Z. Klouček 29.8.2019 10:36

Právo a morálka

Kdysi nás učili, že právo je minimem morálky. To teoreticky znamená, že nejdřív byla společnost sjednocená určitou morálkou, tedy pravidly potřebnými k udržování této společnosti. A nejdůležitější morální pravidla byla formalizována do pravidel právních, aby jejich dodržování mohlo být vymáháno i silou. Podstatné ale je, že morálka a právo neměly být v rozporu a tomu, kdo porušil právo, to mělo být členy společnosti dáno pocítit i pro porušení morálních pravidel. Dnes ( a v čisté podobě nikdy) bohužel jednotná všeobecně akceptovaná morálka neexistuje a mj. v důsledku mizení hranic se mísí i kultury řídící se většinově svými vlastními, často i výrazně odlišnými morálními pravidly a rozdílná morálka bývá uznávána i uvnitř dřívějších dílčích společností. To vede ke snaze "překrýt" nedostatek společné morálky univerzálním právem, často přijímaným s nevolí jako něco cizího zbytkům místní morálky. Narůstání počtu a podrobnosti právních předpisů je z velké části důsledkem toho, že se vytratila morálka, která by měla sama dostatečně upravovat méně důležitá pravidla soužití ve společnosti. Slušnost atd. jsou nejspíš složkami (post)křesťanské

morálky, dnes už dosti v troskách.

• reagovat
• nahlásit příspěvek