Vezmu-li v potaz rozhodnutí soudu ve věci omluvy pana poslance Ratha za nařčení o mafiánských praktikách ODS, kdy soud dal šalamounské stanovisko, že se Rath nemusí omluvit, ale zároveň soud neřekl jasně, že by praktiky ODS byly opravdu mafiánské, je nutné konstatovat, že budeme sklízet nyní poněkud zvláštní ovoce tohoto soudního rozhodnutí. Můžeme se těšit na různé mediální výstupy i zajímavé soudy, show tedy začíná.

V médiích se budeme setkávat čím dál častěji s výstupy politiků, kteří nám budou bez důkazů říkat, že to či ono je ovlivněno podsvětím, nebo že se jedná přímo o mafiánské praktiky, jak to učinila opakovaně na stanici Českého rozhlasu - Radiožurnál bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, stínová ministryně spravedlnosti ČSSD. V nedávné době jsem zaregistroval i v Událostech České televize reportáž z „tiskovky“ pana Ratha, kdy bylo do vysílání vypuštěno, že pan Rath něco v kuloárech zaslechl, ale nemůže to dokázat. Dostáváme se tím do nové doby, kdy bude zcela beztrestné vypouštět z úst slova bez jakéhokoliv důkazu či podkladového materiálu! I Kubiceho zpráva, která tolik dráždí ČSSD, byla hmatatelným materiálem, který byl k dispozici oficiálním orgánům státu. Nejednalo se o žádná tvrzení vyřčená bez možnosti zjistit, kdo je za uvedená zjištění zodpovědný, tudíž byl k dispozici zcela oficiální materiál. Subjektivní tvrzení či subjektivní tvrzení z doslechu paní Benešové a pana Ratha jsou nehoráznost, která by měla být trestána, pokud nemají pro svá tvrzení důkazy. Pokud mají oba jmenovaní pocit, že bylo spácháno něco nekalého, nechť podají podnět Policii ČR, ale vypouštět takovéto výkřiky bez důkazů je hanebné. Aspoň u Kubiceho zprávy to ČSSD takto nazývá. Nebo na hodnocení u svých představitelů mají socialisté dvojí metr?

České soudy mohou naopak očekávat celou řadu žalob na podobná vyjádření. Nyní nás čeká spor mezi Marií Benešovou na jedné straně a Renátou Veseckou a několika jejími kolegy na straně druhé. Bude zajímavé sledovat, zda ostatní soudy zachovají rozhodnutí sporu mezi Rathem a ODS jako precedentní, či se je odhodlají změnit. Zvolí-li první variantu, mohou očekávat, že si vítěz sporu bude vykládat svou výhru tak, jako by říkal absolutní pravdu. Soud by tím dal v podstatě zelenou i nevázaným drbům mezi obyčejnými občany, poněvadž člověk si položí otázku, proč bych já nemohl říkat cokoliv o komkoliv bez ohledu na pravdivost, když mohou politici.

Dopad na kulturu politiky je jasně negativní a signály české společnosti to taktéž nevysílá zrovna dvakrát pozitivní. Nastane tedy nová doba, kdy bude možné kohokoliv nařknout téměř z čehokoliv s benevolencí soudů? Možná naivně doufám, že stále ještě někdo dostane rozum a odvrátí tuto hrozbu.

Brandýs nad Orlicí 17. ledna 2008

(Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové, sociologie na Masarykově universitě Brno a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.)