Pracovníci služby kriminální policie a vyšetřování, zejména však specialisté na boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve své praxi přicházeli a přicházejí stále velmi často do kontaktu s „pohádkovými bohatstvími“ zločinců, kterým je prokazována trestná činnost, a jejich majetek nebo finance jsou nebo mohou být předmětem zajištění, tedy jakéhosi „zmražení“ do doby vynesení pravomocného rozsudku soudu o vině a trestu propadnutí takových majetků. Jen Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV během své dvouleté existence zajistil majetky v hodnotě významě přesahující 3 mld. Kč.

Vedle těchto kriminálních kauz, kde se podaří nelegální zdroj prostředků odhalit a prokázat a výnosy z trestné činnosti zajistit, je ovšem velké množství případů, kdy obrovské nelegální majetky zůstávají mimo dosah policie a jsou v podstatě nedotknutelné.

V České republice jde podle odhadů až o tisíce lidí, kteří disponují excesivním majetkem, který zcela evidentně nevydělali, nezdědili, nevyhráli v loterii, nerestituovali, nedostali darem ani nezískali žádným jiným legálním způsobem. Jde tedy o majetek získaný jinak než legálně, přitom však držený osobami, jejichž trestná činnost buď nikdy nevyšla najevo, nebo nebyla objasněna, nebo objasněna byla, ale stopy vedoucí k výnosu jsou vyhaslé, nebo jde o majetek držený osobami, které nebyly z trestné činnosti usvědčeny, anebo osobami, které se samy žádné trestné činnosti nedopustily. Podstatným znakem je to, že chybí průkazná vazba mezi majetkem a spáchaným trestným činem.

Jde tedy o majetky z neznámých, neidentifikovatelných zdrojů, pro které se v praxi vžil výstižný název „UFO-zisky“. Hodnota tzv. UFO-zisků, např. luxusních vozidel, lodí či letadel, nemovitostí, šperků, uměleckých děl a jiných exkluzivních komodit nebo velkých finančních hotovostí či cenných papírů, se v České republice odhaduje na stovky miliard korun.

Vysvětlují podezřelé osoby, jak k penězům a dalším rozsáhlým majetkům vlastně přišly? Obvykle nikoliv. Podezřelí nejčastěji nevysvětlují vůbec nic. Nic totiž vysvětlovat nemusí. V českém trestním právu neexistuje žádný nástroj, kterým by bylo možno takovou osobu přimět k vysvětlení původu drženého majetku. Můžete tedy být člověkem, který má na svých osobních účtech stamiliony, které legálně získat nikdy nemohl, přesto nemusíte policii nic vysvětlovat a ani vám nehrozí, že by tyto finanční prostředky či jiný majetek mohly být ze strany orgánů činných v trestním řízení zajištěny. K vysvětlení původu majetku dochází jen v menšině případů, při „dobré“ vůli takové osoby. Taková vysvětlení jsou často velmi bizarní, těžko uvěřitelná, nevěrohodná, ale přitom obvykle postavená tak, že jsou ze strany policie jen obtížně vyvratitelná nebo dokonce nevyvratitelná.

Proč tedy podle současných zákonů není možné proti osobám, které UFO-zisky disponují, efektivně zasahovat? K zajištění finančních prostředků, cenných papírů a dalšího majetku v trestním řízení je možno přistoupit jen z důvodů stanovených zákonem. Obvykle se jedná především o ty případy, kdy zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že takové prostředky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Velmi jednoduše řečeno, musí zde být dány skutečnosti, ze kterých lze dovodit souvislost mezi finančními prostředky, případně dalším majetkem na straně jedné a zločinem na straně druhé. U UFO-zisků jde však o ty případy, kdy je zřejmé, že majetek nepochází z legálních zdrojů, ale kde chybí souvislost s konkrétním trestným činem.

Policie a ani jiné orgány činné v trestním řízení v České republice tedy nemají možnost v těchto výše popsaných situacích takové osoby trestně stíhat, žalovat či soudit a rovněž zde není žádná možnost takový majetek zajišťovat či následně konfiskovat.

