Nedávno vyhlásil Ústavní soud nález, ve kterém se zabýval, v souvislosti s podobou rodných čísel občanů, podmínkami, za nichž lze změnit pohlaví, a v této souvislosti také změnou občanského zákoníku.

Navrhovatel, který se necítí být ani mužem, ani ženou, totiž žádal, aby ÚS zrušil současnou právní úpravu rodných čísel, neboť z nich lze seznat pohlaví nositele toho čísla, což se mu nelíbí. A současně žádal, aby soud zrušil i ustanovení § 29 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který zní: „Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů.“

Pro návrh hlasovalo 7 ústavních soudců, proti nim bylo také 7 (Ústavní soud má nyní pouze 14 členů), a jelikož ke změně zákona je podle zákona o Ústavním soudu (§13) zapotřebí, aby pro jeho změnu hlasovalo nejméně 9 soudců, návrh byl zamítnut. Zamítnutí návrhu odůvodnil soud takto: „Ústavní soud tímto nálezem vyslovil právní závěr, že je v souladu s ústavním pořádkem, lze-li z rodného čísla dovodit pohlaví jeho nositele. Tento závěr neomezuje zákonodárce v možnosti zvolit strukturu rodného čísla odlišně.

Avšak ÚS zdůrazňuje, že řešení základních otázek týkajících se člověka jako biologického druhu, jeho života a jeho vztahů náleží Parlamentu České republiky. Judicializace těchto otázek může vést k politizaci Ústavního soudu a tím i k oslabení jeho postavení jako nestranného a nezávislého soudního orgánu chránícího ústavní pořádek.“

Existence několika pohlaví a možnost jejich změn, často demonstrativně otevíraných ve veřejném prostoru, je otázkou, kterou jistá část veřejnosti považuje za důležitou, ale která pro naprostou většinu občanů je jakoby z jiného světa. Navíc aktuálně zcela zastíněnou válečnými událostmi, v důsledku kterých k nám přicházejí se svými dětmi matky a otcové, nikoliv nositelky plodu nebo rodič 1 a rodič 2, jak by to někteří považovali za genderově případnější…

Soudci Šimíček, David, Jirsa, Šámal, Uhlíř a Zemánek (soudkyně Šimáčková vydala své odlišné stanovisko) pak vydali odlišné stanovisko, neboť se zamítnutím návrhu nesouhlasili. Neznamená to však, že by se tito soudci přikláněli k pouze „pocitovým změnám“ pohlaví, jak je to vyjádřeno v titulku tohoto článku. Právě naopak.

„Nemáme proto žádnou pochybnost v tom ohledu, že změna pohlaví nemá být výsledkem krátkodobého rozmaru, neuvážené snahy učinit se zajímavým, anebo zájmu z této změny nějakým způsobem profitovat. Plně respektujeme, že právní řád je v řadě podstatných ohledů založen na rozlišování obou pohlaví, a stát proto má právo stanovit takové podmínky pro jeho změnu takovým způsobem, aby účelovými změnami pohlaví - ve svých důsledcích - nedocházelo ke svévolnému porušování veřejného zájmu, pořádku a práv a oprávněných zájmů ostatních… Stávající podmínku, obsaženou právě v ustanovení § 29 odst. 1 věty první občanského zákoníku, považujeme za příliš restriktivní a v některých případech dokonce znemožňující tuto změnu provést,“ uvádějí soudci ve svém odlišném stanovisku.

Podle nich je třeba volit šetrnější způsoby a „je věcí zákonodárce, aby stanovil způsob, kterým by se dostatečně (avšak přiměřeně) prokázala vážnost vůle dané osoby ke změně svého pohlaví. Nabízí se např. diagnostické posudky několika nezávislých specializovaných sexuologů, které by prokázaly nezvratnost přesvědčení dotčeného jednotlivce ohledně změny jeho pohlaví, doplněné o časový test (žadatel by musel prokázat, že již několik let „trpí životem ve špatném těle“ - jak bývá někdy transsexualita vymezována)“.

Před parlamentem tedy leží úkol, jak tuto otázku vyřešit. Řekl bych, že úkol nikterak naléhavý. Je sice pravdou, že práva všech, jakkoliv miniaturních menšin, musí být chráněna, ale jaké právo je zde porušováno? Každý si o sobě a o svém pohlaví může myslet, co chce, ale my ostatní nemáme žádnou povinnost tyto soukromé představy respektovat. A stát už vůbec ne.

Právo, 26.4.2022

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je ombudsman