak by asi vypadala naše republika, kdyby podle vzoru chytráků z ČD začaly podávat další žaloby na novináře třeba ministerstva, státní nemocnice nebo Všeobecná zdravotní pojišťovna s odkazem, že také „jen chrání své dobré jméno“? Jak bude vypadat tento stát, když se takové politicky stupidní jednání státní firmy či úřadu bude tolerovat?

Než se ministr dopravy rozhodne, jak bude tento stav řešit, jedna rada na závěr všem, které ČD žalují. Navrhujte za svědky členy vedení ČD, aby svůj směšný žalující postup u příslušného soudu obhájili. Je totiž dost možné, že si soudci uvědomí, že vedení ČD, obrazně řečeno, plivlo nálezům Ústavního soudu a demokracii do tváře. Plivlo nám všem.