Děti se nedopouštějí většího počtu kriminálních činů ve srovnání s minulostí. Byť by si člověk při sledování některých médií mohl myslet přesný opak.

Statistika může být pro mnohé sice nudný souhrn nepřesných čísel, přesto odráží realitu věrohodněji než pouhé pocity.

Zkrátka Česko netrápí kriminalita dětí natolik, aby muselo měnit zákony. Například v tom slova smyslu, že by došlo ke snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 13 let. Nemyslí si to skupina poslanců, která do dolní parlamentní komory poslala takovýto návrh.

Týkat by se měl například vražd a teroristických útoků, kterých by se dopustili děti mladší 15 let. Bylo-li by jim alespoň třináct, záleželo by na zvážení soudce, zda by dejme tomu třináctiletý nebo čtrnáctiletý byl schopen nést odpovědnost za své jednání a tím i soudem určený trest. V návrhu jsou obsaženy ještě další změny týkající se mimo jiné sazeb u výjimečných trestů mladistvých.

Pokud někdo živí naději, že zákon postihne mladé výrostky, kteří kradou, tak bude zklamán. Spokojen by mohl být pouze v případě, že by při projednávání této novely byly do něj takovéto paragrafy začleněny v podobě pozměňovacích návrhů. Pravděpodobnější je, že tento návrh parlamentem neprojde.

Pouze na posunutí trestní odpovědnosti sázet nelze

Jednak není akutně potřeba. Jednak podle odborníků posouvání hranice trestní odpovědnosti samo o sobě nic zásadního nevyřeší. Účinnějším než tvrdá represe je kvalitní prevence. Ta záleží na výchově v rodinách, na respektu k autoritám.

Když už byla řeč o těch nejzávažnějších trestných činech, dopouštějí se jich často jedinci bez soucitu a svědomí. Což může být vnímáno jako selhání rodičů, kteří takovéto hodnoty nebyli ochotni a schopni svým potomkům vštípit.

V takovém případě je na řadě represe. Tu umožňuje i současná legislativa. Podle ní lze umisťovat takováto individua do výchovných ústavů.

Problém je v tom, že z nich většinou mohou utéct prakticky kdykoli si vzpomenou. Když se smíří s pobytem v nich, měli by se jim vychovatelé ve spolupráci s odborníky věnovat takovým způsobem, aby je postupně posouvali k lepšímu přístupu k životu a zvyšovali jejich šance na normální fungování ve společnosti.

Ostatně i v zemích, kde je hranice trestní odpovědnosti nižší než 15 let, není automaticky počítáno s tím, že delikventi skončí za mřížemi. Naopak jsou jim většinou ukládána nejrůznější výchovná opatření a do kriminálů nemíří. Což názorně dokazuje, že nelze sázet pouze na posunutí trestní odpovědnosti z 15 na 13 let.

Následující měsíce názorně ukáží, zda si to myslí většina zákonodárců a odmítne nejnovějších návrh poslanců.