S fenoménem UFO-zisků se policisté rovněž setkávají velmi často při prověřování trestních oznámení o podezření z tzv. „praní peněz“, jež jsou Policii ČR postupována na základě zákona č. 61/96Sb. …„o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti“, z Finančního analytického útvaru MF (dále jen FAÚ). Elementárním problémem při prokazování trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti (viz ust. § 252a tr.z.) je právě prokazování predikativního (zdrojového) trestného činu, ze kterého výnos, který je předmětem legalizace, pochází.

Při prověřování podezřelých finančních a majetkových operací lze zadokumentovat, že konkrétní osoba disponuje bohatstvím, které neodpovídá jejím příjmům a které nezískala z legálních zdrojů (nevydělala, nezdědila, nezískala darem, výhrou, restitucí, půjčkou atd.…), přitom ovšem nelze ani zjistit, z jaké konkrétní trestné činnosti tento majetek pochází. Jasné či vysoce pravděpodobné bývá pouze to, že majetek nemohl být získán legální cestou. Právě zde tedy pracujeme s jakousi třetí kategorií majetku, s majetkem pocházejícím z neidentifikovatelných zdrojů, s „UFO-zisky“.

V praxi ovšem platí, že není-li predikativního trestného činu, nemůže být ani trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti. Jakkoliv se tedy zdá, že tento stav věcí odporuje zdravému rozumu (logika napovídá, že majetek mohu získat buď legálně, nebo nelegálně), skutečností zůstává, že držení „UFO-zisků“ a manipulace s nimi je beztrestná a takový majetek je v České republice v rámci trestního práva nezajistitelný a nezkonfiskovatelný.

Jak tedy definovat tzv. „UFO-zisky“? Mohu nabídnout dvě alternativy:

1. Jedná se o majetek mimozemšťanů, kterým byli obdarováni ti nejšťastnější z pozemšťanů.

2. Pravděpodobnější je však to, že se jedná o majetek, který byl přímo anebo nepřímo vygenerován z nelegálních zdrojů, u něhož je ale nemožné prokázat původ v konkrétní trestné činnosti. Jde o majetek, který může náležet pachateli trestné činnosti, ale stejně tak i osobě, jež se trestného činu nikdy nedopustila.

Není pochyb, že tento fenomén představuje mimořádně vážné bezpečnostní riziko, jež významně ohrožuje celou společnost a může ohrozit nejen politický systém země, ale i vlastní bezpečnost českého státu.

Jak vypadají UFO-případy v praxi?

Tato část článku je zaměřena na rámcový popis některých konkrétních případů, kterými se policisté v praxi setkali, kde ale nedošlo k obvinění žádné osoby z konkrétního trestného činu a ani ke konfiskaci majetku, i když v rámci provedených šetření byla nasbírána řada indicií naznačujících, že podezřelí nenabyli mnohamilionové finanční částky a další majetky legálně.

Příklad první - malý zlodějíček multimilionářem

Roman L. z Ostravska byl znám jen jako drobný zloděj. Jeho zlodějničky se vždy počítaly jen v tisícikorunách. Najednou ale začal na účet své matky ukládat značné finanční sumy, statisíce. Ale nikoli českých korun, nýbrž amerických dolarů. Na Romana L. upozornili policii analytici Finančního analytického útvaru. Nezdály se jim finanční transakce, které se odehrávaly na účtu jeho matky. Konto si nechala založit krátce předtím, než na ně její syn začal vkládat vysoké částky. A nebylo jich málo. Během několika dní na účet vložil bezmála 173 tisíc amerických dolarů (v přepočtu čtyři a půl milionu korun). Finanční prostředky okamžitě převáděl do Vietnamu a Číny. Operaci vždy označil platebním titulem "zprostředkování".

Ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z praní špinavých peněz, přesněji pro legalizaci výnosů z trestné činnosti. Nakonec byl ale tento spis odložen.

