23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


PRÁVO: Úhel pohledu

8.2.2007

Kde končí hranice manažerského pochybení a kde začíná trestný čin manažerů státních institucí a podniků? Tak se můžeme ptát po vyřčení zatím nepravomocného rozsudku u bývalého ministra Mlynaře a jeho partnerů. Nicméně jedno srovnání se přímo nabízí:

Po více jak půlročním šetření k trestnímu oznámení týkajícího se převzetí a plateb za vlaky Pendolino vycházejí najevo následné skutečnosti. Podstata trestního oznámení na neznámého pachatele v Českých drahách spočívala v tom, že vlaky byly převzaty v rozporu s platnou smlouvou a jejími dodatky (tím byly i neoprávněně vyplaceny výrobci peníze) a že management Českých drah nevyužil své právo od smlouvy odstoupit a požadovat zpět vynaložené finanční prostředky a penále ve výši přes tři čtvrtě miliardy korun. Škoda se tak jeví jasná. Jako hlavní důvod, proč management Českých drah v letech 2004-2006 tak neučinil, sám management prý udává, že by prohrál případný soud s výrobcem, tj. s firmou Alstom. Peníze by tedy údajně zpět nezískal, a tak škoda Českým drahám (ve skutečnosti státu) prý nevznikla. Opět je nutné připomenout, že poskytnutý úvěr konsorciu bank na čele s ČSOB na koupi vlaků Pendolino je ručen státem, dosavadní nasazení vlaků Pendolino není podle původního plánu a nejsou tak získávány kvalifikované finanční prostředky na úhradu úvěru.

Tvrzení současného vedení Českých drah má však daleko do serióznosti i oprávněnosti. Poprvé předjímá rozhodnutí soudu a k tomu není nikdo kvalifikován. Podruhétoto předjímání má možná racionální jádro, ale je to vedení Českých drah, které si nevýhodnou pozici samo, a dodejme úmyslně, zavinilo. Zopakujeme známé skutečnosti:

1. Rychlovlaky pro české tratě (ale i např. slovenské) musejí být vybaveny tzv. kompenzátory a tato fakta byla výrobci Alstom předem známa. Proto také (podle vyjádření svých vysokých zástupců) nabídl již u prvního dodaného vlaku Českým drahám dodávku tohoto zařízení ze své produkce. Vedení Českých drah tuto nabídku úmyslně odmítlo.

2. Po úmyslném odmítnutí nabídky Alstom nařídilo vedení Českých drah úmyslně (podle informací z médií), aby Alstom toto zařízení koupil od českého výrobce, firmy Automatizace železniční dopravy - AŽD s.r.o. Tato česká firma byla vybrána úmyslně, bez výběrového řízení, bez srovnání s jakoukoliv jinou nabídkou, a přitom navíc požadované zařízení vůbec neměla ve svém výrobním programu. Na základě úmyslné objednávky od Českých drah zahájila AŽD teprve jeho vývoj, který byl odhadnut minimálně na jeden rok. Skutečnost byla daleko horší. Z těchto důvodů také České dráhy podepsaly firmě Alstom v nečíslovaném tajném dodatku v roce 2004 prodloužení termínů dodávek vlaků a toto prodloužení potvrdily velmi nevýhodným dodatkem číslo 8 v roce 2005 podepsaným Josefem Bazalou, generálním ředitelem Českých drah.

3. Úmyslné kroky Českých drah kritizovali (a to i veřejně) pracovníci Výzkumného ústavu železničního a poukazovali na fakt, že zařízení vyrobené AŽD nebude splňovat příslušné normy a bude velmi problematické. Tato prognóza se plně vyplnila. Kvůli nedostatkům zařízení AŽD musela být dokonce změněna česká norma a slovenské železnice, které zkušebně dovolily provoz Pendolin (stejně jako Rakousko), již uvažují o tom, že toto nestandardní zařízení se nebude na jejích tratích dále provozovat. Pracovníci Výzkumného ústavu, jak je známo i díky ČT 1, byli za svou otevřenou objektivní kritiku vedením Českých drah propuštění ze zaměstnání. Za obdobnou kritiku obdržel vyhazov i tehdejší generální inspektor Zdeněk Žák.

