Před dvaceti lety k 1.6.1994 byly provedeny změny a doplňky (novela) zákoníku práce. Tehdy různí experti zejména z Ministerstva práce a sociálních věcí a Českomoravské komory odborových svazů(!) dávali dobrozdání, že platně sjednané smluvní odstupné bylo v kolektivních smlouvách zákonodárcem touto novelou zrušeno. K vysvětlení dodávám, že smluvní odstupné je v kolektivních smlouvách sjednáváno v rozsahu několika měsíčních výdělků zaměstnance a náleží zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru ze stanovených důvodů (například, když je pracovní poměr rozvázán z důvodu zrušení pracovního místa). Toto smluvní odstupné, které mělo sloužit zaměstnancům především k překlenutí obtížného období nezaměstnanosti nebo k zahájení živnostenského podnikání, bylo údajně novelou zákoníku práce zcela bezvýjimečně zrušeno. Takto desetitisíce zaměstnanců přišlo o svůj nárok na velké finanční částky. Výjimku činilo šest zaměstnanců Sigmy Hodonín, kteří zažalovali plnění z platné kolektivní smlouvy včas u soudu.

Zásadním problémem zde bylo, že vůbec nedošlo ke změně chápání práva oproti době totalitní diktatury, i když od převratu uplynulo téměř pět let. Totalitní stát vyžadoval plnění a respektování vůle vládnoucí nomenklatury. Z tohoto vyplývala nutnost respektovat převrácenou stupnici právních norem. Výklad ministerských úředníků byl více než právo (odpovídal vůli vládnoucí strany), po respektování tohoto výkladu mohl soud přihlédnout k zákonu, ústava zakotvovala na poli lidských práv dobře míněné úmysly, které nemusely být dodržovány nebo respektovány. Soudci sice po roce 1989 dostali definitivu, ale staré myšlení a návyky bylo mnohdy těžké měnit.

V roce 1994 žalobci u prvoinstančního okresního soudu argumentovali zejména zásadou, že smlouvy musejí být dodrženy. Tato zásada vyplývá již z Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách. Proto žádné odstupné nemohlo být v našem případě rušeno. Je zajímavé, jak se s tímto vypořádal předseda senátu (bývalý nomenklaturní kádr). Šlo z jeho strany o uplatnění přísloví "Já o voze, ty o koze". Předseda se choval tak, jako by argumentace ze strany žalobců vůbec neexistovala. Prostě vůbec nepociťoval povinnost se s touto argumentací vypořádat nebo se alespoň o její existenci zmínit. Opsal komentář nějakého ministerského úředníka, že smluvní odstupné bylo novelou zákoníku práce zrušeno a konec. Šlo o pokračování praxe před listopadem 1989. Výklad autority z ministerstva byl více než ústavní řád. Tento výklad byl podrobný a konkrétní. Obsahoval vůli vládnoucí strany. Ústavní řád byl nekonkrétní a abstraktní, šlo o dobře míněný program, který nemusel být dodržen. (Výjimka – vedoucí úloha strany.) Po listopadu 1989 dost soudců svoje dosavadní myšlení nebylo schopno vůbec změnit. Odvolací soud také žalobu zamítl. Teprve v roce 1999 Ústavní soud rozhodl, že žádné smluvní odstupné nebylo zrušeno. Přitom nebylo třeba nic rušit z novely zákoníku práce pro rozpor s Ústavou. Ze strany prvoinstančního a odvolacího soudu šlo o upřednostnění chybného a protiústavního výkladu před právem. Bohužel z desítek tisíc postižených zaměstnanců dostalo smluvní odstupné jen šest bývalých zaměstnanců Sigmy Hodonín. U ostatních se nárok promlčel.

***

Nyní od 1.1.2014 je výslovně písemně zakotveno, že smlouvy mají být splněny (§ 3 nového občanského zákoníku). Proto musí dále platit ustanovení § 2 odst .1 nového občanského zákoníku, že každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá občanský zákoník, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Dříve bylo nutno tyto zásady dovodit přímo z ústavního řádu. Nyní takto soudy a státní orgány získaly konkrétní návod, aniž by se po právní stránce něco měnilo.