V případu byla zjištěna řada podezřelých skutečností:

• ani Roman L., ani jeho matka nikdy nepodnikali;

• bylo prověřeno, že nikdy oficiálně nevyvezli ani nedovezli žádné zboží;

• ukládané částky naprosto neodpovídaly legálním příjmům podezřelého ani jeho matky, byly vyloučeny i všechny ostatní možnosti příjmů jako dědictví, restituce atd.;

• podle databází byl Roman L. od roku 1993 opakovaně trestně stíhán, avšak pouze pro drobné krádeže se "škodou nepatrnou";

• nebylo tedy možné, aby vkládané peníze pocházely z krádeží, pro které byl Roman L. v minulosti stíhán.

Když byl získán dostatek indicií o tom, že rodina nenabyla peníze legálně, byli Roman L. a jeho matka předvoláni k výslechu. Oba podezřelí však využili svého práva a odepřeli podat vysvětlení. I když Roman L. s největší pravděpodobností jako bílý kůň pral špinavé peníze - zůstal bez trestu. Stejně tak i značná suma peněz nelegálního původu skončila na zahraničních účtech mimo dosah orgánů činných v trestním řízení. Nepodařilo se totiž prokázat, že by peníze pocházely z konkrétní trestné činnosti.

Příklad druhý - nákup nemovitostí v Karlových Varech

Dva a půl roku se snažili policejní specialisté objasnit původ peněz, za něž ruští podnikatelé nakoupili některé nemovitosti v Karlových Varech. Neúspěšně. Policista, který případ zpracovával, kauzu, v níž jde nejméně o sedmdesát milionů korun, v létě r. 2006 odložil. Nepodařilo se totiž dokázat, že by peníze pocházely z nelegálního zdroje. Případ přitom nesl řadu podstatných indikátorů typických pro praní špinavých peněz, např.:

• miliony „přitekly“ z neprůhledných firem sídlících na Bahamách a Seychelských ostrovech,

• v Česku se peníze protočily přes síť spřízněných společností a teprve nakonec byly použity k nákupu lukrativních nemovitostí v centru lázeňského města,

• krátce poté byly nemovitosti opět prodány a ruští podnikatelé odcestovali mimo území České republiky.

Na sérii pochybných peněžních transakcí upozornil policisty Finanční analytický útvar Ministerstva financí. Analytikům připadl podezřelý převod stovek tisíc amerických dolarů (v přepočtu asi sedmdesát milionů korun), které dorazily na účty šestice firem zapsaných v Česku. Všechny patřily ruským podnikatelům, všechny byly navzájem majetkově a personálně provázané. Mnohem větší pochybnosti ale vzbuzovaly společnosti, které peníze do ČR posílaly. Jak policisté ve spolupráci s analytiky FAÚ zjistili, minimálně o dvou z nich neexistovaly v zahraničních registrech žádné záznamy, s největší pravděpodobností tedy vůbec neexistovaly. Další společnosti sídlily v takzvaných daňových rájích, kde se obvykle obtížně rozplétá vlastnická struktura firem. Řetězec nejasných operací byl ale podstatně delší.

Například jedna z firem "holdingu" se zadlužila, půjčku přes další společnosti postupně převedla na jinou firmu, která byla "shodou okolností" vlastníkem původně zadlužené společnosti. To tedy znamená, že jedni a titíž podnikatelé dlužili sami sobě, přičemž při sérii těchto převodů zametali stopy. Za pochybné miliony podnikatelé koupili několik nemovitostí, včetně známé restaurace nebo jednoho z vyhlášených hotelů v centru Karlových Varů.

Dva hlavní podezřelí se mezitím stáhli zpátky do Ruska. O jejich výslech bylo požádáno cestou právní pomoci. Jejich výslech ovšem nepřinesl žádné informace nebo skutečnosti, jež by byly využitelné pro objasnění konkrétního trestného činu nebo pro konfiskaci konkrétního majetku.

V Karlových Varech dál působí mnoho dalších ruských podnikatelů. Za stamiliony korun nakupují a opravují desítky nemovitostí. Podle průzkumu, které udělala nedávno radnice, ze 75 hotelů a lázeňských domů s více než dvaceti lůžky jich patří Rusům nebo lidem z bývalého Sovětského svazu plných čtyřicet procent. Zpravodajské služby ve svých analýzách dlouhodobě upozorňují, že část peněz posílá do Karlových Varů "vyprat" mafie.