4. Úmyslné jednání Českých drah tak mělo několik zásadních dopadů. Přestože dodané vlaky nesplňovaly podmínky smlouvy, byly převzaty, a proto byly za ně konsorciem bank uhrazeny smluvně sjednané finanční prostředky. Pokračovalo i zálohování plateb pro vlaky dosud nedodané. To představuje řádově miliardy korun. Úmyslně vyvolanézpoždění dodávek (aby AŽD mělo časový prostor) tak způsobilo ztrátu téměř dvou let celého projektu včetně jeho konečné chybovosti, která vedla k úplnému zastavení provozu Pendolin v lednu 2006. Prodloužení úvěru o skoro dva roky však přestavuje pro konsorcium financujících bank nemalý úrokový výnos. Lze snadno při průměrné sazbě 8% p.a. a výšce vyplacených miliard spočítat, že úmyslné ROZHODNUTÍ VEDENÍ Českých drah znamenalo výrazné zdražení celého projektu o stamiliony korun. Toto by se však nestalo, pokud by byla přijata vedením Českých drah původní nabídka firmy Alstom a nebylo určeno vedením Českých drah, že kompenzátory vyrobí (do té doby v tomto oboru zcela nezkušená) firma AŽD.

Rychlovlaky i po téměř ročním provozu nejsou nasazeny na plánované německé tratě a prodělávají. Lze očekávat, že po ukončení zkušebního provozu na slovenských a rakouských tratích bude jejich provoz v těchto zemích zastaven, pokud nedojde k zásadnímu obratu, a tím je splnění provozních norem platných v těchto zemích. To však zařízení AŽD zatím zřejmě neumí. Lze stejně tak očekávat, že nedojde k dohodě s německými železnicemi. Srážka Pendolina s nákladním autem - kamionem na přejezdu letos v lednu - jen potvrdila kritizovaný fakt, že tzv. koridorové tratě v ČR jsou postaveny v rozporu s evropskou legislativou. Tato legislativa vyžaduje pro koridorové tratě pouze mimoúrovňová křížení. I tady nám České dráhy za roky 2003 - 2006 (a zjištěné skutečnosti zveřejněné NKÚ to jen potvrzují) dluží hodně veliké vysvětlení. Navíc řidič kamionu tvrdí, že signalizace nefungovala a mohly by to být právě nevhodné kompenzátory, jež by byly příčinou selhání bezpečnostní signalizace. Pokud by znalecké vyjádření potvrdilo tvrzení řidiče kamionu, z rychlovlaků by se tak staly vlaky velmi nebezpečné. Je tedy otázkou, zda německé železnice budou vůbec ochotny riskovat provoz svých jednotek na českých tratích. Nedávná odborná konference pořádaná v Brně specializovaným časopisem BIZ zde uváděné obavy plně potvrdila.

Vlaky Pendolino zatím prodělávají, a proto bude muset jejich úvěr uhradit stát, resp. občané. Tento úvěr se však zcela zbytečně prodražil o téměř dvouleté úroky, protože někdo úmyslně tento stav zavinil. Pokud by AŽD v době rozhodování zvítězilo ve veřejné obchodní soutěži nad jinými dodavateli a ekonomika i provozní parametry takového vítězství by se nakonec ukázaly jako mylné, jednalo by se o možná manažerské pochybení či nedbalost Českých drah. Pokud však vědomě a úmyslně byla někomu nepřipravenému zadána zakázka, která projekt ve svém důsledku prodražila o stovky miliónů korun a navíc byla při dodání k příslušným normám nevyhovující, pak úvaha o trestném konání je zcela na místě. Kauza Mlynář se pak vedle takového jednání vedení Českých drah může jevit jako zcela malicherná.

únor 2007