Po letech chaosu a anarchie se Česká republika vrátí do civilizované Evropy. Ke schválení míří návrh protikuřáckého zákona, za který by se nemusel stydět ani „pravicový“ ministr zdravotnictví Leoš Heger, ve své době také velký bojovník za zdraví národa a vyslanec těch, kteří nás mají za nesvéprávné děti.

V návrhu je mimo jakéhosi základního zákazu kouření cigaret (v restauracích, kde se jí), také následující:

- Zákaz kouření v barech
- Zákaz kouření elektronických cigaret
- Povinnost nabízet nealkoholický nápoj levnější než nejlevnější alkoholický nápoj (zpravidla pivo)

Ponechme stranou zákaz kouření v restauracích, kterým stát neskutečně drze zasahuje do majetkových práv majitelů restaurací. Demokratická většina usoudila, že restaurace jsou něco jako národní podnik, svoboda neměla šanci se dlouhodobému nátlaku ubránit. I militantní nekuřák ovšem musí uznat nesmyslnost tří výše psaných bodů.

Výjimečně stupidní je zejména návrh zákazu elektronických cigaret. Ty přece nikomu nevadí, kuřák s nimi neohrožuje své okolí, ale to konatele Dobra nezastaví. Ti vědí, jak máme žít.

Následné kecání do sortimentu (nealkoholický nápoj levnější než alkoholický) je pak něčím, co by snad nevymysleli ani soudruzi v Bruselu. Co to bude příště? Povinné polední menu pod stovku? Tričko levnější než nejlevnější svetr? Přiznám se, že zastávám zpátečnický názor, že nabídkou si mají podniky mezi sebou konkurovat. Jeden třeba levným alkoholem a možností kouřit, jiný třeba čistě nekuřáckým prostředím.

„Máme tu spoustu příznivců různých zákazů, když se jich zrovna netýkají. Kdo nemá trávník, chce zakázat sekání trávy. Kdo negriluje, tak honem zakázat grilování. Kdo nemá auto, říká: udělejte park místo parkoviště. A to je pořád dokola, než to dopadne na toho či onoho vymahače zákazů.“
– Jaroslav Kubera

Pokud si v tomto světě nekuřáckých hospod budu chtít otevřít jednu kuřáckou, protože uvidím ohromnou poptávku kuřáků, bude mi v tom zamezeno pod hrozbou opakovaných pokut.

V tomto ohledu se mi líbí návrh Ladislava Jakla, abychom prohlásili kouření za náboženství a hospody za svatyně, kam tito věřící chodí realizovat své náboženské rituály. A náboženskou svobodu a její praktikování nemůže nikdo zakázat! Nebo lobby kuřáckého náboženství vyhlásí svatou válku té lobby, která prakticky prohlašuje kouření za terorismus. Možná to dopracujeme do stádia, kdy ombudsmanka Šabatová bude na ulici tajně nabízet cigarety a posílat lehce opilé nezletilé do hospody na kafe. Kdo se chytne, půjde okamžitě do vazby.

Možná se kouření stane po dlouhých desetiletích opět výsadou bohatých pánů, kteří zapálenou cigaretou budou dávat najevo, že jim pětitisícová pokuta nedělá žádný problém.

Co kdybychom to nechali na lidech? Stát máme od toho, aby chránil naše práva a svobody, ne aby skrze něj jedna skupina lidí buzerovala druhou. Nerušme náš současný zákon, který je nejlepší v celé Evropě.