Příklad třetí - jak se chudý nezaměstnaný stal milionářem

Případ se odehrál r. 2004 v Mladé Boleslavi, kde postarší nezaměstnaný muž v několika místních směnárnách nakoupil valuty za více než šest a půl milionu korun. Totéž učinil znovu o pár měsíců později, tentokrát šlo ale o nákup za dvojnásobnou sumu - téměř třináct milionů korun.

Policisté při prověřování tohoto poznatku nejprve zjišťovali, zda se muži v poslední době výjimečně nedařilo v podnikání. Bylo však zjištěno, že muž je již několik let nezaměstnaný. I když v minulosti podnikal jako drobný živnostník, v době prověřování měl živnostenský list na provoz zastavárny a stánkový prodej na burzách dávno zrušený. Prověrkou jeho daňových přiznání bylo zjištěno, že jeho příjmy byly minimální. Byly prověřeny další možnosti legálních příjmů této osoby, avšak bez pozitivního výsledku.

Při pozdějším výslechu vysvětloval podezřelý muž původ peněz nanejvýš neochotně. Buď odpovídal na něco jiného, nebo mlčel. Když byl dotazován, zda rozuměl otázce, tak kýval, ale neodpovídal. Po opakovaném dotazu řekl, že neví, co má odpovědět. Později začal tvrdit, že peníze vyhrál v loterii v Německu. Jméno sázkové kanceláře ale odmítl prozradit.

V případu byla zadokumentována i řada dalších velmi podezřelých okolností. Bylo například zjištěno, že:

• podezřelý muž často směňoval polské zloté (tvrdil, že německé kanceláře vyplácejí výhry v měně, v jaké si člověk řekne) a vybíral si k tomu především směnárny na hranicích s Polskem;

• podle výpovědi svědků před každou směnou s někým telefonoval a radil se o výhodnosti kurzu;

• bylo zjištěno, že v minulosti nahlásil na policii, že byl v Mladé Boleslavi zbit Poláky, pro něž měl směnit větší obnos finančních prostředků.

Zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že podezřelý muž je jen nastrčenou figurkou, bílým koněm, osobou, která operuje se značnými finančními prostředky pochybného původu, jež však náleží třetím osobám. Jednání podezřelého v mnoha aspektech odpovídalo popsaným indikátorům praní peněz, chybělo však to podstatné – identifikace zdroje peněz a prokázání jejich původu z trestného činu.

Poskytovatele předmětných finančních částek se policistům vypátrat ani při největší snaze nepodařilo. Zajímavou skutečností je to, že v průběhu šetření případu provedl své vlastní šetření i příslušný finanční úřad, který si rovněž podezřelého muže předvolal k podání vysvětlení. Na to muž velmi rychle zareagoval tím, že okamžitě ukončil všechny své aktivity. Současně vrátil i dva luxusní vozy, které v té době užíval, Mercedes a Hyundai, za jejichž leasing do té doby platil měsíčně částku ve výši 35 000 Kč. Bylo evidentní, že příliv peněz ustal, zdroj „vyschl“.

Příklad čtvrtý - vydělali jen pár tisíc, do Číny ale odeslali desítky milionů

Firma vietnamského manželského páru za tři roky vykázala podle daňových přiznání příjem sedmadvacet tisíc korun, do Číny ale poslali přes sto sedmdesát milionů korun.

Začátek případu předznamenalo trestní oznámení FAÚ, jehož obsahem byly informace o tom, že jistý Asiat během čtyř měsíců odeslal z několika svých účtů v tuzemských bankách na různá konta v Číně celkem 172 373 000 korun. Muž byl zadržen v jedné z bank při pokusu o převod další vysoké částky.

Zajímavou okolností případu byla skutečnost, že se zadržený muž prokázal vietnamským pasem, podle něhož nebyl v okamžiku zadržení zletilý, a tudíž nemohl být trestně stíhán. Později ovšem přiznal, že jde o falešný doklad, a policistům uvedl jiné jméno a dokonce také jinou státní příslušnost. Tvrdil, že není Vietnamec, ale Číňan. Čínské úřady však totožnost muže nepotvrdily. Ve věci bylo tedy požádáno o antropologický a následně i stomatologický posudek. Oba vypracované posudky obsahovaly závěr, že je podezřelý muž starší osmnácti let. Za daných okolností mohl být muž obžalován alespoň z trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny. Tak se také stalo.

Pro specialisty FIPO byl ovšem zajímavější původ převáděných peněz. Podle výsledku provedených šetření byl zadržený muž zcela nemajetný. Bylo vysoce pravděpodobné, že je nastrčenou osobou, která pracuje pro někoho v pozadí. Analýzou provedených bankovních operací se policistům podařilo vytipovat dalšího Asiata, který prováděl podobné operace na stejné účty. Podezřelého muže se podařilo vypátrat a zadržet. Ten později při výslechu uvedl jméno čínské podnikatelky a jejího manžela, pro které peníze na zájmové účty vkládal. V průběhu dalšího šetření bylo rovněž zadokumentováno, že první ze zadržených mužů velmi často telefonoval na mobil uvedené čínské podnikatelky. První část případu byla tedy vyřešena.

K zadržení povedené podnikatelské dvojice však už bohužel nedošlo. Oba podezřelí Českou republiku narychlo opustili ihned poté, co policie zadržela prvního Asiata. V průběhu dalšího šetření bylo zjištěno, že si čínský manželský pár žil opravdu nad poměry. Měl pronajatý luxusní byt, používal luxusní osobní vozy, děti posílal do velmi drahé soukromé školy a platil jim dokonce osobní pečovatelku. Výdaje rodiny rozhodně neodpovídaly přiznaným příjmům z jejich podnikatelské činnosti - provozování velkoobchodu. V roce 2001 uvedli v daňovém přiznání, že jejich firma měla zisk jen deset tisíc korun, v následujícím roce sedmnáct tisíc korun, a další rok nepřiznali dokonce vůbec nic. Kde se tedy vzalo oněch více než sto sedmdesát dva milionů korun? A kde se vzaly další miliony na luxusní styl života podezřelé dvojice?

O tom, že se jednalo o pochybné peníze, nepochybuje myslím nikdo. Nakonec o tom poskytli nepřímý důkaz i sami dotyční podnikatelé. Na začátku příběhu, jak je výše uvedeno, byl zadržen jeden z Asiatů, a to při pokusu o převedení částky třináct a půl milionu korun do Číny. Tato částka byla zajištěna a dodnes se o ni nikdo nepřihlásil. Je možné, že někomu tyto peníze nechybí, anebo je pravděpodobnější, že tu někdo nechce riskovat trestní stíhání a případný pobyt ve vězení? S těmito penězi bude zřejmě po uplynutí zákonné lhůty naloženo jako s věcí opuštěnou a podle všeho tak propadnou státu.

Je známou skutečností, že Asiaté se na území České republiky dopouštějí především rozsáhlých daňových podvodů a rovněž profitují na prodeji padělků značkového zboží. Je rovněž potvrzeným faktem, že Asiaté velkou část výdělků, respektive výnosů z trestné činnosti, odesílají zpět do vlasti, zejména do Číny a Vietnamu. Zasílání vysokých peněžních částek do zahraničí prostřednictvím „nastrčených“ osob při využití jejich osobních účtů je jedním z nejobvyklejších způsobů takových finančních transferů. V naší zemi však orgány činné v trestním řízení při stávající legislativě nejsou schopny tomuto fenoménu vůbec čelit.

Z uvedených příkladů doufám zřetelně vyplývá současná bezmocnost orgánů činných v trestním řízení při potírání tohoto fenoménu a jak věřím, i vysoká míra rizika, jež tento fenomén pro naši společnost představuje. Účinné řešení lze hledat nejen v přijetí účinných právních norem, ale i v lepší organizaci Policie ČR.

(Kriminalistický sborník č. 4/2008)